Úsměvy letní noci

Komedie od Ingmara Bergmana? No, musím říct, že jsem byl trochu na vážkách, jaké to asi bude. A na vážkách jsem i po zhlédnutí. Je to skvěle natočené, má to krásný obraz, nádhernou výpravu a místy výborné dialogy. Herecky zajímavé, protože s takovými herci se člověk normálně nesetká, což je škoda. Švédové rozhodně umí hrát. Jako celek mě to ale moc neoslovilo. (03.01.2015)

Na základě svých dosavadních zkušeností s Ingmarem Bergmanem můžu konstatovat, že je užitečný daleko spíš pro ty, co chtějí spáchat sebevraždu, nebo pro ty, co chtějí zvýšit zisky výrobců antidepresiv, než pro diváky, kteří se chtějí od srdce zasmát. Do tohohle filmu jsem šel s netajenými obavami, protože Bergmanovu komedii A co všechny ty ženy, kterou jsem v minulosti shlédl, považuji za bezkonkurenčně nejhorší film z těch, co jsem zatím od něj měl možnost sledovat. Pravda je, že jsem se ani jednou nezasmál, což ovšem o kvalitách filmu mnoho nevypovídá. Ve skutečnosti jsou Úsměvy letní noci příjemnou historickou komedií, která sice není k popukání, ale pozitivně naladí. Pěkné vybroušené dialogy, kde to mezi jednotlivými postavami jiskří, a zajímavý scénář, který předčí řadu našich oblíbených prvorepublikových komedií. Celkový dojem: 60 %. (20.04.2009)

Skvělý, romantický, zábavný! Bergman. Milostná vzplanutí společenské smetánky mi snad ještě nikdy nepřišla tak zajímavá a přirozená, dialogy v podobně laděném příběhu mi dosud ani jednou nepřipadaly tak pravdivé a hořkosladké. Láska je jediná věc, pro kterou stojí za to se trápit, porušovat morální trendy a nahlas o ní během horkých letních nocí přemýšlet, a Bergman je jedním z mála, kdo o ni dokáže natočit veselý fraškovitý příběh, aniž by vznikla nedůvěryhodná přeslazená fraška. Nebuďme z lásky nešťastní, pusťme si raději Úsměvy letní noci ;) 90% (11.02.2016)

Po neúspěšném diváckém přijetí Večera kejklířů Bergman natočil trojici komedií, které se staly vděčnými diváckými snímky. V Úsměvech letní noci zachovává optimistickou náladu padesátých let, často však sklouzává až k jakési frašce. Některé dialogy budí pocit vykonstruovanosti, nereálnosti a nucené komičnosti. Sled humorných situací je zde nahromaděn opravdu do hutné míry, tudíž divák by se po většinu filmu neměl nudit. Příjemná satira na společnost – v rozpětí Bergmanova díla stále jen průměrná podívaná. (18.10.2003)

Jeden ze střípků Bergmanova cyklu letních komedií, kam můžeme řadit i LEKCE V LÁSCE, LÉTO S MONIKOU, ČEKAJÍCÍ ŽENY. Děj filmu je vystavěn na tradičním kontrastu mužského a ženského světa. Zároveň se úspěšně vyhýbá sociální kritice a satiře, pro kterou je zde prostor. Tradiční přístup romantických komedií založený na mezilidském citu a poblouznění láskou je zde pouze zdánlivý. Též chybí čistě záporné postavy. Filosofický základ je vystavěn na hledání existenciální podstaty v subjektivním světě, což připomíná Antonioniho dramata. Existenciální určení člověka je i u Bergmana častým leitmotivem. V tomto filmu se režisér jednoznačně kloní na stranu spontánního života a citu, naproti vypočítavému rozumu. Zároveň ukazuje, že tyto nemusí být nutně v protikladu. Nechává prožívat momentální štěstí a dává mu zdání věčného vítězství. Připouští možnost vzniku světa, ve kterém nikdo netrpí. Tímto přístupem dává Bergman filmu růžovou nálepku. Erotická rovina je bagatelizována, příp. ironizována a odsunuta na druhou kolej. Ve výsledku tak hrají ženy v příběhu dominantní roli. Naopak muži, kteří si ve filmu jsou svou dominantní rolí jisti, jsou zde nenápadně parodováni. Historické pozadí, ve kterém se příběh odehrává, nechává dobovým bontonem vykrystalizovat projevy citu a lásky v té nejčistší podobě, což nechává tušit Bergmanovu nostalgickou fascinaci dobami minulými. 75% (17.10.2011)