Bojíte se tmy?

Tmy se už dávno nebojím, a ani v době kdy se u nás seriál vysílal poprvé, jsem se jí nebál, ale některé ty příběhy tenkrát opravdu dokázaly otřást křehkou dětskou psychikou...:) Ale až povyrostete do věku, kdy si řeknete, že všechno, co se děje, jsou jen historky od táboráku Půlnočního Spolku, už to ztratí kouzlo...spíš vás začne zajímat, kdo ty spratky nechává do půlnoci sedět u ohně vprostřed lesa:) (29.05.2003)

Název, který říká vše... Vždycky mě tyhle mysteriózní náměty na seriály a filmy děsily ale zároveň fascinovaly a zůstaly navždy i s časopisy typu Enigma atd.mým zvláštním rituálem udržovat se v obraze a vědomosti, že je tu ještě něco co mě fascinuje podobně jako hudba nebo filmy. Pamatuju si celkově jen pár příběhů ale pokaždé mi běhal mráz po zádech. (26.03.2012)

Pamatuju si, že asi tak v osmi letech jsem na to koukával na SuperMaxu. Nesměl mi ujít ani jeden díl, viděl jsem snad všechny a tehdy mi to připadalo celý takový hafo strašidelný. Teď bych se nad těmi příběhy spíš pousmál, ale dávám pět hvězdiček a to z nostalgie. Pro kluky a holky do desíti let ideální seriál. (30.11.2007)

Dobrá otázka. A co vy, bojíte se tmy? Já se tmy nebojím. Jen se ve tmě špatně orientuju a to mě někdy děsí. Moje představivost taky pracuje ve tmě jinak. Nicméně, na hřbitov by mě v noci nikdo nedostal ani za zlaté prase. Některé příběhy byly dobré, jiné byly špatné, trošku jako na houpačce. Mimochodem, neměla jsem tušení, že seriál je z Kanady. (12.03.2009)

To se mi líbilo moc. Krásně naivní jako knihovnička Buldoka Stopy hrůzy. Taky na tom občas dělal R. L. Stine. Nejpamátnější byl díl The Tale of the Midnight Madness o tom, jak staré kino zachránil horor ve stylu Nosferatu - ovšem s koncem, ve kterém vyhrál upír... a ten pak opustil stříbrné plátno. Výtečné nápady, chytré zvraty, tu a tam skutečná žánrová perla. (07.02.2009)