Vzpomínky na Afriku

Reziser sa pokusal natocit nadherny film o Afrike, tuzbe po laske, krasnej prirody a spolu s nadhernou hudbou Johna Barryho sa mu to aj podarilo. Keby tam nebolo par chvil, pri ktorych som sa trosku nudil, "(150 minut je trosku moc)", dal by som aj 5 hviezdiciek. Tento film sice dostal Oscara za najlepsi film roka 1985, ale mna osobne by viac potesil v konkurencii za najlepsi film Oscar za Spielbergovu PURPUROVU FARBU, ale to je moj subjektivny nazor... 19.03.2009 ____ Meryl Streep - (Karen Blixen) +++ Robert Redford - (Denys Finch Hatton) +++ Klaus Maria Brandauer - (Bror Blixen) +++ Michael Kitchen - (Berkeley Cole) +++ Suzanna Hamilton - (Felicity) +++ Produkcia: Sydney Pollack +++ Hudba: John Barry +++ (19.03.2009)

Film, který se nehodí sledovat uprostřed týdne, kdy jsme zatíženi myšlenkami na složenky nebo šéfovo permanetní PMS. Klidné sobotní lednové odpoledne vám však dodá náladu, ve které nebudete trpět touhou přeskakovat rozvláčné a poetické záběry, aby jste stihli před upadnutím v koma ještě vyčistit zuby, nebo alespoň zrychtovat starou/ýho. Byla to krásná doba, ona léta budování infrastruktury na černém kontinentu. Kde jen ty staré časy jsou, ostatně - kde je i ta infrastruktura, že. Tehdy se ještě bílá dáma mohla v poklidu pohybovat po britských korunních koloniích, aniž by ji někdo obviňoval ze snahy o vývoz a adopci roztomilých sirotků. I ti domorodci byli nějací uznalejší. Nikoho neprudili s nesmysly typu lidská práva, minimální mzda nebo multikulturní společnost. A když náhodou všechno krachlo, dalo se vždy ještě se zármutkem na tlamě vrátit mezi ten plebs do Evropy. (09.06.2012)

Vzpomínky na Afriku částečně potvrzují autotematičnost filmů Sydneho Pollacka, jejichž žánr se mnohdy stává i ústředním tématem. V Tootsie vidíme herce Dustina Hoffmana převlečeného za ženu, jak hraje herce převlečeného za ženu. Ve Třech dnech Kondora hlavní hrdina pročítá stovky špionážních příběhů tak dlouho, až se stanou součástí jednoho z nich. Ve Vzpomínkách na Afriku sledujeme romantické drama, které operuje s emocemi natolik střízlivě, že spíš vypráví o romantickém dramatu, než by jím samo bylo. Navíc právě vyprávění příběhů je jedním z dominantních motivů. ___ Film je natočen jako vyprávění, které má de facto několik začátků a samo sebe si uvědomuje jako vyprávění podle pravidel, které lze porušovat. Vzpomínky na Afriku tak nejsou tradičním epickým příběhem, který by podal přesnou představu o životě skupiny lidí během delšího časového období, ale řadou za sebou jdoucích vzpomínek vypravěčky ve voice overu, která události cíleně vynechává, představa o čase je pro ni de facto irelevantní a pokud určité narativní prvky nepovažuje ze svého hlediska za dostatečně zajímavé, prostě je nesdělí. ___ Úmyslně zcizující efekt vyprávění ve vyprávění tak recipientovi umožňuje potenciální identifikaci s dokonale inscenovaným prostorem, nikoli však s postavami uvnitř něj. Právě tato zvláštní diskrepance mezi vyprávěným a zobrazovaným však ve spojení s výsadní pozicí prostoru jako dalšího hrdiny zaručuje Vzpomínkám takřka nezaměnitelné postavení v žánru exoticko-romantické epiky. Fakt, že romantický motiv je sice dominantou hrdinčina vyprávění, ale ne filmu samotného, umožňuje přenášení významů na jiné prvky (modifikace organizace prostoru, vztahů mezi postavami, reakcí na tytéž podněty atp.). ___ Vzpomínky na Afriku jsou tak přes víceméně banální zápletku (hrdinka se v rámci „sňatku z rozumu“ provdá do Afriky, s manželem se rozejde a zamiluje se do charismatického lovce, který je však příliš svobodomyslný pro trvalejší vztah) mnohovrstevnatým filmem, který implicitně sděluje mnohem více, než se na první pohled zdá. Navíc věrohodně a bez příkras zachycuje ztrátu nevinnosti Afriky s příchodem západních kolonialistů počátkem dvacátého století, ačkoli nepříjemné informace podává spíše okrajově a ani na okamžik citově nevydírá. Ostatně motiv popření všední každodennosti na úkor eskapického vyprávění příběhů je dalším z těch, který z osudů postav nakonec proniknou do struktury filmu, jenž kromě důmyslného narativního systému nabízí i jedno z nejvíce fascinujících zachycení podoby afrického kontinentu na plátně. Bez kýčovitých zjednodušení, prostě jen nádhernou, divokou a nezkrotnou zároveň, rámovanou v dlouhých panoramatických záběrech a s táhlými tóny podmanivé hudby Johna Barryho v pozadí. (20.01.2008)

Vzpomínky na Afriku jsou příjemné romanticko-dobrodružné drama, které však ve svojí délce má dost strnulé tempo a děj je na onu stopáž příliš (těžko najít to správné slovo) plochý či snad málo záživný. Nedočkal jsem se žádných dějových zvratů a od samého počátku mi bylo jasné, jak film dopadne a o co v něm tak nějak půjde. Hudba je tu podmanivá, herci jsou skvělí, příroda úchvatná, ale na mě tento příběh prostě nezafungoval. Bohužel..očekával jsem asi víc, což je někdy chyba.. (12.11.2011)

Krásně odvyprávěný příběh dánské Šeherezády je umocněný magickou hudbou Johna Barryho. Zajímavé je srovnání různých českých dabingů. (27.01.2011)