Rosemary má děťátko

Vstkutku mistrovsky zrežírované drama, chcete - li satanský horor. Polanski zde zanechal stopu ne nepodobnou Alfredu Hitchcockovi. Atmosféra v domě je hustá, film graduje s každým okamžikem a divák je vtažen do děje, že zapomíná dýchat. Přitom vysvětlení je na každém a je otázkou, zda v tom Polanski neměl divákovi udělat jasněji. Jinak smekám před Miou Farrow, její děs byl cítit i u mě doma. Srovnávat tento film s Omen je hřích. Přímo satanský hřích ;-) (11.05.2009)

Thriller Romana Polanskiho o příchodu Satana. Celý film (vyjma posledních deseti minut) nám režisér něco naznačuje a nechává na nás, abychom si vytvořili nějaký vlastní úsudek. Je Rose blázen? Nebo jsme blázni my? Je to jen sen nebo realita? Divák je v pozoru a napnutý jako struna a čeká na závěrečné rozuzlení, které mě však poněkud zklamalo. Možná by bylo lepší, kdyby Polanski nechal konec otevřený. Každopádně jde o klasický a hlavně kvalitní snímek, který má vynikající atmosféru a v jistých scénách (například ta v telefonní budce) mi silně připomínal Hitchcocka. Herecké výkony, jak Cassavetese, tak Ruth Gordon, stály za to, ale Mia Farrow předčila všechny. Její roli matky by jí mohla závidět i Angelina Jolie. A než se nechala ostříhat, líbila se mi i jako ženská. Pěkný film, který rozhodně nezklame. (16.03.2010)

Po prvním zhlédnutí před lety jsem konstatoval silný zážitek s efektní tečkou. Potíž je v tom, že se Polanski drží Levinovy knižní předlohy doslovně a v tom je kámen úrazu. Polanského snímek totiž je silný tam, kde divák neví, zda jde o paranoiu ženy s rizikovým těhotenstvím nebo o skutečné spiknutí a zásah nadpřirozených sil. Totiž teoreticky by to tak fungovalo, kdyby pointa nebyla notoricky známá. Rosemary patří k nejúspěšnějším Polanského snímkům a tenhle titul si obvykle průměrný filmový fanoušek vybaví jako první, když přijde řeč o Polanském. Ve své době totiž film fascinoval právě spojením mateřství a tehdy nesmírně oblíbeného tématu satanismu. Levinova předloha je o tom, jak silný dokáže být mateřský cit, a ne o psychóze nešťastné rodičky. Film by zkrátka mnohem líp fungoval jako psychologické drama než jako horor a doslovná tečka ruší a je nefunkční. Ostatně mnohem spíš než horor je to dnes vzhledem k závěru temná groteska. S odstupem doby potěší výkon Miy Farrow a především tradičně pečlivá Polanského režie, ale scénář a pointa jdou celkem mimo mě, takže na víc než 3* to nevytáhnu. Celkový dojem: 60 %. (02.06.2011)

Neskutočne mrazivý thriller, ktorý naberá na atmosfére každou sekundou a nestráca na grádoch ani po takmer polstoročí. Pálčivá téma, akými je Polanski známy znova prenikne pod kožu každému divákovi. Polanskeho filmy nie sú pre každého a buď vám pasujú všetky alebo ani jeden. Herecké precítenie hlavnej postavy v podaní Mii Farrow je obdivuhodné, psychologický rozbor postáv na jednotku. Znepokojivé zvraty podsúva Polanski divákovi tak, aby bol až do samotného záveru na vážkach a ja sám som nevedel, čomu mám v skutočnosti veriť. Počas celého filmu som mal srdce v krku. Okrem nezvládnutého záveru sa mi takmer celý film vryl do pamäti a to sa pri kvantách videných filmov tak často nestáva. 85%. (05.03.2012)

Vynikající atmosféra, která se postupně stupňuje, stupňuje a stupňuje, až vygraduje - ne příliš efektivním koncem. Já myslím, že Polanski dal tento konec s jasným záměrem, přesto se z toho dalo vymačkat mnohem víc šťávy. Každopádně by film měly vidět všechny budoucí maminky, které si odsud mohou odnést i pár cenných rad. 1. bolest břicha delší než měsíc časem sama odezní a 2. nestěhujte se do bytu vedle starých lidí, kteří doma pořádají satanské rituály :D (03.06.2011)