Můj nepřítel

Normálne neviem čo si mám myslieť, respektíve napísať. Po skvostnom fantasy ala “Nekonečný príbeh”, sa Petersen pustil do tohto (pre mňa) dejovo podivného sci-fi dramatu, od ktorého od úvodu nemožno očakávať nič tradičné. Neviem ako to vnímali iní “poslucháči”, no vo mne samotný snímok vyvolával otázky, ktoré akoby dokonale odrážali terajšiu dobu. Alebo som zase raz príliš premýšľal keď to nebolo treba. (25.09.2021)

Je pravda, že některé situace nebyly tak úplně a zcela originální, i s přihlédnutím k době vzniku, nicméně film jako celek funguje velmi dobře, postupně si ta zpočátku odpudivá bytost stále více získává srdce nejen Davidgeovo a představa o nadřazenosti jednoho tvora vůči druhému dostává poněkud na frak. A takových poselství, navíc podaných zábavnou formou, není nikdy dost. (29.07.2023)

Iba rok po NEKONECNOM PRIBEHU (1984) dostal Wolfgang Petersen ponuku natocit priamo hollywoodsky sci-fi film, ktory sa podla mojho nazoru na 80-te roky vydaril hlavne vdaka dobremu scenaru. Zaujimave bolo sledovat ludsku nenavist voci inej mimozemskej rase, ale hlavne ako sa to potom vsetko moze zmenit, ale nechcem nic prezradzat. Jednoducho krasny zaver filmu o ludskej zlomyselnosti - otroctve alebo opustenosti na cudzej planete, sprevadzana zaujimavou hudbou Mauricea Jarreho. ________ Dennis Quaid - (Willis Davidge) +++ Louis Gossett Jr. - (Jeriba 'Jerry' Shigan / Drak) +++ Brion James - (Stubbs) +++ Richard Marcus - (Arnold) +++ Carolyn McCormick - (Morse) +++ Bumper Robinson - (Zammis) +++ Jim Mapp - (Starý Drak) +++ (23.10.2011)

Pro mě naprosto neznámé sci-fi a o to větší překvapení. Že nemá pro mladé diváky narozené po roce 90 co nabídnout? Blbost. Na první pohled upoutají na svou dobu velmi dobré efekty a parádní lehce ujeté masky, které se krásně obejdou i bez CGI. Prostředí planety mi přišlo dostatečně působivé. Herecky nemám co vytknout, Dennis Quaid hraje svou typickou roli sympaťáka, ale Jerry byl vyloženě parádní, jeho mimika mě naprosto dostávala. (03.07.2014)

Když jsem tenhle film viděla prvně, bylo mi sedm let. Tenkrát běžel na německé televizi PRO 7. Tajně jsme ho sledovali s bráchou pozdě v noci. Vůbec nám nevadilo, že nerozumíme ani slovo. Seděli jsme před obrazovkou jako přikovaní a báli se, že se někdo z našich rodičů probudí. To byly časy. Včera jsem na film po téměř dvaceti letech narazila znovu a úplně náhodou. Taková náhoda to zase nebyla, místo Růžovky jsem brouzdala na internetu. Název mi hned nic neřekl, ale fotka Dennise Quaida a Draka všechno objasnila. Bez přemýšlení jsem si film pustila a nechala se unášet příběhem. Byl to stejný zážitek jako v dětství, jen s tím rozdílem, že jsem nepokukovala po přivřených dveřích a nebála se, že se každou chvílí ve dveřích objeví táta nebo máma. Pokud chcete vidět lehce zapomenuté sci-fi. Zapátrejte po něm a neváhejte si ho pustit, možná, že i vy máte podobné vzpomínky jako já. Zkouknutí filmu rozhodně stojí za to. (23.10.2009)