Krtek

El topo vyžaduje obrovskú toleranciu a fantáziu, ide totiž o podivínsku uchylárnu koncipovanú násilým, mytológiou a náboženskými výlevmi. Mílovými krokmi prekračuje hranice normality, je ťažko jednoznačne čitateľný a osobne si trúfam porozumieť tak na 10% z celého obsahu. Je to film na diskusiu a dešifrovanie snáď každučkého prvku, ktorý šialený mozog dokáže vyprodukovať (ukrižovaný baránok; úchylné láskanie topánok; znásilňovanie mníchov, ženy; bičovanie kaktusmi....) a ta kvíliaca hudba do toho, všetko samozrejme servírované na hektolitroch preliatej krvi. Prvoplánovo to môže vyvolať pohoršenie, nudu, odpor, druhosignálne nejakú filozofickú pózu. Pre mňa je film hlavne pocitovou a vizuálnou záležitosťou a subjektívne mi vlastne nepriniesol nič (nič pozitívne, optimistické, naplňujúce, nič, čo by som si mohla vychutnať) a zároveň priniesol veľa (zvláštnych a rozporuplných emócií, trochu nudy a pošramotený limbický systém)... (08.07.2008)

[LFŠ 2008] Surrealistické orgie, nic podobného jsem nikdy neviděl a proto jsem za Krtka opravdu rád. Nejrůznější nápady jsem si fakt užíval, jenom mě zaskočila výrazná změna v půlce filmu - jakoby najednou začal úplně jiný film s jinými hrdiny a jinou zápletkou. Až (dost překvapivý) závěr vše srovná, dávejte pozor;) (29.07.2008)

Pochopil jsem 23% (to je prvočíslo, což by samo o sobě mělo vnímavějšímu čtenáři mého komentáři něco naznačit...) - prakticky vše až do tý scény s čištěním velbloudích zubů. Na tomhle filmu oceňuji hlavně důmyslnou práci s kabalistickými metaforami a rerbergorvsky zahleděnou kameru, bravurně si pohrávající s hloubkou neostrosti. (25.09.2008)

Ve skrze dosti prázdný film. Ona parafráze na Bibli a celkově křesťanství by mohla být zajímavá, ale není. Režisér předestírá myšlenky spíše jen povrchní, jenž v intelektuálně zdatném divákovi nedokáží a ani nemohou příliš rezonovat. Něco jiného je vizuální stránka filmu, která je zajímavá a některé obrazy jsou opravdu surreálně působivé. Bohužel, ani surrealismus není mým šálkem čaje. Subjektivní hodnocení je proto takové, jaké je. (21.02.2011)

Jojo, buďto chorý výmysl zkouřeného podivína nebo geniální parafráze Bible, Freuda a spousty dalších věcí. Pořád se nemůžu rozhodnout. Ať tak či tak, jedná se o jeden z nejoriginálnějších a nejpodivnějších (v tom dobrém slova smyslu) filmů, co jsem kdy viděl. Při cestě domů jsem se motal jako zfetovaný. Po první části už jsem se oblékal, že půjdu spokojeně domů, a pak jsem se podíval na hodinky a zjistil, že nás čeká ještě hodina.. Ten film není krátký a režisér nechá v tom nekonečném přívalu podivností a absurdit diváka pěkně vykoupat. Pak se to teprve rozjelo: sklep plný postižených, ruská ruleta, děsivý bordel plný odporných tlustých bab.. Druhá polovina se mi líbila ještě víc a celkově... No, nevím, nejsem si teď jistý vůbec ničím, ze sálu jsem se vykrádal s vidinou toho, že lidi na ulici vytáhnou pistoli a zastřelí mě. (08.09.2008)