Hnus

Parádní film o ženě která se začala všeho bát. Uzavře se v bytě a je jí všechno odporný. Film na mě působil dost nepříjemným pocitem a dost scén bylo fakt nepříjemných, parádní atmosféra všechno dokonale podtrhuje. A výkon Deneuve byl naprosto bezchybně parádní. Ale je tu jedno velký mínus a to že film je strašně zbytečně dlouhej. Zkrátit tak o 15 minut tak bych šel k 5* hodnocení. Takhle dávám slušné 4*. Polanski je ďábel a umí u obyčejných věcí udělat něco nehorázně hnusného. (14.11.2012)

Unikum Hnusu spočívá v tom, že neexperimentuje s formou, nýbrž se sdělením, protože Polanski si je snad více než kdokoliv jiný vědom toho, že význam uměleckého díla hodnotíme podle toho, jak pomohlo progresivnímu společenskému vývoji. Styčný bod mezi experimentem v přírodních vědách a mezi experimentem v umění je nepochybně v jeho velikém společenském dosahu a ve vysoké odpovědnosti, s níž tvůrce k dílu přistupuje. Nikoliv ve formálních kvalitách, jak se domnívali někteří experimentátoři minulosti, kteří sice pronášeli odvážná a sebevědomá slova v teorii, ale v praxi se touha po tvůrčím činu rozmělňovala na drobné grešličky a heslem experimentu se často kryla tvůrčí neschopnost. Nejednou se experimentem omlouval nedonošený tvar a místo odvážných uměleckých činů se objevovala předčasně narozená nedochůdčata režisérských mláďat nebo šarlatánů, prohlašovaná s podivuhodnou odvahou za podniky „avantgardního“ umění. Nastal typický případ inflace, kdy mince ztrácí hodnotu a kdy ze situace těží paraziti a spekulanti. Kdejaký mladíček kladl si ambice objevovat nový svět a domníval se, že bojuje proti šosáctví, ve skutečnosti však právě šosáctví sloužil - protože nejlepší obranou zpátečníků bylo vylámat experimentálnímu umění zuby tím, že se stlačoval umělecký experiment na oblast pouze formální. Tak přestával být umělecký experiment nebezpečným a měnil se v pravý opak; šosácky chápaný „experiment“ nepomáhal kupředu progresivním silám, ale stlačoval umění na záležitost formální, a tím je odváděl od skutečnosti. Proto zvolil Polanski závažné téma, jež odvádí diváka od stylu k samotnému sdělení; odpovídají tomu i naturalistické scény (vraždy), jež na rozdíl od hitchcockovského konstruktivistického střihu pracují výhradně se záběrem. A stejně jako si Godard v 60. letech opakovaně dovoloval jistý impertinentní žertík a do sexuální ikony Belmonda nechával prostupovat intelektuála v krizi, i krásku Catherine Deneuve zastihl film v prekérní situaci, jež možná neodpovídá pravděpodobnosti, ale podtrhává nosnou, do postavy Catherine vepsanou látku. (31.03.2009)

Geniální, jak Polanski dokázal zhmotnit samotný titul. Ještě štěstí, že se film nejmenuje Smrt, to bychom toho sem moc nenapsali. Roman asi taky bydlel na kolejích, má pěkně zmáklý všechny noční zvuky od sousedů. Jako film ale nepoživatelný, do okruhu britských 60 ´s to vůbec nepasuje. Dominující a dobrá hudba. (11.02.2013)

Nosiť v kabelke hlavu mŕtveho zajaca to je teda vážne HNUS a Carol by možno pomohla nejaká tabletka. Natočené to je výborne a pekne, tie zvuky a občasná muzika urobia tiež značnú časť roboty. Catherine mi ale vôbec nesadla, aj napriek tomu, že v niektorých scénach bola dobrá. Nočnú košeľu mala ale nádhernú. (14.01.2016)

Zhruba celá první hodina snímku je s odpuštěním nehorázná nuda. Možná jsem filmový barbar, ale takhle jsem se nenudil snad ještě u žádného jiného filmu. Na druhou stranu to, co přišlo potom, dokázalo upoutat pozornost, vyvolat mrazení v zádech a pocit stále se stupňující úzkosti (kterou zřejmě cítila i Deneuve). Jinak ale velké zklamání. Vím, že tenhle film si určitě nikdy dobrovolně nepustím znovu... (26.06.2009)