Krtek

Nebyť vopred, aspoň okrajovo, oboznámený s menom a dielom A. Jodorowskeho a pustiť si El Topa s očakávaním zážitku z výnimočného medzi bežnou westernovou produkciou by muselo byť bolestivé. V dobrom prípade vyústenia prekvapivé, úchvatné. Dielo nepochybne výnimočné a zároveň stojace samo, nie osamelé, skôr sebestačné, vymykajúce sa žánrovým mantinelom, z ktorých si robí akurát povrchový tenký kabátik................... Jodorovsky ponúka symbolickú púť, cestu človeka za spásou, hľadanie vykúpenia, spravodlivosti a boha, alebo autobiografickú šifru režiséra osobne (s prihliadnutím na obsadenie sa na post hlavnej postavy) možno alegóriu Krista, či niečo ďalšie, úplne iné, iba dobre fungujúci efekt je taktiež jednou z početných alternatív výkladu diela. Snímka rozpráva príbehy prostredníctvom obrazov sýtych na detaily a (nielen) náboženskú symboliku, často pripomenie tvorbu surrealistov (najmä) R. Magritta – kombinácie bežných objektov do nie bežných zátiší, zhlukov, či S. Dalího, napríklad pri vyobrazeniach spúšte po krvi preliatí pripomína tiež sériu obrazov P. Brueghela tematizujúcu 7 smrteľných hriechov, alebo H. Boscha počas dovolenky na divokom západe, Jodorovskeho vízie tancujú religiózne bizarný time-warp na hranici surreálna v rytme rôznorodej hudobnej zložky........................ Silnou stránkou je nevypočítateľnosť príbehu. Jazyk autora je v striedmom tempe zašifrovaný, ponúkajúci možnosť viacerých interpretácií, a ťažko zrozumiteľný, neustále vynáranie ďalších a ďalších symbolov, ponúka sa taktiež možnosť hlásajúca – všetko je to len pre efekt, iba umné poskladanie jednotlivých nápadov do zložitej a súdržnej konštrukcie podobenstva v žánrovom obalení. Ak, je toto správnou možnosťou, efekt sa podaril na výbornú, obzvlášť čo sa týka už spomenutej vizuálnej stránke búrajúcej hranice a smerujúcej až ku kultovosti . Zrozumiteľnosť dostáva miesto dobrého adepta na bod do vášnivej diskusie. V konečnom dôsledku, subjektívna interpretácia má vlohy na bytie atraktívnejšou než potenciálna „správna interpretácia“ El Topa........................ Výrazným motívom prestupujúcim naprieč celým dielom je rozklad a smrť – každá vražda je nasnímaná v štýle estetického excesu, kopa mŕtvych králikov, ukrižovaná koza, horda mrzákov utekajúca k „svetlu“, kde ich čaká poprava, obskúrnosťou vyplnená obrazotvornosť hrá prím, morbidita je jedinou explicitne sa vyjadrujúcou zložkou vo filme (tým pádom tiež najvýraznejšou), zároveň ďalším elementom pritakávajúcim mystickej, vo finálne kruto pesimistickej aure El Topa. Obsahovo ťažko determinovateľné, obrazovo úchvatné, v oboch smeroch excentrické. „Ikony sa nemaľujú. Ikony sa píšu.“ ....................... A Jodorovsky veru vie. (02.07.2013)

Naprosto úžasný snímek, možná jeden z těch nej. Ano, je brutální, syrový až na dřeň, ano je to plné mučení, násilí, sexu, či vzájemné spojení těhto tří. Ano, hlavní hrdina je vzor špatnosti...ale přesto dávám za 5 - Krtek totiž (pro mne) nebyla vyvražďovací záležitost, ale v podstatě film o hledání dobra. Jak přežít ve světě, který je krutý po všech stránkách - lidské i přírodní? Můžete zůstat dobří nebo se musíte stát taky jedním z nich, abyste přežili? Temná, surrealistická záležitost v níž není ani minuta zbytečná - mnohdy se obejdeme zcela bez dialogů, i přesto, že v jiných filmech by se k nim autoři nepochybně uchýlili. Tady ne. V Krtkovi je vše jasné - alespoň postavám. Diváci občas mohou tápat, co se vlastně právě teď stalo, ale hned o pár minut později zjišťujeme jaký byl skutečný význam a dochází nám, že slova by byla zbytečná.___Zajímavý je také rozdíl mezi první a druhou částí filmu - zůstal nám sice hlavní hrdina, ale už to není tak docela on a navíc příběh se odehrává zcela jinak. Ale i toto má svůj důvod. Když k tomuto mystickému zážitku připočtu atmosfŕu již zmíněného zkaženého světa, čtyři pouštní mistry a další a další drobné faktory, nemůže mi vyjít nic jiného, než 5*. Zkrátka film, na který se nezapomíná! (08.11.2008)

Bohužel mě tyhle Jodorowského surrealistické podobenství neoslovily tak, jak by asi bylo záhodno. Možná to je tematikou (western ani náboženství nepatří k mým vyhledávaným oblastem), kterou jsem úplně nechápal. Možná to je jen mnou... pro fanoušky divných filmů povinnost, pro ostatní velké upozornění, (06.06.2012)

U El Topa musím víc než kdy jindy uplatnit metodu hodnocení podle pocitů a dojmů, které ve mně vyvolal. Jinak se obávám, že bych byl zahnán do slepé uličky, stejně jako sám hrdina v podání Jodorowského. Ač jsem se urputně snažil pochopit ten film jako celek, obávám se, že je to zhola nemožné (i když osvětě se rozhodně nebráním). Takže přesto, že se odvažuju tvrdit, že interpretací jsem v jednotlivých scénách objevil někdy i několik (ovšem zhruba jen do půlky), ty nemají na výsledek pražádný význam. A proto se slabošsky odvolám na formulku, že v surrealismu netřeba za každou cenu hledat význam, a že film si může člověk užít, aniž by ho plně pochopil. Nicméně, chtělo by to vidět minimálně ještě jednou. Otázka je, jestli i já chci. (13.03.2011)

No teda, to je síla. Surrealistický sled obrazů typický pro jediného muže (Jodorowského) u svého zrodu. Dokonale nainstalovaná scéna s hlavním úkolem šokovat asi nikoho nenechá klidným. El Topo je přehlídka neskutečně bizardních zjevů v ještě bizardnějších situacích. Jak se to zdá neuvěřitelné, tak Krtek má určitý dějový koncept, který filmem občas probleskuje. Hlavní dějovou linku tvoří pomsta neznámého cizince na jakýchsi mistrech pouště, kteří mají na svědomí lidský masakr v místě cizincovy cesty. Dějová linka se ale naprosto vytrácí při scéně na mostě, kde jsem se už nadobro ztratil, a to co následovalo potom už považuji pouze za jakýsi nábožensko-fanatický dovětek, který poskytuje místo pro předvedení několika dalších bizardností. Ne že by konec byl nějak divnější nebo méně kvalitnější než přechozí děj, ale je pouze nějak odtržený. Ve filmu mi ale chybí pro diváka jaksi hmatatelný nadhled, který by odlehčoval vstřebávání toho, co se na plátně děje. Pár scén mi dokonce přišlo zbytečných. Vůbec už nevím, co si mám myslet o motivu ženské “hrdinky“ na pozadí a její roli v samotném filmu. Jodorowsky si s divákem prostě hlavu neláme a nechává ho tápat ve výplodech své fantasie. Opět velký zážitek a Jodorowskyho rozjezd ke Svaté hoře, která je pro mě se svými vládci planet mnohem lepším dílem. (20.09.2008)