Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrají:
Liv Ullmann, Erland Josephson, Bibi Andersson, Jan Malmsjö, Gunnel Lindblom, Barbro Hiort af Ornäs, Anita Wall, Wenche Foss, Bertil Norström, Ingmar Bergman (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Obraz rozpadu jednoho manželství a opětovného bouřlivého setkávání a vzdalování se obou protagonistů. Obraz dvojice lidí, kteří nemohou žít spolu ani bez sebe. Roli Marianny napsal Bergman pro Liv Ulmannovou po odeznění jejich hlubokého vztahu. V tomto filmu režisér do značné míry opustil svoji metodu "obrazů krajin duše" a složitý vztah dvou exmanželů vyjádřil civilnějšími prostředky, oproštěnými od přemíry symbolů a metafor. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (124)
Bergman není můj zrovna dvakrát oblíbený režisér. Dlouhé stopáže mi nevadí, pokud mají ovšem co nabídnout (Sedm samurajů, Tenkrát v Americe, PP) a něco se po čas filmu děje. Bohužel film, který staví na dialozích a podkresluje ho Bergmanův rukopis, měl na mé ovladačce neblahý vliv. Pomalé tempo mi nevadí, ale tohle není od Jarmusche. Obsah manželství, romantiky a sexu mi taky nevadí, ale tohle není od Allena. Zkrátka nuda, jen ta Ullmannová hrála jako o život. ()
Vyčerpávějící film, jedním dechem však nutno doplnit: vyčerpávějcí nejen tříhodinovou délkou konverzačního dramatu, ale rovněž v rovině psychologie postav, která se zde rovná doslova podrobné analýze lidského nitra a složitých pocitů během několika období manželského páru. To, s jakou hloubkou dokáže Bergman spolu se svými dvorními herci vykreslit a ztvárnit ponor do lidské psychiky až na dřeň včetně nejintimnějších míst, s tím, že veškeré intimní dění zde probíhá čistě v rovině dialogů, pokládám za obdivuhodné a raději si s úctou k mistrovi a jeho dílu odpustím bližší srovnání se současnou tvorbou. Film velmi zajímavě odkrývá dvě jakoby protichodné tváře manželství, u nichž postavy i divák postupně zjišťují, jak se i přes zdánlivou neslučitelnost obě střídají, doplňují a tak přes obrovskou vázanost silným citem k životnímu partnerovi pravidelně přichází touha po změně (mající za následek poměr s novým partnerem), kterou po čase zas vystřídá touha alespoň dočasného navrácení se zpátky k původnímu vztahu a nezlomnému citu. Sledovat charismatického Erlanda Josephsona a excelující půvabnou Liv Ullmann s precizním ztvárněním všech emocí, v společném hereckém koncertu je též silným požitkem. Víc, než dvě hodiny mi film v tom pohlcení rychle utíkal, pak mě už začal s příchodem vrcholné krizy začal vyčerpávat, ale těší mě, že jsem se dočkal na konci i osvobozující útěchy. Rozhodně nelituji podívání, neboť cítím, že Scény z manželského života mě měly čím obohatit přesto, že jsem je zatím viděl pouze coby mladý muž bez vlastních manželských zkušeností. [85%] ()
Komornost dovedená na samou hranici nesnesitelnosti. Portrét dvou blízkých, a přece neskutečně vzdálených duší provedený v absolutní hloubce a bergmanovské zevrubnosti. Navzdory tomu, že celý film vpodstatě stojí s duem Ullmann a Josephson se nenajde v masivní stopáži slabé místo. Bergman více či méně zúčastněně sleduje, naslouchá, odlupuje vrstvy až k samému jádru, které není složité, ale spíše děsivě prosté ve své bezvýchodnosti. Jeden z nejpůsobivějších portrétů lásky jako emoce na hranici usedlého štěstí a věčného úniku, poddání se a vzpoury, oddanosti a nenávisti. ()
Dávám 5 hvězd, i když jsem tento film viděl možná nevhodně naladěn. Je to herecký koncert Ullmanové i Josepshona. Vadil mi samotný Johanův postoj, postava, kterou ztvárnil, mi byla nesympatická od začátku až do poslední scény, podle mě je to hňup co neví co chce - - a to mě na tomto filmu rušilo nejvíc. Já vím, je to subjektivní hloupost, ale mám dojem, že takto to na diváka působit nemělo. Jinak Bergman je prostě bůh - - takhle vycizelovaný scénář už vám dneska nikdo nenapíše. 9/10 ()
Suverénně nejpodivnější a nejbizarnější film o vztazích, jaký jsem kdy viděl. Prvních 30 minut jsem si dokonce myslel, že tentokrát je to i na mně trochu moc, ale první scéna intimního rozhovoru mě hned přivedla domů. Vyčítat mohu jen opětovné omílání některých témat a zbytečné nahuštění krutých monologů, jinak je to naprosto strhující sonda do života páru, který ubije touha po dokonalosti. Ještě než se na obrazovce objevil titulek "Analfabeti", napadla mě stejná myšlenka - oba hlavní hrdinové jsou otroky úporné snahy vše podrobovat rozumové analýze a vysvětlování, které přes všechno úsilí nedokáže zakrýt chaos fyziologických pudů a neschopnost "číst" pocity druhé osoby. Neustále se vynořuje stres způsobený očekáváními, která na nás všechny klade společnost, rodina i přátelé a panická hrůza z toho, co se stane, když tato očekávání zklameme. Nakonec vše nutně musí směřovat k tragikomického konci - pár rezignuje na jakoukoliv aktivní vzpouru a prostě se nechá unášet těmi nevysvětlitelnými a protichůdnými pocity bez ohledu na morální a etické následky. Těžká, přetěžká podívaná. ()
Galerie (53)
Photo © Cinematograph AB
Zajímavosti (14)
- Ústřední dvojici ztvárnili herci, jimž Ingmar Bergman nejvíce důvěřoval, Erland Josephson (Johan) a Liv Ullmann (Marianne). Té filmař napsal roli na tělo, inspirován jejich vlastním pětiletým vztahem, manželstvím svých rodičů i svými dvěma rozvedenými svazky. (Letní filmová škola)
- Po odvysílání série ve švédské televizi vzrostla v zemi rozvodovost a zdvojnásobil se počet manželských párů vyhledávajících pomoc poradny. (novoten)
- Snímek se původně měl ucházet o Oscara, ale kvůli původnímu odvysílání v podobě série nebyl uznán jako vyhovující pravidlům Akademie. (novoten)
Reklama