Minamata

Já nechápu, že někdo může říct, že Johnny Depp cokoli vyhrál po tom, co ho vidí odsouzenýho v tomhle nepodařeným nízkorozpočťáku horko těžko kooperovat mezi uslzenými přehrávajícími Japonci. Právě sledovat jeho nepohodlí, skrze které se snaží stále unikat svými hereckými výjezdy ke svým legendárním alkoholickým postavám, je asi nejzáživnější. Japonští herci zde z nějakého důvodu hrají podobně jako Číňani ve svých angažovaných filmech. Tedy jako takoví to prostí jednorozměrní sedláci ve spravedlivém hněvu, ale se srdcem na správném místě. Chudák Depp se pak mezi nimi viditelně v nepohodlí motá a přemýšlí, co vlastně se sebou. Jakoby se mu režisér za tohle mstil, připisuje mu scény, kde musí držet v náručí zmrzačenou dívku a dojemně jí zpívat písničku. Krom toho film moc neví o čem chce být, zdali o Smithovi nebo o okolnostech průmyslové katastrofy v Minamatě, přičemž se mu nějak nedaří obě tyto dějové linie věrohodně protnout, asi kvůli tomu, že, za a) Depp je od ostatních herců viditelně distancovaný a za b) někdy až za polovinou filmu se objeví první scéna, ve které najednou Smith vůbec není a tím pádem je ten film najednou o něčem docela jiném. Navíc jsem během sledování bojoval se dvěma potížemi: dementně napsaná romance mezi Smithem a Aileen mi připomněla mrouskání Vaculíka s Třískovou v Nahotě na prodej a jakmile se objevil na scéně Džun Kunimura, dostal jsem strašnou chuť pustit si zase Ichiho. (29.11.2022)

Johnny Depp se snaží vymanit ze škatulky Jacka Sparrowa (nebo ho možná nikdo ve velkém filmu už nechce) ale bohužel si vybírá projekty, které dobře vypadají na papíře, ale na plátně to vázne. Minamata není žádným napínákem, jak by se mohlo zdát, ale spíše se snaží přiblížit Scorsesemu Mlčení, které bylo po všech směrech vyspělejší a poutavější. (13.07.2021)

Další velké překvapení. Zrovna Minamata mohla dopadnout absolutně jakkoliv, ale povedla se na výbornou. Celé to táhne Johnny Depp v civilní a velmi vážné roli, která mu sedí naprosto perfektně, takhle dobrý už nějaký ten rok nebyl. Dojem zanechá i Bill Nighy. Příběh je podle skutečně události a rozhodně stojí za to ho zaznamenat. Tempo je pomalé, postupně se buduje atmosféra, aby vše vygradovalo v zatraceně silný a extrémně působivý závěr. Minamata je nádherně komorní a zároveň velká a silná v tom, co chce odvyprávět. A to se jí naprosto daří. Takovéto příběhy by se měly vyprávět. A ideálně v takové podobě, jako v tomhle filmu. Umělecky, přesto plně divácky, se skvělými herci. (05.12.2022)

Zase jednou podle skutečných událostí, truchlivě, nezajímavě, ale ono to nakonec celkem sedí, protože ždímat takovou látku podle zavedených hollywoodských postupů nemá asi cenu. Otázkou je, jestli tohle měl být vůbec hraný film, jestli to celé neštěstí jenom nedevalvuje... Proč třeba zrovna tohle neštěstí dostalo přednost před ostatními? I když třeba tento dluh se částečně sanuje v úplném závěru, kdy je předložen velice depresivní výčet vybraných prohřešků na zdraví obyvatelstva a přírody různě po světě... Nevím, persona fotografa určitě výrazná, vzniklé fotografie nesporně skličující, nicméně film o dané události spíše standardní. 60% (06.10.2022)

V případě Minamata by bylo asi dost naivní si na jednu stranu nepřiznat, že jde o tak trochu víc emočně vyděračský film, na stranu druhou je ovšem nutné si zároveň i položit otázku, proč se tomu nepoddat? Ano, tvůrci zde sice od začátku nekompromisně a především otevřeně útočí na lidský soucit a empatii s druhými, a když se pak ve valné většině navíc jedná o děti, je to složité asi pro každého, ovšem zároveň je zde důležité i podotknout, že to zde tvůrci dělají poměrně chytrým a pro diváka vděčným způsobem a nejedná se tak jen o nějaké plytké tlačení na emocionální notu, ale podávají to prostřednictvím poctivého a silného příběhu, poukazujícího na jeden z mnoha globálních problémů, kdy je úplně jedno jestli se to odehrávalo v roce 1971, jelikož podobné sračky se dějí po celém světě stále a pořád, takže proč ne? Sem s tím. A že to někdo bude označovat za propagandu je úplně jedno, tady jde přeci v první řadě o filmový zážitek, a ten je silný, působivý, dojemný a ano, klidně i jako propaganda funkční, ostatně tak jako celý film. Navíc tu v hlavní roli předvádí další ze svých výrazných výkonů Johnny Depp, kterého je radost pozorovat, jelikož i přes silné namaskování je jeho herecká mimika opět na té nejvyšší možné úrovni, za skvělou se dá pak považovat ale i poměrně nevlídná atmosféra a samozřejmě se musím vrátit k emocím, které působí skutečně silným dojmem. Abych ale zas jenom nechválil, tak je určitě i pravda, že tomuto snímku chybí jakákoliv dramatičnost, nějaké vyhrocenější momenty a v neposlední řadě i spád celého filmu je převážně nudnějšího rázu než toho záživnějšího. Minamata je zkrátka filmem, který určitě neosloví masy, jelikož se jedná spíš o intimněji a komorněji laděnou podívanou, nesoucí ovšem rozhodně silné poselství, a je prakticky jen na každém jednotlivci, zdali se tímto snímkem emočně vydírat nechá, či ne, za mě osobně to tu každopádně tvůrci zvládli určitě důstojným způsobem, který není ani křečovitý, ani zbytečně násilně kýčovitý, takže po této stránce to funguje, nicméně je i pravdou, že to není ani nějaká velká zábava, či strhující zážitek. (03.04.2024)