The Serpent's Egg
Das Schlangenei
The Serpent's Egg
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Rolf A. WilhelmHrají:
David Carradine, Liv Ullmann, Gert Fröbe, Heinz Bennent, James Whitmore, Edith Heerdegen, Christian Berkel, Walter Schmidinger, Ralf Wolter, Gaby Dohm (více)Obsahy(1)
Bergmanova spolupráce s Hollywoodem zachycuje tísnivou atmosféru poválečného Berlína 20. let 20. století. Cirkusový artista Abel Rosenberg přichází po sebevraždě bratra o práci. Bydlí ve společné domácnosti se svou švagrovou, ale zároveň propadá čím dál tím víc alkoholismu a dalším psychickým problémům. V jednom bodě je pak Abel obviněný z několika úmrtí. Brzy se však ukáže, že tyto případy má na svědomí lékař, který provádí nelidské experimenty. Ačkoli je Hadí vejce kritikou často označováno jako jeden z Bergmanových slabších filmů, snímek vyniká svou atmosférou. Bergman vykresluje poválečné Německo v určitém expresionistickém horečnatém oparu. Samotný Berlín s jeho nevlídnými, neútulnými prostory pak hraje výraznou roli; mnohdy dokonce výraznější než samotné postavy, na jejichž psychologii zde není kladen takový důraz, než jak je u jiných Bergmanových filmů obvyklé. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
I v případě velkých tvůrců platí, že ani u nich není vždy posvícení pravidlem. Vybočení ze švédských vazeb vzalo nejen Bergmanovi, ale i Ullmannové podstatný kus jejich původnosti a viditelně je přiblížilo mezinárodnímu komerčnímu standardu. Je zřejmé, že Bergman natočil řadu přesvědčivějších a hlubších děl. Abych však svůj relativní odstup nepřehnal, dodávám, že ve filmografii průměrnějších režisérů by i toto dílo patřilo k jejich lepší, ne-li špičkové části. Německý půdorys i název naznačují to, co je pro německou levicovou demokratickou uměleckou scénu minulého století typické: hledání a nacházení hnědého moru již v počátcích výmarské demokracie, v romantických patologiích neuspokojených imperiálních aspirací, v tom, co ještě 25-40 let po válce tvořilo důležitou součást reflexe nacistických hrůz nejen v německé kultuře (srv. např. Brynychova díla ... A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH či ještě démoničtější, úrovní zpracování JEDU blízkou JÁ, SPRAVEDLNOST). Stejně tak v tomto ohledu obstojí i Liv Ullmannová. Přísnost, uplatňovaná kriterialitou vrcholů Bergmanova díla, je tu tedy na místě, nemělo by to však být jediné, vševyčerpávající kriterion pro hloubkové, k podstatě jdoucí posuzování kvality tohoto atypického díla velkého Skandinávce. ()
Komerčnejší a divácky prístupnejší Bergman. Atmosférou beznádeje, neistoty a zlej sociálnej situácie obyvateľov Nemecka je to podobné Trierovej Európe, ale jej kvalitatívnu úroveň nedosahuje. Samozrejme s tým rozdielom, že Trier sa venoval obdobiu po II. sv. vojne, Bergman obdobiu po prvej. Všetky sociálne aspekty tohto ťažkého obdobia sú tu vykreslené veľmi dobre do najmenších detailov (váženie peňazí, zákaz nosenia cudzej meny....) a to aj s konečným vyústením do jednej nepríjemnej myšlienky, kde až to všetko môže zájsť (medicínske experimenty....). 80/100 ()
Za najlepsie filmy Filmoveho Maga a Pana filmara Yngmara Bergmana povazujem snimky z 50. a 60. rokov. Kupodivu este v 70. rokoch tocil kvalitne veci - skor art nez brutalne prestrelky a brutalnu akciu. Tento film sice nepatri k najvacsim Bergmanovym veldielam /Sedma pecet, Lesni jahody/. Kazdopadne vsak kvalitna podivana, da sa sledovat opakovane. Realie Nemecka 20. rokov su fajn, aj herci vedia hrat : Liv Ullman /Vargtimmen/, Gert Frobe /Goldfinger/, ale dej je prilis prekombinovany a dost divaka nudi. Treba totiz filozofovat nad kazdou jednou vetou, ktoru tuna prednesie kadejaky herec ci herecka : a to ja nemam rad! A to tak, ze velmi! Mno ale uznavam ze rezisersky bol Bergman talent, fakt svetova legenda porovnatelny kludne s Wellesom alebo Caprom. Ten osud a zivotne milniky americkeho Zida v Berline v 20. rokoch mali nieco do seba. Jo a preco sa po roku 1933 proste neodstahoval prec , 76 % ()
Tak jako bych chtěl někdy vidět od Aronofskyho nějakou komedii,od Formana western,od Cohenů týnejdžr film,od Cronenberga válečný film,a od Tarantina životopisný film třeba o Smetanovi,tak jsem po Hodině Vlků chtěl (musel) vidět Tohle! Splněno.Film evidentně na zakázku,-když už azyl v dojč,tak pro ně taky něco vyrobím,a když už jsem totálně v hajzlu a mám blbou náladu nebude to už zase žádná sranda-jako by jindy byla,řekl si pan Bergman. ( a Carradine v kontrapunktu s Ullman,tomu říkam tečka mezi voči!)(teď mě napadá že Srpskimu filmu by moc slušel remake od Bergmana,-jenže to už nepůjde,---jak ten svět filmu dokáže být i omezený takovou blbostí jako smrt génia).--Konec filmu na Bergmana až debilní vysvětlovánka,-asi si Laurentis řek,že když už na to sehnal prachy tak ať to nějak vyzní.Ale i tak ,-na tohle téma (samozřejmě hlavně díky Bergmanovi) opravdu povedená forma.Díky za to temno pane režisér.(v jiných komentářích je několikrát zmíněno,že tohle je nejslabší Bergmanův film.-No byl by to možná nejslabší Bergmanův bergmanovský film,kdyby byl Bergmanův,-což tedy tak úplně néni...) ()
Galerie (41)
Zajímavosti (5)
- Bergman proslul konzervatismem ve výběru hereckého obsazení, viz bergmanovský herec. Hadí vejce jsou jedinou výjimkou, v níž se v tomto směru uchýlil k dobrovolnému experimentování, a to především obsazením hlavní role Abela Rosenberga hercem Davidem Carradinem známým především z pochybných akčních filmů. (SeanBean)
- Jako hlavní jazyk je používána angličtina, ale z důvodů realističnosti je ponechána na příslušných místech němčina. (SeanBean)
- S filmem Bergman poprvé spoléhal na "hollywoodskou" produkci a financování. Rentabilita filmu nenaplnila rozsáhlá očekávání a Bergman již s Hollywoodem nikdy nespolupracoval. (SeanBean)
Přepsáno v únoru 2019. Hadí vejce se setkává ze strany diváků spíše s nevděkem, byť je svou strukturou příběhu nezvykle přístupnější. To se samozřejmě nelíbí uctívačům Bergmanových ryze intelektuálních filmových hrátek. Noirová atmosféra důkladného a neodvratného rozkladu společnosti bývá na překážku těm ostatním. Americké peníze umožnili dokonalou výstavbu prostředí swingové bezstarostnosti i strachu a beznaděje úpadku a zmaru. Zápletka rafinovaně využívá hrůzu známé minulosti k sugestivnímu vykreslení mysteriózního tajemství. Rok 1923 v německé bolesti národní porážky je předobrazem nadvlády pekla na Zemi. Bída a politická nestabilita vyvolává z lůna podsvětí extrémistické nálady a sadistická krutost je nejpřirozenější podobou osobní frustrace a zášti člověka. Nejsilněji vylíčeným pocitem je strach, v úprku se valí temnou uličkou, padá na kolena pod údery hořících pendreků, chvěje se strachy před každým rohem a pomalu následkem vyčerpávajícího útěku umdlévá. Lidský život nemá valnou hodnotu a jednoznačným vítězem doby je strach. Hlavní postavou éterického strachu je Abel Rosenberg (pozoruhodný David Carradine), americký Žid lotyšského původu a úspěšný cirkusový artista. Nečekaná bratrova sebevražda spouští soukromý očistec. Před strachem se utíká do alkoholového otupění, realita pod vlivem nestabilního chvění mění každou chvilku svou nejasnou podstatu, pravda je nebezpečný přepych, nic nemá trvalejší ráz. Strach se brání podrážděností a sebepoškozováním. Mysteriózní záhada neuznává pravidla, lidský duch je nemilosrdně testován a nezvratně poškozován. Hlavní ženskou postavou je Manuela Rosenberg (zajímavá Liv Ullmann), bývalá Abelova švagrová a schopná cirkusová artistka. Její intimita je nakažena nejistým pocitem viny a prostředí strachu se projevuje zvětšující se mírou odevzdanosti, ve které je důmyslně posouvána pokusnou manipulací a pevným přesvědčením nadřazenosti. Budoucnost nemá nadějné vyhlídky. Výraznou postavou je berlínský policejní komisař Bauer (sympatický Gert Fröbe), snaživý vyšetřovatel série záhadných úmrtí. I zastánci demokracie mají své právo na hysterii v celé kráse rozporuplnosti. Důležitou postavou je Hans Vergérus (zajímavý Heinz Bennent), Abelův známý z dětství, ctižádostivý lékař a vizionář chmurné budoucnosti. On tahá za nitky posedlosti ve víře v obnovenou národní velikost bez omezení lidské přirozenosti ve formě agrese. Morální dilema lze ve zvrácenosti vždy obhájit. Z dalších rolí: zpovídající americký kněz (James Whitmore), počínající impotencí zaskočený Monroe (Glynn Turman), možnost úniku nabízející cirkusový principál Hollinger (Georg Hartmann), přepjatě ostražitá Manuelina domácí paní Holle (Edith Heerdegen), policejní sekretářka slečna Dorst (Kyra Mladeck), nadřízení Abela v nemocničním archívu Dr. Soltermann (Fritz Strassner) a Dr. Silbermann (Hans Quest), vysmívající se prostitutka Stella (Grischa Huber), či rozhořčení manželé Rosenbergovi (Toni Berger a Erna Brünell). Hadí vejce je úchvatný film v obrazových kompozicích zkázy a strachu. Život bez jistot a psychologické tápání je strhující ve způsobech a opravdovosti vykreslení niterného chaosu. Působivý zmar lidské existence! () (méně) (více)