Čtyři přátelé

Film jsem kdysi viděla na střední škole ve filmovém klubu. Celkem jsem v té době chápala, proč neměl širší distribuci, ale přišlo mi líto, že je tak neznámý, protože jsem si ho opravdu užila každou minutu a také chtěla být také něčím výjimečná a nepropadnout se nakonec jako oni do skutečného života či průměrnosti všedních dnů. Doposud si pamatuji, jak jsem mamince vyčítala, že jí vadí že chodíme po zahradě v ponožkách, když v Americe to dělají běžně také. Když jsem pak film viděla asi o 30 let později, znovu mne napadlo, že si nezaslouží být tak "okrajový". Je o tolik jiný než jiné Pennovy filmy a i když Malý velký muž nebo Bonie a Clyde jsou skvělé filmy, tenhle poněkud opomíjený kousek z jeho tvorby se mi nakonec líbí nejvíce. Postava excentrické Georgie je jako obraz, který bychom měli čas od času každý vidět a potom zkusit aspoň na pár dní žít / myslet podobně - nezatíženi konvencemi a očekáváními okolí, jen pohlceni emocemi, ideály a vizemi bez ohledu na následky. (21.05.2019)

Dlouho jsem neviděl větší ujetinu. Čtyři přátelé mnoha prvky připomínají Zemeckisova Forresta Gumpa - také jsou průřezem význačných amerických dějin (i když kratšího období), také je vypráví spíše looser, jehož osudová láska mu dlouho uniká, právě ta osudová láska je prdlá jak dělo a kromě toho hipísačka. Film mimo pseudomilostné linky mezi Danilem a Georgií nabídne jeden zásadní zvrat (na svatbě, víc ale neprozradím). Líbila se mi obsáhlost dějinami i vlastenecký motiv, ale jak tady píšou kolegové, Jodi Thelen (nebo spíš její postava) mi docela vadila, a to i přesto, že docela mile ukázala prsa :-) (28.04.2013)

Pri sledovaní filmov ako je Georgia začínam pochybovať o sebe. Netuším o čom ten film bol, pre koho bol nakrútený a čo som mal na ňom oceniť. Pritom Arthur Penn nakrútil skvelú Štvanicu, prelomovú gangsterku Bonnie a Clyde, takže asi v tom to nebude. Tieto filmy prirovnávam k čriepkom, ktoré nie je možné poskladať do zmysluplnej mozaiky. A pokiaľ to niekto dokáže, tak mu gratulujem. (31.07.2019)

Svérázná interpretace Dvořákovy Novosvětské, jakož i celé ideje Nového světa, s tuctovým dojezdem. Bezradnost a nemohoucnost mladých lidí, kteří v sobě v šedesátých letech v Americe cítí téměř občanskou povinnost být tzv. jiní, odvážní, lepší, problémoví, dobyvatelé nových světů a myšlenek - čili v podstatě trapné východisko, a snímek po celou dobu onu základní trapnost výživně sleduje a rozvádí - aby pak nechal své hrdiny celkem očekávatelně padnout do staré pasti jako do peřin, s úlevou i studem ze sebe setřást vidiny a břemena velkých kariér a osudů a zhojit si rány tradičními obvazy a bolest všedními analgetiky, ve starých, prošlápnutých kolejích stálých zaměstnání, shovíavých přátel, partnerských svazků a dětiček. Snímek má kuráž, zdánlivé přehrávání jde na vrub hrdinů, postav, nikoli herců, na vrub jejich laciných a toliko smyšlených tužeb být někým jiným, když doba je nová a nakloněná nepoznaným možnostem - všechno je možné, ale jak se v takových podmínkách cítí mladí, kteří si ve skrytu duše a aniž by to přiznávali i sami před sebou přejí být úplně tuctoví? A jak dlouho jim bude trvat, a kolik způsobí zmatků, než na to přijdou? ***Stejně tuctově nepříjemná byla i hudba - ta její část skládaná přímo pro tento film, jako by si specielně k tomuhle počinu poprvé a naposledy Penn vybral ženskou skladatelku, která stejně jako hrdinové snímku nepochopila, oč tady kráčí, zůstává naivní, afektovaná a kýčovitě romantická (klavírek) jako celá Georgie, která se nikdy nestane druhou Isadorou Duncan (jako by to snad především nebylo mylné a zcestné přání, stát se druhým originálem)... A pak také to sladké smíření Danila s otcem v závěru snímku a otcův spliklenecký úsměv jsou přitažené za vlasy a dokonale plakátové, zcela v duchu naivity a poplatnosti amerického snu. *** Film rozhodně stojí za vidění a dovede vyvolat nezbytnou míru úžasu a fascinace, aby si zasloužil své rázné místo na světě. *** (20.08.2014)

Za vlasy hodně přitažená záležitost, evidentně čerpající ze studentských zážitků a fantasmagorií jugoslávskýho emigranta Tešiće, kterou Penn nedokázal (nebo nechtěl) zkrotit na únosnou míru nebo naopak dotáhnout ad absurdum. Prostě ani ryba ani rak. Jsem příznivcem různejch podivností, ale tohle moc neladilo a Wasson mi byl navíc krajně nesympatickej. Mistr Penn mě tentokrát trochu zklamal. (01.11.2021)