Krtek

„Být příliš dokonalý je chyba.“  Inu.. kdyby se Jodorowsky tolik neopájel samým sebou a svou vlastní dokonalostí, mohl by být výsledek ztrávitelnější. Ústřední děj s přesahem do podobenství měl rozhodně cosi do sebe: jak v první polovině, kdy Krtek coby krvelační gangster na koni bojuje se svými protivníky, až ho jednoho dne zlomí prohra v podobě dobrovolné sebevraždy jednoho soupeře, tak v té druhé, kdy se dostáváme do města plného bizarních a šílených rituálů. Některé scény v této části, nejvíc asi provádění ruské rulety s rozesmátým farářem coby rozhodčím, mi připadaly v rámci podobenství zkaženého světa správně úderné a znepokojivé i zábavné současně. Vyzdvihnout musím i vizuální stránku a plno ojedinělých surrealistických nápadů (nimiž se to ovšem v těchto starších artových filmech z Mexika často přímo hemží), které mě v tom často dokázaly upoutat a rozvířit chvilkovou nudu i zastínit hůře uchopitelnou symboliku. Problém jsem měl však s nataženou délkou a pomalým tempem ve chvíli, kdy samotný děj tu nejednou probíhá celou řadu scén v poněkud monotónních variacích na to samé, stejně tak s nejedním (někdy až mírně samoúčelným) bizarně nechutným výjevem. Na oplátku musím prásknout, že nikdy jsem nebyl fanouškem westernů, takže ač do jisté míry oceňuji pokus o velmi svéráznou, silně surrealistickou variaci na tento žánr v duchu podobenství, nijak mi k srdci nepřirostl ani Krtek. [55%] (31.12.2022)

"Dva jsou lepší než jeden, protože pokud jeden spadne, druhý ho může zvednout. Je-li zde jen jeden, není tu nikoho, kdo by jej zvedl." Koncem vše ostatní začíná, je to ale konec začátku? Nebo snad začátek konce? Těžká otázka, ještě těžší odpověď. Jodorowsky zprostředkovává velké množství vodítek k zodpovězení... Divák prochází katarzí skrze postavu (buddhistického) mnicha, kterého si zahrál samotný Jodorowsky (pro někoho možná nudná závěrečná část mě kompletně pohltila). Autor uchopil žánr (spaghetti) westernu po svém, obrátil jej naruby a pro něj typické prvky postavil na hlavu. Prostě filmová onanie par excellence. Alejandro Jodorowsky je úchyl na svém místě a je moc dobře, že na tuhle (kultovní) záležitost získal finance a látku zfilmoval. (26.11.2007)

Po nadšení ze Svaté hory jsem se na krtka těšil, ale bohužel na rozdíl od Svaté hory, která aspoň rámcově dává smysl, jejíž obrazy jsem byl schopen interpretovat a sledovat ji mě od začátku bavilo, je Krtek daleko víc meta, a to na můj vkus až příliš. Hned ze začátku mě celkem rychle začal nudit a dokoukal jsem to jenom s velkým sebezapřením v naději, že se to někde v průběhu zlomí. Nezlomilo. (04.01.2021)

Jojo, buďto chorý výmysl zkouřeného podivína nebo geniální parafráze Bible, Freuda a spousty dalších věcí. Pořád se nemůžu rozhodnout. Ať tak či tak, jedná se o jeden z nejoriginálnějších a nejpodivnějších (v tom dobrém slova smyslu) filmů, co jsem kdy viděl. Při cestě domů jsem se motal jako zfetovaný. Po první části už jsem se oblékal, že půjdu spokojeně domů, a pak jsem se podíval na hodinky a zjistil, že nás čeká ještě hodina.. Ten film není krátký a režisér nechá v tom nekonečném přívalu podivností a absurdit diváka pěkně vykoupat. Pak se to teprve rozjelo: sklep plný postižených, ruská ruleta, děsivý bordel plný odporných tlustých bab.. Druhá polovina se mi líbila ještě víc a celkově... No, nevím, nejsem si teď jistý vůbec ničím, ze sálu jsem se vykrádal s vidinou toho, že lidi na ulici vytáhnou pistoli a zastřelí mě. (08.09.2008)

Je možné, že díky mé omezenosti mi v přerostlé a rozbujelé spleti symbolů uniká smysl tohoto díla. Je možné, že všechny ty násilné a nechutné scény nejsou jen samoúčelnou provokací (či projevem autorovy úchylky), ale cestou jak nazřít nejhlubší dřeň lidského jáství. Leč už se připozdívá a nehodlám tratit času mudrováním nad něčím, co mi připadá stejně hluboké jako Saló. (15.05.2011)