Šachisté

Odraz dějin britského kolonialismu v Indii na nevinné šachovnici. Původem indická hra se s novými britskými pravidly (stejně jako okupované teritorium) dramaticky zrychluje a staré pořádky přechází do rukou nových vládců. Trochu paralela se současnou ztrátou lidských svobod a nárůstem moci velkých nadnárodních společností. (28.02.2021)

Zajímavé spojení Hindu satiry a historického dramatu o tom, kterak britská královna Viktorie dobyla nejen avadhský trůn, ale i šachovnici dvou indických aristokratů, bezkonkurenčně nejvášnivějších šachistů a požitkářů vodní dýmky pod sluncem. Bez Rayovi taktovky by snímek asi nijak neoslnil, protože potenciál byl spíše tuctový, ale jeho jemný cit pro perfektní vykreslení těch nejrozmanitějších nuancí lidského chování vykouzlil z Shatranj Ke Khiladi velmi kvalitní a zábavný film. Ale chyběla mi zde jedinečná kamera Subraty Mitry. (11.06.2011)

„Když se dotknete figurky, musíte s ní táhnout.“  Tohle je příklad filmu, jehož mistrovství vnímám, ale zároveň mu aspoň po prvním zhlédnutí nedokážu dát mimořádné hodnocení. Velice zajímavé bylo prostřídavat děj kolem politiky království a mezinárodního politického boje s paralelní hrou šachů a diskusí nad šachem a společnosti ze strany dvou intelektuálů v divadelních kostýmech. Velmi originálně zpracovaný vstup do vyprávění s montáží různých maleb, písomnictví, hraných výjevů i vtipných animací(!) mi vyvolal chvíli dojem (v dobrém), že koukám na jakousi indickou verzi Karla Zemana. Hodně jsem si vychutnal Richarda Attenborougha (v indickém filmu!) a jeho ikonický výkon v postavě majestátného anglického lorda s doutníkem. Ty nápady a scény, z nichž jsem byl nadšen a kdy jsem si pana režiséra v duchu hodně chválil, se ale častěji střídaly s něčím, co mi najednou nesedlo a nebavilo, především scény z indického království včetně projevu ústředního herce mi tu svým ztvárněním připadaly nezáživně omšelé a těch pár muzikálních popěvků, na něž tu dojde, pak neskonale uspávající. [70%] (07.11.2023)

Satjadžit Ráj ovládá filmování stejně, jako Kasparov hru v šachy. Původní povídka od otce hindské literatury Prémčanda je zpracována tvůrčím způsobem. Z několikastránkové povídky se v Rájově hlavě vyklubal 2 hodinový film, který má mnohem širší záběr. Dva přátelé utahaní svým velkým majetkem a z něho pramenícím nicneděláním propadnou hře v šachy. Nehledí nalevo, napravo, na manželky, na politickou situaci a hrají. Film se narozdíl od povídky zaobírá širším kontextem, obzvlášť vztahem panovníka Avadhu, kde oba přátel bydlí, a rozpínavými prsty Britů lačnících po větším území. Jejich vztah vynalézavě vysvítá na rozdílném způsobu hraní šachu, kdy Britové mohou při prvním tahu pěšce skočit o dvě políčka a pěšec dorazivší na druhou stranu šachovnice se stává královnou. Tyto dvě pravidla velmi urychlují hru. Britové jsou tedy dravější, rychlejší a panovačnější. Film je výrazný perfektně napsanými dialogy, které vždy posunují děj dál a zároveň poodhalují něco o aktérech, tzn. posunem v ději se sofisktikuje portrét doby, postav a vztahu Britů a Indů.___Vkusnost taneční scény v tomto filmu je až zarážející. Indické filmy trpí tím, že tanečně zpěvavé scény jsou do filmu zabudovány jen proto, aby tam byly a jsou většinou za hranicí dobrého vkusu. Satjadžit zvládl použít jednu takovou scénu, která je organickou součástí celého filmu, zároveň je ukázkou Indického umění zpěvu, tance a hudby a zároveň vypovídá něco o panovníkovi Avadhu.___ Citlivá práce s kamerou a filmovým obrazem byla Satjadžitovi přisouzena asi už v kolíbce. Možná měl místo očí dva objektivy. Když panovník reflektuje svoji chamtivost, a přitom jeho ruka putuje po drahokamech na trůně, stáváme se svědky skvělého detailu, který je navíc výtvarnicky vynalézavým. Stejně tak jedna scéna, kdy jeden z hráčů šachu stojí a má za svojí hlavou svatozář ze štítu pověšeného na zdi, který je obložený ostatními zbraněmi. Taková jednoznačně obrazová scéna je ironickým připomenutím předků obou přátel, kteří byli stateční bojovníci, kteří získali zásluhy a majtek v boji.___Tento film rozptyluje klišé o indickém filmu a zároveň ukazuje, že z Indického subkontinentu mohou pocházet filmy, které vyhrávají i naše festivaly. (30.05.2010)

Velmi milé překvapení, které jsem už velmi potřeboval. Výborná filmařina, dobré a silné postavy i výkony herců, to vše v jednom snímku, paráda! Několikráte jsem i přemýšlel nad plným počtem hvězd, ale k tomu by bylo potřeba přidat ještě něco navíc. Sledujeme dvě linie příběhu. V první spolu hrají šachy dva přátelé, kteří hře propadli plnou svou vášní a zcela vypouštějí vše ostatní. Jeden přehlíží svou ženu a ten druhý si zase nevšiml, že ho žena podvádí. Vedou přitom spolu rozhovory a zažívají své radosti i smutky, které se nezřídka kdy promění v zábavné a vtipné momenty. Druhá linie se zaobírá vladařem země, který žije s hlavou v oblacích a raději píše básně a písně, než by jevil zájem o politiku, čehož využijí Britové a rozhodnou o jeho sesazení. Vše je navíc podpořeno krásnými dobovými kostými a příjemným prostředím. Britové tu nejsou vykreslováni jednostranně, což kvituji. Jednalo se o politiku a obchod, v tom jsou si všichni mocipáni z celého světa velmi blízcí a je úplně jedno odkud jsou. Zajímalo by mě, jak se původní Indové stavěli k Mughalům, kteří do jejich domovů vtrhli a rozhodně ne s čistou láskou, mírem a pohodou. Poté Britové místní panovníky pomalu zbavovali moci, což koneckonců vedlo i k oné demokratizaci Indie a zkultivování celé oblasti, ať si každý říká co chce, je to tak. Určitě je jednodušší nadávat na bílé Brity, protože tak se mohou spojit všichni. Připomínat vraždění mughalských pánů a jim podobným „hostům“ není už tolik žádoucí, neboť by se to mohlo dotknout muslimské populace a ti jak víme, mají hodně citlivá srdíčka (když se tedy jedná čistě jen o ně, neboť oni neduhem řešit problémy jiných po celém světě, jako my, příliš netrpí). Takže jediné čiré zlo zůstává nadále v podobě červeného kabátku, protože jinak vždy, všude a vše v Indii fungovalo skvěle, všichni se měli rádi, vládl humor a veselí, a nikdo a nikdy nedělal vůbec žádné rozdíly mezi náboženstvím, či kastou. Pěkný sen, ať je jakýkoliv, zůstává vždy jen pouhým snem, který po probuzení ztratíme. (26.08.2018)