Sedmá pečeť

Naprosto ohromující film s mrazivou atmosférou. Hlavně pochod mučených a závěrečný tanec za smrtí jistě patří k tomu nejsilnějšímu co sem kdy viděl. Hudba je skvěle zakomponována a herci hrají (neznám je, ale stejně obdivuji) v životních rolích. Naprosto skvěle a mnou oblíbená je postava sluhy rytíře Blocka. Někdo takto nevěřící, ukrutně realistický a sebevědomí se často nevidí. Vrchol, který patří do dějin.... (14.07.2004)

Scénář: Ingmar Bergman .. Každý si může zahrá(va)t se smrtí. Partii nad všechny marnou, plnou otázek bez odpovědí.. Tak nějak se k tomu vyjádřil Ingmar Bergman. Spoustou otázek o existenci, smyslu života a skryté tajemnosti Boha. Bez odpovědí, které upřímně ani neexistují, jen církev se přes vytáčky a nepravdy snaží vnášet do věcí jasno a řád.. Zajímavé postavy, hrůzná doba a samotná Smrt v příběhu, vyžadujícím otevřenost myšlení a dávku mlčenlivého pochopení. Tajemně atmosferické, nijak strhující, ale svým způsobem věčné dílo. (05.04.2006)

Rytíř se vrací z křižáckých výprav umírající krajinou ničenou Božím bičem morových ran a medituje nad existencí druhého života, existencí boha a existencí smyslu života vůbec... zatímco jeho sarkastický panoš cynicky glosuje krutou realitu a svou snahou stát nohama pevně na zemi ukazuje skutečnou sílu a vůli k životu všem, které cestou potkávají. Přidal jsem se na chvíli na jejich pomalé cestě a tiše sledoval hru, kterou s nimi Smutný Žnec hraje... tak jako si hraje s námi všemi. 8/10 (06.12.2007)

Impozantní lament nad smrtelností, boží absencí, šaškárnou bytí a tápání po smyslu života ("life is an unwinnable game postponed long enough to discover we know nothing"), také nad láskou a nadějí. Zároveň nej fantaskní obraz středověkých útrap a shitů — návrat z křížových výprav, morový puch, kletby a neblahá znamení, loutny kejkle prasata, krčma plná ubojených hovad a pruďasů, povětrný rajdy a nebožačky k upálení, průvod pánbíčkářů mrskačů. Apokalyptická paráda, kterou jenom umocní uhrančivý smrťák, z kamene tesaný Max, vymazlený vizuál a art/ jevištní feel. Jsem rád, že jsem si s projekcí počkal skoro 20 let. "After that picture, of course I still think very much about death. But after that picture, it’s not an obsession any more. I just kind of live with it." (Bergman) (12.08.2021)

Vynikajúca filmárčina, skvelý námet i záver. Bohužiaľ je to film, ktorý vďaka tomu, že ho kvôli jeho sláve "videl každý", prispel k tomu, že vrcholný stredovek sa stále bežne chápe ako "doba temna". Vôbec tomu tak nebolo, v kláštoroch sa ostošesť prepisovali najrôznejšie rukopisy. A upaľovanie bosoriek? To je špecialita "humanistickej" renesancie, najväčšia hystéria okolo diabla, bosoriek a temných síl vrcholila v čase od polovice 16. do polovice 17. storočia (a ľudia zo severnej Moravy dobre vedia, že to "najlepšie" malo ešte len prísť). Vo filme je tiež viacero viet, ktoré by stredoveký človek jakživ nepovedal, pritom je zjavné, že Bergmanovi išlo o výrazne realistický pohľad na dobu (i keď samozrejme používa svoje metafory a alegórie). Napr. rozhovor o "strašení ľudí" freskou s motívom tanca smrti je nezmyselný, vtedajší človek z takých vecí strach nemal (bežne videl práchnivé mŕtvoly na cestách, napokon to ukazuje aj Siedma pečať), bral to ako racionálnu výzvu k usporiadaniu svojich pozemských záležitostí. Ľudská mentalita sa síce nemení, výrazne sa však v priebehu stáročí mení pohľad na svet (čo sú dve rozdielne veci). Napriek všestranným kvalitám ma Bergmanov kodifikovaný magnum opus vcelku neoslovil tak, ako iné jeho filmy, takže s hodnotením idem mierne dole, aby vynikli jeho skutočné superdiela. (07.07.2018)