Labyrint vášní

Druhý film Pedra Almodóvara, první film Antonia Banderase, pečlivě odvedené řemeslo, bizarní postavičky (gay komunita, do které samozřejmě Pedro rád zabrousí) a i trochu nezbytného humoru. Jako celek není Labyrint vášní bůhvíjaké veledílo, ale co se týče detailů, tak už tehdy bylo vidět, že má Almodóvar jasný obraz kam chce směřovat. Jako bonus si navíc připravil dost vtipné cameo sám pro sebe. (09.03.2014)

Neskutečné, nesmyslné, nereálné, praštěné...almodóvarovské. Režisér naštěstí časem pochopil, že by měl trochu ubrat, protože Laberinto de pasiones je zkrátka nevycválaný a moc nedrží při sobě, některé pasáže jsou nudné, některé jsou naopak skvělé, často situace nedávají smysl a některé momenty nejsou dovysvětlené. Za finále ale hodnocení musím zvýšit, něco tak stupidně zábavného se jen tak nevidí...o tom totiž Almodóvar je. (02.11.2013)

Moje teprve druhé setkání s Pedro Almodóvarem dopadlo ještě hůř, než to první. Jestliže jsem včera psal u Zákonu touhy, že ten film na mě z větší části působí jako příběh plný milostných zvratů z telenovely, doplněný o umělecký vizuál a pár nevšedních nápadů, tak raději ještě díky za takovou konstelaci a formu... protože tak ten film pravidelně alespoň cosi zajímavého nabízel. Zatímco tady mi to uprostřed Labyrintu vášní připadalo jako banální nuda občas rozvířená nějakou tou provokativní scénou nebo fekálně humorným prvkem a navrch dost rutinně natočená. Z dnešního pohledu sice může být překvapivé a netradiční vidět, jak si Almodóvar své filmy pravidelně naplňoval spoustou gayů, lesbiček, transvestitů a jiné podobné havěti již v 80. letech a celkově tak dávno před tím, než z toho vzešel doslova módní trend kinematografie, ale i tak... sledovat tuhle spleť LGBT postav ve volném slepenci příhod bez pořádného příběhu mě dost brzy přestalo bavit. Pár povedenějších scén vyvažují jiné naprosto trapné (mj. natáčení jakéhosi porna s vrtačkou) a jako celek mi film skoro nic nedal. Zatím se s Almodóvarem totálně míjíme. [40%] (31.10.2022)

Film Labyrint vášní, to je Freud v celé nahé kráse. Traumata dětských let zanechávají trvalé jizvy na vnitřních světech, síla Éros jako základní lidský pud mrzačí sexualitu osamělostí, strachem, nenaplněností a překračováním obvyklostí. Hledá se přímé vysvobození a to přichází až při uvědomění si dávného traumatu, nalezeným řešením se jeví párová psychoterapie. Labyrint vášní není o sexuálním uvolnění, je o hledání osobního štěstí a nesnadném překonávání těch vlastních niterných běsů, výstřednost a nestandardní sexualita je tápáním a prostředkem náhradního naplnění. Pedro Almodóvar do vzorce psychoanalýzy přidal ztřeštěnost a ironii, touhy a tajemství, skrytá přání a zběsilost, dynamiku a hemžící se mumraj světa. Hlavní postavou her vášně a extravagantní demonstrace svobody je Sexilia (zajímavá Cecilia Roth), zpěvačka, ovlivněná duševním otřesem v dětském věku i nedostatečnou pozorností milovaného otce. Nenasytnost je nenadále konfrontována s minulostí a naděje náhle ožívá. Hlavní mužskou postavou je Riza Niro (zajímavý Imanol Arias), následník již bývalého blízkovýchodního vládce v exilovém útočišti na Karibském ostrově. Výlet do Madridu je touhou po osobní svobodě, trauma má podobné kořeny, párová terapie vrací zpět vzpomínky i skutečnou podstatu osobnosti. Významnou postavou je Toraya (šarmantní Helga Liné), bývalá manželka Rizova otce. Posedlost pářením s panovnickou krví se naučila správnému rytmu svádění. Důležitou postavou je Queti (příjemná Marta Fernández Muro), oběť schizofrenie sexuálního zneužívání. Skryté tajemství touží po osvobození a řešení je velmi netradiční. Díky němu dojde k nejednomu naplnění. Výraznou postavou je Dr. de la Peña (sympatický Fernando Vivanco), otec Sexilie a odborník na plodnost. Akt sexuálního uvolnění považuje za přízemní, přesto se zdá být řešením pro vnitřní spokojenost. K výraznějším postavám patří také Susana (příjemná Ofelia Angélica), sexuálně frustrovaná psychoanalytička Sexiliiny nymfomanie. Přesto je jejím zájmem především vlastní a úplné sexuální uspokojení. Z dalších rolí: blízkovýchodní mladík, zamilovaný do Rizy, s předností čichání vůní Sadec (Antonio Banderas), opuštěnou ženou znetvořený otec Queti a provozovatel čistírny (Luis Ciges), nešťastnou náhodou zraněný a zhrzený zpěvák Eusebio (Ángel Alcázar), jeho hystericky útočná přítelkyně (Cristina Sánchez Pascual), Sexiliina zpívající společnice Angustias (Concha Grégori), uměleckého světa znalý punkový homosexuál Fabio (Fabio McNamara), Quetiina matka s potřebou radikální nevěry Remedios (María Elena Flores), či její znechucený milenec (Charly Bravo). Labyrint vášní je mumrajem touhy, očekávání, svobody a osvobozování, výstřelků, zvráceností i nadějí vnitřních světů. Sigmund Freud málokdy nalezne vhodnější příklad pro své teze. Osobitě zvrhlé dílo zasažených lidských niter! (18.03.2020)

Film má určitě svou hodnotu z hlediska dobové madridské atmosféry a působí sympaticky provokativně, přesto se stále jeví začátečnicky - kostrbatá dějová konstrukce zaplněná množstvím postav, kterým zbývá jen nevelký prostor a jejichž jednání není vnitřně movtivované začíná působit až únavně a odosobněně, což je u u Almodóvara docela překvapivé. Zběsilé tempo se jedinkrát nezastaví, klouže po povrchu a zdaleka se vyhýbá emocím a velmi stylizované postavy jsou divákovi až ukradené. A. styl je zatím hodně neučesaný, film neproporční, prostě funguje spíše vněkterých scénách, ale vubec ne jako celek. Přesto však z něj sálá energie a nadšení, takže nemůžu s hodnocením níže. (13.03.2011)