Krtek

El topo vyžaduje obrovskú toleranciu a fantáziu, ide totiž o podivínsku uchylárnu koncipovanú násilým, mytológiou a náboženskými výlevmi. Mílovými krokmi prekračuje hranice normality, je ťažko jednoznačne čitateľný a osobne si trúfam porozumieť tak na 10% z celého obsahu. Je to film na diskusiu a dešifrovanie snáď každučkého prvku, ktorý šialený mozog dokáže vyprodukovať (ukrižovaný baránok; úchylné láskanie topánok; znásilňovanie mníchov, ženy; bičovanie kaktusmi....) a ta kvíliaca hudba do toho, všetko samozrejme servírované na hektolitroch preliatej krvi. Prvoplánovo to môže vyvolať pohoršenie, nudu, odpor, druhosignálne nejakú filozofickú pózu. Pre mňa je film hlavne pocitovou a vizuálnou záležitosťou a subjektívne mi vlastne nepriniesol nič (nič pozitívne, optimistické, naplňujúce, nič, čo by som si mohla vychutnať) a zároveň priniesol veľa (zvláštnych a rozporuplných emócií, trochu nudy a pošramotený limbický systém)... (08.07.2008)

Náboženská westernová alegorie nebo výplod chorého mozku? Narozdíl od Jodorowského pozdějšího Holy Mountain má El Topo jakous takous dějovou linii a příval bizarností je tak o něco řidší (ale nezbytných mrzáků a mrtvých zvířátek se dočkáte i zde, nebojte), což mělo za následek, že jsem se bavil o něco méně. Ale i tak - až Jodorowsky zemře, jeho mozek by měl být naložen do formaldehydu pro studijní účely budoucích generací - dozví se určitě mnoho zajímavého. (10.06.2005)

Je možné, že díky mé omezenosti mi v přerostlé a rozbujelé spleti symbolů uniká smysl tohoto díla. Je možné, že všechny ty násilné a nechutné scény nejsou jen samoúčelnou provokací (či projevem autorovy úchylky), ale cestou jak nazřít nejhlubší dřeň lidského jáství. Leč už se připozdívá a nehodlám tratit času mudrováním nad něčím, co mi připadá stejně hluboké jako Saló. (15.05.2011)

[FOD 2008, LFŠ 2008] „Žádám od filmu to, co většina Severoameričanů žádá od psychedelických drog.“ Surrealistický náboženský western o bezohlednosti, násilí a lidské duši, kde se stejně jako ve Vyměněných hlavách nezapře pantomimická minulost Jodorowského. Jinak Jodorowsky přísně rozděluje násilí na kreativní a destruktivní. On dělá umění. Chtěl dosáhnout osvícení, což vyvrcholilo snímkem Svatá hora, ale i v dalších dílech včetně Krtka se vyskytuje očistný prvek ohně a motiv bájného ptáka Fénixe. Děj moc nehledejte. V Jodorowského filmech se až na zacyklenou Svatou krev jde odněkud někam a na diváka se ze všech stran řítí autorovy alegorické vize, metafory a skrytá symbolika za doprovodu zvláštního zvukového doprovodu a rychle se měnících výrazně kolorovaných obrazů, které při pozorném sledování navozují hypnotický stav ne nepodobný účinkům LSD. (17.03.2008)

Jsem dostatečně velkej úchyl, abych si už předtím docela užil Svatou Horu a velice dobře užil Svatou Krev - Krtek je takovým Jodorowského fantasy počátkem, dává tušit jak budou vypadat jeho další filmy - bohužel se tuto "prvotinu" nepodařilo dostatečně ukočírovat a tak je teatrální, patetická a bláznivá o trochu víc, než asi měla být (hlavně některé střihy v první části jsou vyloženě komické :)). Jinak mě se líbí víc ta druhá (nebo první? - prostě druhá v pořadí) část filmu, symbolika snímku není prázdná, jen si proto člověk musí trošku přijít - pro slabé žaludky ale varování --- tohle není tradiční multiplex limonáda, dejte si pozor na ukřižované kozy, sovy a podobnou havěť, na pajdavé nuzáky, hromádky mrtvol, úchylné záporáky, hnusné štětky, jezírka krve, kastrace, jek, křik a lamentování na kolenou... Ale jinak to uteče, že se ani nenadějete :) 8/10 (28.11.2008)