Koně se také střílejí

Píše se rok 1931 a hospodářská krize vrcholí. Každý se snaží v nejisté době urvat kus žvance a posunout se výš na výsluní nebo zapomenout na těžkosti doby v nějaké šou. Jednu z možností takového úniku nabízí taneční maraton, který ovšem s tancem jako pohybovou aktivitou sloužící k relaxaci a zábavě nemá nic společného. Jde o vysilující zápas o to, která dvojice se vydrží pohybovat v aréně co možná nejdéle. Vidina zisku vede soutěžící k naprostému vysílení a manipulující moderátor je v jejich sebezničení pouze povzbuzuje. Nabízí tu účast známého režiséra, který si údajně přijel vybrat nové hvězdy do svého filmu. Tu zase nabídne fingovaný sňatek účinkujícím, aby zvýšil sledovanost své pokleslé podívané. V pravidelných intervalech jsou "taneční kreace" přerušované závodem v běhu dvojic a tyto záběry vysílených nešťastníků patří k nejsilnějším momentům filmu. Poslední tři dvojice totiž vypadávají a tak se každý snaží vybičovat poslední zbytek sil. Snímek je vlastně podobenstvím na nemilosrdnou soutěž v americkém šoubyznysu a vlastně i v celé společnosti. Neobyčejně depresivní záležitost. Jeden z nejbezvýchodnějších filmů, co jsem měl možnost spatřit. Celkový dojem: 95 %. (15.10.2010)

Absurdnímu sujetu, podle něhož se v odlidštěném amfiteátru odehrává hon na lidskost, by spíše než naturalistické snímání, nadto směšně distancující historickou stylizací do konkrétní epochy (jako by nebylo možné, že by se něco podobného dnes a denně odehrávalo a my v tom falešném tanci hýbali svými vysílenými těly), odpovídala bezčasá, divadelní – mezi skutečnost a sen rozprostřená – scéna, která by svým chladem méně dojímala, a více pohlcovala – vše, co se nám zdá tak hmotné a neodmyslitelné – zvláště nás, kteří také tančíme. (02.11.2019)

..., když jsou ranění. Namísto obroku, dostanou po broku. Pořádají hony, podseknou nohy, zastavují krok. V mdlobách, v bolesti. Mistři ceremoniáři, hybatelé s rohy. Paliči komunitní humanity fair play, a přitom dále, vedle v sále, podrážky v ráži, až se točí hlavy, očistec odrážejí. Na parketu tepou figury. Válčí se o vavříny, nejen při valčíku, kdo udrží uzdu dialogu lakýrek a střevíců. (16.11.2020)

Až mě samotnou překvapilo, že mě tohle téma vůbec nechytlo a jak povrchní film se z toho vyklubal. Slibovala jsem si od něho jasnou pětihvězdičkovou záležitost. Žádná hluboká kritika společnosti se tam neodehrává, ta zůstává jen na papíře. Řeší se jen vzájemné konflikty, v neúnosné míře fyziologické stavy zúčastněných, vůbec to nejde k podstatě a jenom to klouže po povrchu...přízemní, uměle vykonstruované a vypočítané na efekt, nevěřila jsem tomu. A závěr to pohnojil a směle film nasměroval do kategorie brakových. Možná vidět to o pár let dřív, teď už mi film připadá zestárlý a postrádající svůj možný původní smysl. (20.08.2011)

Veľká hospodárska kríza, 1932. Jedni pred ňou utekali na niekoľko týždňov na tanečný parket s vidinou výhry 1.500 doláčov, iní zasa utekali na tribúny tohto „predstavenia“. Celý čas sa nepozrieme mimo zábavný pavilón, ale existenciálnu ťažobu krízy vidieť na protagonistoch a ich fyzickej a psychickej vyčerpanosti a celkovo zúfalstve, niečo také neľudské podstúpiť. Termín reality show je v tomto prípade doslovný. Zaujímavosťou je, že snímka si vyslúžila až 9 nominácií na Oscara, no nie tú za Najlepší film! (08.05.2022)