Hotýlek

S dabingem průměrné 3*, v originále jasných 5*. Je opravdu zarážející, jak může nevyvedený dabing pohřbít jinak skvělý seriál. Johna Cleese je totiž nutno slyšet v originále, jeho fistule, vrčení a sarkastické poznámky ke všem hostům (nebo spíš "chátře", jak je sám nazývá) jsou nenapodobitelné a nepřekonatelné. Občas se sice najde slabší pětiminutovka, zbytek ale pádí rychlostí splašeného vlaku bez strojvůdce a konečnou stanicí je pak zničující pointa, a to bez výjimky. Vydařila se zejména kombinace gagů a fyzického humoru s humorem klasicky britsky suchým, což je koktejl výbušnější než povaha Basila Fawltyho. Některé situace jsou doslova uzemňující, ať už je to pan Fawlty vybíhající z kumbálu se smetákem v ruce v domnění, že načapal milenecký pár nebo prohrabávání dortu při pokusu najít ztracenou pečenou kachnu. Když se holt do něčeho pustí komik-polobůh, výsledek nemá daleko ke genialitě. P.S. Děkuji packovi za darování DVD :) (16.07.2010)

John Cleese patří k mým oblíbeným hercům a Hotýlek zase k legendám britské televizní zábavy, Britové jej označují za nejpovedenější sitkom všech dob. Nepochyboval jsem tedy, že s tímhle seriálkem prožiju pár příjemných večerů, ale opak byl pravdou. S každým dalším dílem moje hodnocení klesalo a kdybych viděl všechny, patrně se dostanu na dvě hvězdičky... Problémem je Cleesovo přehrávání ale i celkové překročení míry. Řada vtipů má velký potenciál, jenže je přehnaná na hranici trapnosti. Někdy přece stačí náznak... Poloha konverzačního humoru ve stylu " Ano, pane ministře " by seriálu sedla mnohem víc. Celkový dojem 50 %. (07.05.2007)

Jako jo, dobrý to bylo, ale že by to podle mě odpovídalo tý gloriole, která se okolo toho všeobecně vznáší, tak to asi úplně ne. Pořád je to totiž ten samej hystericky neurotickej Fawlty a jeho pořád ta samá, cynicky zpruzelá "Drahá", ať už zrovna se zrovna podbízej domnělýmu recenzentovi hotelu, řeší, jestli si náhodou k sobě po večerce někdo nevodí hosty, nebo žehlej krysu v kuchyni - seriál za celou dobu vlastně s ničim jinym nepřijde. To asi ani nechtěl, jasně, ale těžko to pak srovnávat třeba s takovejma (byť o x let staršíma) Black Books nebo Červenym trpaslíkem, který jsou ve výsledku ve všech ohledech zajímavější. Jen nemaj toho Cleese, no. Těch dvanáct dílů je tady tak akorát, i tak už jsou mezi nima silnější i slabší - obecně ale ta (ne)chemie mezi Cleesem a Prudellou funguje, stejně jako mě bavilo to Miguelovo neustálý vypíčeně nechápavý "Que?" - a zajímavá mi přijde i ta, Fawltym tak názorně předváděná, staromódní úzkoprsost (třeba právě v tom díle The Psychiatrist se špehováním hostů, jestli náhodou na pokojích nedělaj ňáký mravní nepřístojnosti - moment, kterej nám dneska, v roce 2018, přijde dvojnásob absurdní). Přestože si Hotýlek někdy zase pustim rád, tak mnohem spíš se budu (pokud mám zústat u Cleese a spol.) i nadále vracet k Lítajícímu cirkusu. / Jo a z těch přesmyček na cedulích při úvodních titulcích (mimochodem skvělej nápad!) za mě jednoznačně vyhrávaj Zaprděný ručníky. (04.02.2019)

"Dokáže zabít muže ze vzdálenosti deseti kroků jediným mrsknutím svého jazyka." Před lety mě to hrozně bavilo. A ukázalo se, že člověk si pamatuje jen ty příjemné a zábavné věci. Dneska už to nebylo přesně ono. Jako hlášek a zábavných okamžiků je tam pořád dost, ale najednou tam člověk vidí i spousty slabých míst nejednou až na hraně trapnosti. Španěl bavil, Basil místy až nesnesitelný. "Víte jaké ženy jsou. Všechny dohromady používají jeden mozek." (12.05.2018)

Kdepak Basil, ten umí se svými hosty, zaměstnanci a vlastně se všemi pěkně zatočit. Co se mi na tomto seriálu líbí, že není díl, kde by právě zmiňovaný majitel Hotýlku nevypěnil. Ono se mu taky mnohdy nemůže nikdo divit, když zaměstnává Španělsky mluvícího kuchaře a musí snášet své protivné, avšak vysoce postavené hosty. Hereckému umu Johna Cleese dodávají šťávu jeho nezaměnitelné lámavé pohyby :-) (23.01.2008)