Můj nepřítel

„Ty si tehotný? Ako sa to stalo? Na mňa nepozeraj.“ SPOILERY. Jedno z najúchylnejších sci-fi, aké som kedy videl. Budúcnosť. Ľudstvo bojuje proti jašterím mimozemšťanom. Človek a jašter stroskotajú na nehostinnej planéte. Keď pochopia, že nepriateľstvo nikam nevedie, začnú spolupracovať, bleskovo sa naučiac reč druhého. Aby nebola na planéte (kde údajne pristávajú zlí piráti, ale prvú hodinu ich len počujeme) nuda, dozvieme sa, že mimozemšťania sú hermafroditi t.j. rovnako, ako slimáky, dokážu oplodniť samých seba (!). To sa aj stane (!!). Človek sa oňho začne starať a ak by si navzájom začali po večeroch dávať holandské kormidlo (viď. ZACK A MIRI TOČIA PORNO), vôbec by som sa nečudoval. Mimozemšťan porodí potomka, ale pri pôrode zomiera a o výchovu bleskovo rastúceho jašteríka sa následne stará týpek, ktorý predtým celý svoj život zasvätil zabíjaním jeho potomkov (Quaid neskôr hral v podobne zvláštnom morálnom konflikte - Dračie srdce). Scenár je bizarný, originalitu by ste ale čakali márne – mimozemšťania majú dve ruky a dve nohy, na mimozemskej planéte sa dá normálne dýchať, žijú tam hady a dokonca sneží. Už len si zohnať vianočný stromček a bozkávať sa pod imelom. Okaté štúdiové exteriéry (hoci sú zvláštnym spôsobom pôsobivé) tomu tiež príliš nepomáhajú. A to, čo sa odohráva po Quaidovom oholení, je už len zívajúce divákove dokopanie do vyslobodzujúcich záverečných titulkov. Tento titul nemá v roku 2010 (kedy píšem komentár) šancu osloviť diváka, narodeného po roku 1990. Zaujíma iba nostalgikov, narodených okolo roku 1980, ktorý na ňom vyrastali. Teoreticky. Prakticky som na ňom ale vyrastal aj ja. A už ako decku mi to pripadalo ako blbosť. (27.05.2011)

Po skvělém fantasy Nekonečném příběhu Petersem přijal komornější sci-fi Můj nepřítel, aby vyprávěl klasické schéma tohoto žánru. Což samo o sobě nemusí být na škodu, je-li i po 25 letech film uvěřitelný a nejsou-li triky ani výprava archaická. Příjemné překvapení po vizuální stránce. Nic zásadního neodkazuje na realitu roku 1985, což skutečně vítám. (02.01.2011)

Autora předlohy Barry Longyeara mám rád, ale bohužel se mi tuhle povídku nepovedlo nikde sehnat, takže ten konec srovnat nemůžu, ale taky mi to přišlo hodně nečekaný, spíš ale až to, jak Davidge odvede Zammise před tu radu. Ta akce mi ani tak moc nevadila, ale je škoda, že ten konec trošku hlouběji nepromysleli. myslím, že by to ani nebylo tak těžký, vymyslet duchaplnější konec. ale jinak ten film stojí za to vidět. dennis quaid jako člověk je tak lidskej, až je to neuvěřitelný. A musím říct, že drakova filozofie se mi taky dost líbila. přišlo mi to něco jako buddhismus. Film je vlastně příběhem velkého přátelství, přátelství, které přesahuje prostor, čas i lidský život. Přátelství na život a na smrt, které ale ve skutečnosti možné není. A od toho tu je fantazie a fantaskní svět, aby nám tyto nemožné věci a těžko postižitelné lidské hodnoty, jako je pravá láska, přátelství nebo oddanost ukázal tak, jak bysme si to přáli ve skutečnosti. (13.12.2005)

Daleká budoucnost, vesmírné putování, zlověstní mimozemšťané a meziplanetární válka jsou osvědčené dílky na složení spaceoperního puzzle. Petersen nám vypálil mlhovinu a složil z nich nenápadný příběh o dvou příslušnících znepřátelených stran, nucených v zájmu přežití složit zbraně a překonat vzájemné rozdíly, aby během té mnohokrát oboustranně prokleté snahy zjistili, že k překonávání toho zase tak moc není. I když je jeden z nich člověk a druhému byl přisouzen vzhled přerostlé latexové ještěrky s orientálním životním postojem a schopností partenogeneze, což jejímu/jeho lidskému společníkovi řádně zamotá hlavu a divákům se postará o citovější náplň příběhu, nejsou nám problémy, které řeší, nikterak cizí. Protože když se jeden tak dívá, jak se s cizím elementem na cizí planetě hledá společná řeč, nacházejí první malé skulinky v hradbě nenávisti a předsudků, postupně se ty skuliny zvětšují a za nimi se objevuje schopnost porozumění, přátelství a soucitu a mluví se o domově, který je po letech v cizím a studeném bitevním vesmírném poli už jen mlhavým pojmem, nedá mu to a zavzpomíná si na všechny války našich dějin a proklamace národních vůdců, že ti lidé, které jsme v životě neviděli, jsou naši smrtelní nepřátelé. A tiše zadoufá, že se v každé z nich našli nějací Willis a Jeriba, kteří aspoň pomyslně kopli ty rádoby státníky přímo do jejich nafouklé... megalomanie. (19.12.2007)

První dvě třetiny se poměrně věrně drží předlohy, i když řadu zajímavých dialogů nahradil gigantický mravkolev, a nabízejí i přes poměrně laciné kulisy zajímavou robinzonádu o nenávisti, měnící se v tvrdých podmínkách pusté planety v toleranci a přátelství. Kdyby se film držel předlohy i v závěru, mohlo to být napínavé a o hvězdičku lepší. Nesmyslná změna to však skopla k béčkově laciné trapnosti. (03.06.2011)