Krtek

"Dva jsou lepší než jeden, protože pokud jeden spadne, druhý ho může zvednout. Je-li zde jen jeden, není tu nikoho, kdo by jej zvedl." Koncem vše ostatní začíná, je to ale konec začátku? Nebo snad začátek konce? Těžká otázka, ještě těžší odpověď. Jodorowsky zprostředkovává velké množství vodítek k zodpovězení... Divák prochází katarzí skrze postavu (buddhistického) mnicha, kterého si zahrál samotný Jodorowsky (pro někoho možná nudná závěrečná část mě kompletně pohltila). Autor uchopil žánr (spaghetti) westernu po svém, obrátil jej naruby a pro něj typické prvky postavil na hlavu. Prostě filmová onanie par excellence. Alejandro Jodorowsky je úchyl na svém místě a je moc dobře, že na tuhle (kultovní) záležitost získal finance a látku zfilmoval. (26.11.2007)

Bizarní alegorie na bibli a náboženství obecně - kupodivu i pro ateistu vcelku zajímavé dílko pokud u něj mermomocí bude chtít opravdu hodně přemýšlet a hledat nějaký význam a metaforu za každým obrazem... no, pokud bude dostatečně zhulený tak se mu to pravděpodobně i povede (což se na druhou stranu dá říct o všem, včetně Teletubies). Jinak je to jen co nejvíc ujetá úchylárna která svou vyšinutostí dokáže udržet pozornost, ale že bych u ní musel permanentně intelektuálně masturbovat se moc říct nedá. 6/10 (16.04.2008)

Bohužel mě tyhle Jodorowského surrealistické podobenství neoslovily tak, jak by asi bylo záhodno. Možná to je tematikou (western ani náboženství nepatří k mým vyhledávaným oblastem), kterou jsem úplně nechápal. Možná to je jen mnou... pro fanoušky divných filmů povinnost, pro ostatní velké upozornění, (06.06.2012)

Toto je bizar od zacatku do konce! Neumim si predstavit, ze by dneska nekdo neco podobneho natocil a jeste to jezdilo po festivalech... I kdyz jsem Krtka uplne nepobral, musim rict, ze urcity dojem film po sobe zanechal. Originalitu, vytecnou kameru a osobity styl nezapre. Myslim, ze nemuzu hodnotit jinak. (24.12.2022)

El topo vyžaduje obrovskú toleranciu a fantáziu, ide totiž o podivínsku uchylárnu koncipovanú násilým, mytológiou a náboženskými výlevmi. Mílovými krokmi prekračuje hranice normality, je ťažko jednoznačne čitateľný a osobne si trúfam porozumieť tak na 10% z celého obsahu. Je to film na diskusiu a dešifrovanie snáď každučkého prvku, ktorý šialený mozog dokáže vyprodukovať (ukrižovaný baránok; úchylné láskanie topánok; znásilňovanie mníchov, ženy; bičovanie kaktusmi....) a ta kvíliaca hudba do toho, všetko samozrejme servírované na hektolitroch preliatej krvi. Prvoplánovo to môže vyvolať pohoršenie, nudu, odpor, druhosignálne nejakú filozofickú pózu. Pre mňa je film hlavne pocitovou a vizuálnou záležitosťou a subjektívne mi vlastne nepriniesol nič (nič pozitívne, optimistické, naplňujúce, nič, čo by som si mohla vychutnať) a zároveň priniesol veľa (zvláštnych a rozporuplných emócií, trochu nudy a pošramotený limbický systém)... (08.07.2008)