Hnus

V poradí tretí Polanskiho film a spolu s Les Parapluies de Cherbourg lacná vstupenka mladučkej Catherine Deneuve, telesne vyvinutej, no herecky ešte v počiatkoch do seriózneho filmového sveta. Spoly amatérska, spoločensky nonkonformná štúdia ženskej psychiky vystavenej kontraproduktívnej spoločenskej debate o sklonoch mužského pokolenia k sexuálnemu násiliu ako parafráza na množiace sa prípady domáceho násilia v dôsledku masívneho emancipačného hnutia (v tej dobe ešte stále dobre vryté do pamäti mužov a žien po celom svete). Výsledkom je asexuálna, asociálna a introvertná mladá žena s tendenciou všetko skrývať a utápať svoj strach a paranoju hlboko v útrobách svojej mysle. Polanski vsadil na minimalizmus, eliminoval všetky nadbytočné prvky a nechal sa (zjavne) ovplyvniť čiernobielym výtvarným expresionizmom nemého hororu z počiatku 20. rokov (Kabinet doktora Caligariho). Klaustrofobické prostredie a vízie uprostred bytu, v ktorom sa hlavná hrdinka väčšinu času nachádza, sa pretvára vplyvom jej vnútorných pocitov. Polanski s radosťou využíva všetky možnosti, ktoré poskytuje expresionizmus a budovanie atmosféry prenecháva čiastočne tieňom, detailom, desivým výjavom, halucináciám a sugescii (opakovaná ilúzia znásilnenia). Taylorov kameramanský kumšt postavený na detailoch je vskutku na pohľadanie (že točil s Hitchcockom kontroverzné Frenzy a s Donnerom The Omen ma vôbec neprekvapuje). Znepokojivosť dolaďuje do záverečného štádia hudobná zložka (a teraz nemám na mysli ten príjemný mestský soundtrack, to vážne nie). Čo do amatérizmu by som vedel vytýkať len jedinej scéne, keď Carol zaútočí svietnikom na príchodzieho muža; tu sa najviac prejavujú podmienky, za akých film vznikal. Viac mi vadilo, ako je Repulsion egoistický a do seba zahľadený film, ktorý občas zabúda na také faktory ako je príbeh, logika či divák a nezdá sa, že by mu to vadilo. Zážitok je to však jedinečný a neopakovateľný, s jemnou a krásnou Catherine ako čerešničkou na chutnej torte. 85% (16.06.2014)

Mně se ten film prostě nelíbil. V porovnání s Rosemary má dětátko to podle mého prohrává na všech frontách. Líbí se mi snaha o minimalistický horor s psychologickým přesahem, ale Deneuve není Farrow a atmosféra i příběh je v Hnusu taky slabší než v Rosemary. Škoda, že Polanski vygradovaný závěr děsivě prostříhal, myslím, že trochu delší záběry by v celkem povedeném závěru nebyly na škodu. (29.11.2012)

Ze začátku sledujeme sesterskou partii; černá versus bílá. Jenomže po pár minutách se vybarví, že ta bílá asi nebude tak nevinná, nýbrž zčernalá zkažeností. "Sladká hudba, tlumená světla, trocha ginu s citrónem..." a každá je povolná, ale tahle ne. Tato slečna je hořké sousto. Je sex opravdu tak velké tabu? Nebo to z něj dělá společnost? Roman Polanski s tímto tématem laškuje už dlouho nebo spíš ještě dlouho bude. Tentokrát vše rozpracoval do úplné krajnosti, až do totálního šílenství, rozpadu osobnosti a hnusu. Minimální hudba zahušťujé tíživou atmosféru. Vše plyne pomalu, ale všichni víme, jak to dopadne. Tikající budík vše podtrhuje. Catherine Deneuve je výborná, kamera ji jenom hltá. Vizuální stránka komorních šíleností je nadprůměrná a odpovídající veškerému dění. Závěrečná promenáda bytem alias estráda sousedů je krásnou kritikou společnosti. (08.09.2008)

Brilantní studie šílenství jistě nesedne každému. Psychologické drama se postupně mění v halucinogenní horror. Přesvědčivou C.Deneuveovou snímá šerosvitná kamera se smyslem pro detail. Oko - do duše okno...tak se film začíná i končí. Minimální nepříjemný hudební doprovod je střídán tichem nebo rozličnými zvuky (telefon, domovní zvonek, zvony, tikot hodin, kapání vody...). Snímek plný symbolů (rozkládající se králík) a metafor (pukající stěny). Zdařilá práce se svícnem a břitvou. Deformace obrazu. Ruce rostoucí ze stěn. Znásilnění. Samostatná dějová linka v druhém plánu obrazu (autonehoda, příchod sousedky ad.). Nejednoduchý film velkého režiséra vyžaduje trpělivost a spolupráci diváka. A vůbec nezestárnul! (23.06.2016)