Scény z manželského života

Scény z manželského života sú dôkladnou terapeutickou analýzou partnerského života. Trochu iný Bergman (taký, ktorého mám radšej) - opúšťa lyrickosť, čiernobielosť, sofistikovanosť a tentokrát dáva viac realistickejšie repliky v podobe hustého dialógu. Príbeh je utkaný jednoducho a tlmočí strasti spolužitia jednej závislej manželky a pohodlne milujúceho manžela. Obe postavy majú spoločné asi toľko, že sú obe jednosmerne zahladené do Johana a jediné, čo ich obmedzuje sú oni sami. Počas trojhodinového rozhovoru som konečne pocítila Bergmanovo kúzlo, škoda, že to na mňa nefunguje aj v ostatných jeho veľdielach. (01.11.2008)

Zcela nečekaně můj emocionálně nejsilnější divácký zážitek za poslední dva nebo tři roky. Pokud člověk už v dosavadním životě zažil něco aspoň trochu podobného a nitky filmu se mu začnou napojovat na vlastní vzpomínky, je především sekvence manželovy zpovědi a odchodu doslova až fyzicky nepříjemná - a to tak, že velmi. První Bergmanův film, který mi připadá opravdu hluboký - a zároveň asi jeden s nejhlubších filmů vůbec. Divadelní mi kupodivu nepřišel - snad stavbou scén, ale jinak funguje na úplně jiných principech. (05.04.2009)

Kdybych film viděl přibližně za 30 let, tak bych ho asi hodnotil a komentoval úplně jinak. Manželství je nesmysl, to už ví dnes asi každý a jen čekám na den, kdy bude něco tak stupidního oficiálně zrušeno. Film je nám servírován strašně nudnou a nepříjemnou cestou aneb kecy, prdy, mašinky. Postavy vypouštějí z úst jednu píčovinu za druhou a zřejmě si u toho připadají hrozně důležitě. Prakticky celý film jsem se neskutečně těšil na jeho konec. A vůbec, k filmu jsem před jeho zhlédnutím choval dost silné předsudky. Toulal se mi na hardisku snad něco přes 2 roky, několikrát změnil složku a jednou i samotný hardisk. Za sousedy míval skvosty světové kinematografie i laciné porno. Moc dobře jsem věděl proč zhlédnutí tak dlouho odkládám. Na něco takového jsem se musel cítit v naprosté psychické pohodě, aby existovala alespoň teoretická šance, že ten paskvil dokoukám. Zadařilo se. Film mi nabídl přesně to, co jsem od něj dlouhé roky očekával, tudíž se jedná a naprosto nekoukatelnou sračku. Velmi rád ho nyní přemístím do odpadkového koše i s přiloženými titulkami, přičemž netuším, zda je švédština tak debilní jazyk a nebo jestli je překladatel až takový retard, když postava 30 vteřin mluví a je to přeloženo 5 slovy. Je tu však ještě jedna věc, která mi udělá větší radost, než přemístění této sračky do odpadkového koše. Vysypání koše. Bergmana už zřejmě nikdy více aneb třikrát a dost. (26.07.2013)

Jsem si plně vědom, že vzhledem k mému věku mi tento film není ani vzdáleně určen ( i když jsem ho spatřil rád). Přesto bych neřekl, že je to ten hlavní důvod, proč je nakonec mé hodnocení takové. Dialogy, děj, herecké výkony, proti nim nemám výhradu. O technických záležitostech nemůže být ani řeč, absence hudby (bohužel u Bergmana tradiční) sice vyvolává kýženou realističnost a opravdovost, ale u mě způsobuje zdlouhavost. V oficiálním textu distributora se píše, že Bergman vyjádřil vztah bez symbolů a metafor. S upřímným potěšením ( nebo hrůzou?) zjišťuji, že to je to, čeho si na režisérovi cením nejvíc a co mě na jeho filmech baví. (06.02.2007)

Velmi nepříjemná sonda do jednoho rozpadajícího se manželství, která ale překvapivě vůbec nepostrádá naději v lepší zítřky. Jednoznačně Bergmanova scenáristická masterclass. Jestli je to v něčem závádějící, tak je to dnes už do očí bijící šovinismus často až nesnesitelné mužské postavy, ale navzdory tomu je to pořád velká síla. A Liv Ullmann tady hraje neskutečně - cítil jsem to s ní všechno. "Sometimes I don't think of you for hours and it's heaven." (28.03.2020)