Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Gunnar Björnstrand, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Max von Sydow, Bibi Andersson, Inga Gill, Maud Hansson, Inga Landgré, Gunnel Lindblom, Bertil Anderberg (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Rytíř Antonius Block (Max von Sydow) se vrací z křížové výpravy zpět domů. Když se ráno modlí na mořském břehu, zjeví se mu Smrt (Bengt Ekerot). Block však ještě nechce zemřít a vymůže si jednu šachovou partii. Ve hře je jeho život. Cestou ke svému hradu potká rodinu komediantů, která s ním pokračuje v cestě. Pokračuje i šachová partie. Procházejí pochmurným krajem, jenž je zachvácen morovou epidemií. Za úsvitu je partie dohrána. Smrt si odvádí Blocka, ten ale prodlužováním hry zachrání život komediantově ženě a jejich dítěti. (Levné knihy)
(více)Videa (1)
Recenze (475)
Definice "nudy" podle akkadsko-sumerského slovníku: nuda se považovala v sumerských zemích za dílo Satana. Lidé, kteří byli postiženi touto chorobnou zhovadilostí, si povětšinou vytrhávali vlasy pomocí kovových hrabiček, jenž byly předtím použity k uklízení hnoje v chlívech. Nuda se dá považovat i za nemoc, která je velmi obtížně léčitelná. Se spánkem vytváří zvláštní kombinaci, která se dá popsat zhruba tím, že ve vás zanechá pocit dehydratace a osamění. V dnešní době je nuda většinou spjata s jednou věcí: a to s filmem Sedmá pečeť od pana Bergmana. Divák zažívá pocity (viz. horní příspěvěk) a jeho mysl se soustředí spíše na pozorování letadel ze střešního okna. Pozorovatel, stále doufající v konec tohoto díla, z ničeho nic usíná a je de facto osvobozen od nudy.---konec citace--- ()
Veľmi zaujímavo zrežírovaný film, s vynikajúcimi hereckými výkonmi, zároveň so silnými presahmi do oblasti filozofie, náboženstva. Snaha o dokázanie božskej prítomnosti, hranie šachov so záludnou smrťou, dance macabre a množstvo inotajov a symbolov vytvára snahu o akúsi komplexnú výpoveď o pochybnostiach človeka na Zemi, jeho strádaniach, radostiach i strachu zo smrti. Možno snaha o dokonalosť, podfarbená patetickosťou a chladom nespôsobila moje bezhraničné nadšenie z filmu. Zaiste ide o skvelý a inšpiratívny film, hoci mňa z Bergmannových snímok oslovil menej a to i po druhej návšteve. Diskusiu o pochybnostiach o zdanlivo nespochybniteľnom umeleckom postavení a hodnotení istých diel svetového umenia (lebo autoritami uznávaných a cenených) vyvolalo zhliadnutie práve tohto filmu. ()
Proč by klasika klasik měla být nudná? Přes to, že se toho příliš neuděje, z každého záběru sálá mocná síla, síla touhy po odpovědích, o kterých si nejsme jisti zda nám jejich znalost poskytne blaženost nebo věčné trýznění. Jak se Bergmanovi podařilo pomocí křesťanských rekvizit, strachu a chaosu vybudovat takový pocit vnitřního smíření a "uzavření kruhu", jaký jsem poznal jen u zenových koanů, to mi zůstává záhadou. Nezbývá mi než říct: "Bravo, Mistře," a těšit se z toho, že takovéto dílo bude žít navždy. ()
Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Sedmá pečeť je film plný duchovních hodnot. Navíc má i komické prvky a společensko-sociální témata.Náboženský fanatismus středověku místy nechá vzpomenout na jiný skvělý film, o 12 let novější snímek Otakara Vávry KLADIVO NA ČARODĚJNICE. Sedmá pečeť ale nemapuje konkrétní skutečnou událost a inkvizice zde není téma. Podobnost s Vávrovým filmem je spíš ve myšlení člověka tehdejší doby. Obsahová šíře je mnohem větší. Bergman klade otázky týkající se Boha. Neřeší přímo otázku jeho existence, ale snaží se naznačit, jak může ovlivňovat chápání nebo nechápání boží existence život člověka. Hlavní hrdina rytíř Antonius Block došel v poznání života již na samý kraj. Při návratu z křížové výpravy zjišťuje, že již nemá domov. Těžko se vrátit ke starému životu, který již nemůže považovat za svůj. Jeho vlastní život pro něj nemá význam. Čas, který mu zbývá, chce zasvětit hledání Boha. Až se mu to podaří, bude konečně moci odejít z tohoto světa. Čas se snaží získat hrou v šachu se smrtí. Tato metafora je do filmu zhmotněna, čímž nepůsobí tak abstraktně, ale zároveň zachovává svůj význam. Antoniusova bezradnost se odráží v rozpravě s dívkou odsouzenou z čarodějnictví. Žádá jí, aby ho naučila mluvit s Ďáblem. „Chci se ho (Ďábla) zeptat na Boha. Snad alespoň on o něm něco ví.“ V dalším rozhovoru se smrtí říká „Chci vědět, ne věřit ani tušit, nýbrž vědět!“ Je v tom skrytá skepse vůči boží existenci, kterou chce vykládat pouze racionální podstatou. Jeho hledání je tak od samého začátku odsouzeno k nezdaru. Nelze říci, zda nakonec našel nebo nenašel Boha. Poznal cosi na místě, kde nic nečekal a nehledal. V rodině komedianta Jofa našel svůj vnitřní klid. Našel něco, co už od života nečekal. Můžeme tomu říkat, jak chceme, jedno jak to nazveme…….. Život ve středověku měl své formy strachu. V tomto filmu prezentovány morem a obavou z Posledního soudu. Zatímco jedno je reálná hrozba, druhá je uměle vytvořená. Vznikají tu tak dvě formy zla. Reálná a fiktivní. Tyto poznatky z kulis středověku můžeme přenést i do naší doby. I dnes zužují lidstvo nejrůznější formy zla. Jsou v podstatě stejná jako ta dřívější. Pouze jim dáváme jiná jména. Obraz středověku ztvárněný Bergmanem nikdy nezestárne. Vždy bude inspirující. 95% ()
Galerie (82)
Photo © Svensk Filmindustri
Zajímavosti (25)
- Z více než 50 filmů, které Ingmar Bergman natočil, byl tento jeho nejoblíbenější. (Kulmon)
- Ingmar Bergman měl na tento film jen 35 dní. (ČSFD)
- Historické zasazení filmu je nepřesné, protože poslední křížová výprava do Svaté země je datovaná do roku 1271 a morová rána v Evropě propukla 1348. (Hwaelos)
Reklama