Rvačka mezi muži

Dle názvu, země původu a roku výroby možná film pro hrstku staromilských intelektuálů, ve skutečnosti inteligentní zábava pro všechny. Čtyři muži, jeden perfekcionistický plán, sejf plný šperků. Heist movie par excellence. Dle nejlepších tradic žánru, který nemalou měrou sám ovlivnil, režíruje Jules Dassin film vynikající precizností bankovního lupiče a přímočarostí vystřelené kulky. Tři kroky vedoucí k pohádkovému bohatství jsou prosté: vymyslet plán, zrealizovat jej a pokud možno přežít. Právě prostřední část, samotná loupež, ani po letech nepřestává udivovat mistrnou dramatickou výstavbou. Téměř třicet minut bez jediného slova, bez jediného hlasitějšího zvuku. Nedýchal jsem. Ze strachu, že JE prozradím. Dassin režíruje úsporně, kvůli malému rozpočtu MUSEL režírovat úsporně a buďme za to rádi. Hudbu používá jenom zřídkakdy coby náhražku za dialogy (tyhle rychleji stříhané sekvence ženou film úžasným tempem kupředu a těžko si bez nich představit kterýkoliv moderní „heist movie“). Hrdinům nevěnuje přespříliš prostoru, leč dost, aby z nich učinil věrohodné postavy s pochopitelnými motivacemi. Ač parchanti, byli to sympaťáci. Jejich práci bych však dělat nechtěl. Příliš stresující. Pouze v závěru tohoto exkluzivně temného, bohužel zbytečně dlouhého krimi, se Dassinova sevřená režie trochu tříští a moc nepotěší ani finále, v němž zbytečně nadužívá expresivních prostředků. Apendix: Stejně strhující, v globále ještě lepší noirový pamlsek obdobného ražení měl v Americe premiéru o den později než Rififi. Zabíjení. 85% (07.12.2007)

Nadšený síce nie som, ale mimoriadne uznanie si tento film, ktorý poznám pod názvom Rififi, zaslúži aj po 60 rokoch. Niektoré scény sú svojim novátorstvom nezabudnuteľné, iné mi pripomínali slávne anglické kriminálky o pedantne napánovaných a uskutočnených krádežiach. Pravdou však je aj to, že niekedy som sa nudil a hudba sa tak okato snažila dotvárať napätie, až to rušilo. Ocenil som, že z hercov som poznal iba Hosseina a nemusel som zvažovať, či niektorá z filmstar hrá v súlade so svojimi možnosťami alebo nie. U filmov tohto druhu divák zvykne rozmýšľať, kto od koho odpisoval. Rok 1955 je veľkou zárukou, že bol viac zdrojom ako produktom odpisovania. (27.08.2015)

Francouzské kriminálky patřily vždy k tomu nejlepšímu v daném žánru a nakonec se jedna z nich stala i klasikou žánru Noir. Jednoduchý příběh, který je zasazen do brilantního scénáře plného skvělých dialogů. Z celého filmu mi v hlavě nejvíce uvízla ona 25 minutová část bez jediného slova a hudby. To je naprostý vrchol Rififi a vůbec jedna z nejzdařilejších loupeží, která se kdy ocitla na filmovém plátnu. Jules Dassin - muž, kterému můžeme nejvíc ze všech poděkovat za tenhle snímek. Nejen, že zvládl svou postavu Ceasera, ale ještě k tomu usedl na režisérskou židličku a podílel se na scénáři. Všichni ostatní herci zahráli famózně a nemá cenu se rozepisovat o jejich výkonech, raději si Rififi někde sežentě, neboť se opravdu jedná o klasiku podobně jako třeba Kubrickovo Zabíjení..... (14.10.2008)

Klasika filmu noir, kde Francouzi ukazují, že pochopili, o čem tenhle žánr skutečně je, a využili černobílou naprosto jedinečným způsobem. V některých chvílích minimalistické, skoro až prosté, ale celou dobu atmosférické, kdy máte pocit, že se něco musí stát, něco se musí pokazit, někdo musí umřít. Vizuálně krásné. (14.11.2016)

No, tak film noir mě nezaujal. Možná jsem filmový neznaboh, ale téměř vůbec mě to nebavilo, vlastně už jsem se těšil na konec. Pardon, jestli jsem vám zkazil hodnocení...HUDBA: Georges Auris - taková typická pro tohle období, bohužel také nic pro mě. Tři hvězdy jsou spíše kvůli tomu, že by to měl být kvalitní film, asi je, ale já ho, zatím, nedokážu ocenit. Ale scéna v klenotnictví se mi taky líbila - připomněla mi Mission Impossible:-) (06.12.2007)