Target
Terč
Režie:
Arthur PennKamera:
Jean TournierHudba:
Michael SmallHrají:
Gene Hackman, Matt Dillon, Gayle Hunnicutt, Ilona Grübel, Josef Sommer, Werner Pochath, Richard Münch, Jany Holt, Dean Denton, James Selby, Robert Liensol (více)Obsahy(1)
Walter Lloyd (Gene Hackman) je nenápadný chlapík z Texasu. Jeho život je, až na rozpory se synem (Matt Dillon), naprosto klidný. Ale jen do té doby, než je jeho žena unesena. Netuší kým, netuší proč. Společne se synem se vypraví do Paříže, kde byla jeho žena naposledy viděna, ale hned na letišti se ho někdo pokusí zabít. Nezbývá než přiznat synovi, že kdysi býval agentem CIA. Před lety na vlastní žádost odešel a získal pro sebe i svou rodinu novou identitu. Myslel, že minulost je definitivně pryč, ale teď po něm a jeho rodině někdo jde a je zřejmé,že je to někdo, koho jako agent znával. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (29)
No tak u tohohle filmu se mi stalo že mi po chvilce bylo úplně jedno co se stane s hercema, jestli syn umře, jestli otec umře. Nebo jestli někdo vůbec umře. Dvou hodinový film který se vleče jak seriál "tak jde čas". Dillon je sice sympaťák ale je zoufale nudnej, Hackman je dobrej. Ale jak jsem řekl postavy mi byly ukradený. ()
Pozoruhodná věcička, špionážní záležitost z dob dávno minulých říznutá rodinným dramatem v pevných rukách Arthura Penna, jehož poctivou práci lze jen obdivovat, každé mé setkání s jeho tvorbou dopadlo velmi dobře, tedy i tentokrát to klaplo. Gene Hackman v roli obyčejného taťky, jemně bačkorovitého typu, jezdí padesátkou, s poměrně dost problémovým vztahem k synovi (po pravdě řečeno taky bych s ním měla problém) a unesenou manželkou.. Právě únos vnese do rodiny spoustu změn, více upřímnosti, přiznání minulosti a houževnatý boj o záchranu člena rodiny.. U mě spokojenost.. ()
Na první pohled jde podle všeho o průměrný film a těch 57% by tomu snad odpovídalo. Dobrá, pokusím se zůstat u toho, že Terč je čistě průměrný film. Zápletka vytváří prostor pro několik akčních scén, nutno uznat, že jsou velice profesionálně odehrány a natočeny, tvoří funkční prvek v ději, nezůstávají však jedinou devizí. Příběh, během něhož cestujeme z amerického Texasu přes Paříž do Hamburku a nakonec Berlína (na obou stranách tehdejší železné opony) v sobě nejen zachytává atmosféru dobu studené války, ale přináší v postavě hlavního hrdiny působivý dramatický portrét bývalého agenta, na jehož osud zvenku po letech doléhají stíny minulosti. Arthur Penn předkládá ve filmu na první pohled "béčkovém" více vrstev pro náročnějšího diváka. Napínavý děj s akčně špionážním charakterem také výborně dotváří napříč celým dějem táhnoucí se rodinná linka o opětovném hlédání si vztahu mezi dospělým synem a otcem, která dodává oběma hlavním postavám zajímavý rozměr navíc. Gene Hackmana podobná témata ve filmu vždycky přitahovaly (viz. Nikdy jsem nezpíval svému otci 1970 nebo Misunderstood 1984) a díky tomuto aspektu Pennovu nabídku na akční film, jehož scénář ho původně tolik neoslovil, Hackman nakonec přijal a svým výkonem dle mého názoru film pozvedl minimálně o jednu další úroveň výš. To se bohužel příliš nedá říct o většině hercích ve vedlejších rolích, s jejichž výkony se film ve výsledku skutečně blíží spíše k průměru, než k čemukoliv výjimečnému. Nicméně jako vděčný divák... přál bych si, kdyby všechny "průměrné" filmy byly takhle skvěle propracované a měly k tomu alespoň jednoho skvělého herce v hlavní roli. 70% ()
Terč by klidně mohl být jedním z dílů seriálu 30. případů majora Zemana, v mnoha aspektech připomíná některé z pozdějších dílů seriálu, takové ty na špionážní téma. A to skutečně v mnoha ohledech. Spíše televizní kvalitou filmového materiálu, prostředím, schematičností některých částí, podobnou ponurostí .... Největším neštěstím filmu jsou rozhodně dialogy. Ty jsou neuvěřitelně špatné, kýčovité, klišé, nepravděpodobné ... prostě ubohé. Kdyby jich bylo ve filmu čtyřikrát méně, byl by čtyřikrát lepší. Zejména prvních 10 minut se skoro nedá vydržet. Na druhou stranu ale když se film konečně rozjede, překvapivě docela funguje jako špionážní krimi thriller, udržuje určité napětí, většinou tušíte další vývoj, ale až krátce před expozicí. Celé je to takové trochu odfláknuté, což je škoda, protože scénář či spíše námět není špatný, herecké obsazení také ne. Navzdory všem minusům jsem to bdělý a se zájmem dokoukal až do konce a celkem se i bavil. Pokud se vám líbily díly majora Zemana Bílé linky, Modrá světla, rukojmí v Bella Vista, tak by vás to mohlo zaujmout. ()
Naprosto chápu, proč musel v roce 2oo8 Pierre Morel vytvořit s Lucem Bessonem Taken (http://www.csfd.cz/film/231978-96-hodin/) v němž předvedli, jak by stejný scénář proběhl v ideálním, nikoli všedně trapném případě, a předvedli to jako šlapací hodinky, dokonale odehranou, zrytmizovanou videohru, počítačovou adventuru. Ale tohle je jiný film s jinou pointou a odlišným úhelným kamenem, jeho tématem je pomalost, civilnost a všednost, kulisy, šablony a klišé, žánrová i ta ze skutečnosti (decentně to předesílá už tou knihou, kterou si Lloyd čte v posteli, když mu žena odletí do Evropy: Berlin Game od Lena Deightona, dokumentárně špionážní román, který má asi dvacet pokračování, což je dost materiálu na ukrácení času, než se žena zase z Evropy vrátí), jen si Arthur Penn tentokrát vybral pro svou další případovou studii zrovna špionážní tematiku, takže logickou výslednicí pro tentokrát není tragická a hořce ironická, ale komická záležitost, byť cynický odstup zůstává týž. *** Pro doplnění ještě kopíruju, co jsem o Arthurovi Pennovi napsala jinde, protože to platí tady stejně jako pro všech dalších sedm nebo osm filmů, co jsem už viděla - a jsem tím chlápkem čím dál uchvácenější: Čím dále lépe se mi vyjasňuje dílo Arthura Penna, a co poznávám, je ojedinělé a nesmírně sympatické. Každý jeho film je zbrusu novou, neotřelou sondou do jiného žánru a jiného společenského období, se kterým si pak pohrává jako rozmlsaná kočka se sušenou rybičkou - jeho frajerství ale spočívá v tom, že se virtuózně pohybuje na poli, kde filmařská bravura snadno unikne pozornosti diváků: s lehkostí žongléra na bruslích, ale s důstojností, elegancí a cynismem vrhače nožů se pozorně zaměřuje na nejdusivější dobová klišé a šablony a za postavy si vychytrale volí jednooké mezi slepými, chytlavým potenciálem a touhami nabité figurky, ze kterých však nikdy nebudou skutečné hvězdy a esa, i když ony samy kolikrát chtějí věřit opaku a divák doufá s nimi a na konci je zbytečně zklamaný, že příběh byl plytký, a propásne, jak skvostný byl vlastně film, který mu to vyvanutí nadějí, slábnutí sil a nehezké přiznávání se k vlastní prostřednosti a nemohoucnosti předváděl. A ano, na plánech, nadějích, kotrmelcích a koncích Arthur Penn jemně a láskyplně utváří v podstatě kruté bezvýznamné příběhy, které je možné číst jako případové glosy (skeptické a hluboce sarkastické) k celé té velké lidské tragikomedii, a to jak celospolečenské, tak i jednotlivých lidských osudů... Jeho filmy jako by byly konkrétními zářezy sebejistě vedenou žiletkou do různých míst na vývojovém kmeni a větvích lidské společnosti a tenký plátek, který pokaždé vypreparuje, vloží pod mikroskop a rozhýbe, je právě tak jedinečný, jako je pro dané období a místo té všední, nenápadné lidské tragédie typický... Jeho filmy jsou o to méně okaté a okázalé, oč jsou chytřejší a neodvozenější, ale málokdo je dost pozorný, aby nezaměnil minuciózně vybudovaný, soběstačný film pracující s klišé, šablonami a provinčními hrdiny za tuctový šablonovitý film, který ani nemá vlastní šmrnc. Nepíšu tu jen o Alicině retstaurantu, zatím to platí o všech šesti filmech, které jsem od Arthura Penna viděla, a uchváceně a samotářsky se prodívávám hlouběji a dál. *** Arthur Penn je bystrozraký a jemnocitný virtuóz, nevšedně důmyslný komentátor, předvádějící (a tím sám pro sebe i potírající) tuctovost, to největší, a možná vlastně jediné naše zlo, zhoubnou sílu, která k ničemu neinspiruje a sama naopak pohlcuje všechno, co se mrská, snaží se vymanit a po svém rozvíjet..., a která v lidské společnosti bují jako odvěká rakovina. *** () (méně) (více)
Galerie (41)
Photo © Warner Bros.
Reklama