Takoví jsme byli

Redforda jsem nikdy nemusel - nejspíš nemám rád blonďatý chlapy. Vždycky mi připadal jako takovej ten nudnej hezoun, ze kterýho sou ženský podělaný bůhví proč. Něco jako Hugh Grant. Barbaru naopak rád mám, ale tady ne. Shrnuto: on je nudný suchar, ona hysterická levicivá píča. Film se celkově táhne jak smrad, nic zajímavého se neděje a řeči o americkosovětské politice to zrovna nezlepšují. Od přesunu do Holiwůdu měl film přestal úplně zajímat. Sorry. (03.06.2020)

Nádherná milostná romance. Spousta dobrých herců, dokonce i Streisandová, kterou oceňuji především jako zpěvačku, podala úžasný výkon (teď možná pár lidí naštvu, ale v té scéně v té budově, kde se schovali po útoku demonstrantů, se přiblížila Meryl Streepové v loňském Mandžuském kandidátovi). Sydney Pollack je pan režisér. Dvě lehké výtky: 1) některé dialogy bych lehce zkrátil, 2) Redford vypadal v průběhu let na rozdíl od Barbry pořád stejně. I tak ale jasných pět! (27.06.2005)

Nesnášim Barbru Streisand jako takovou, ale když ještě navíc hraje roli nějaký salónní levičácký aktivistky, která se chová takovym způsobem, že má nejspíš krámy asi 400 dní v roce, tak to bylo na mě už poněkud silný kafe. Navíc ten film by stál nejspíš za hovno i kdyby tam místo Streisandky hrál někdo jinej. Tohle mě naprosto minulo. Ani Robert Redford mě tady moc nenadchnul. Navíc v jeho téměř 40 letech působil v roli študentíka ve školní lavici trochu mimo. Ono bylo vůbec komický, že stárnutí hlavních postav se vyřešilo tak že Barbra Streisand změnila účes. Co jsem zatím viděl filmy režiséra Pollacka, tak jeho tvorba mě vůbec nebere. (06.01.2020)

Motivacím i vzájemnému jiskření mezi hlavními postavami dobře rozumím. Lidé se mění a zároveň zůstávají stejní. A některé propasti nezcelí ani láska [obzvláště připlete-li se do cesty "hon na čarodějnice" (aneb padesátá léta na americký způsob též nebyla žádný med), nenaplněné ambice a filmová páska...]. Tenhle film je možná plytký a místy nudný, ale přes veškerý hvězdný třpyt a tvůrčí postupy nadmíru přátelské k divákovi si uchovává jasnou výpovědní hodnotu. Ano, párkrát se útrpně pousmějete (nebo taky ne), nicméně výsledný dojem je překvapivě pozitivní. (13.10.2010)

Viděla jsem podruhé a ubírám hvězdu. Mezi dobou, kdy jsem vychvalovaný film viděla poprvé a kdy teď podruhé, uplynula pěkná řádka let a Streisandová neskutečně užvaněná ve všech filmech mi začala lézt na nervy, i jako zpěvačka. Zato jsem ale začala mít ráda Redforda, i proto, že udělal něco smysluplného a vypiplal filmový festival Sundance. V době, kdy byl všude vyzdvihován jako největší krasavec, se mi vůbec nelíbil. Na druhou stranu mi ale nikdy nevadil jako herec, v Butch Cassidy....a v Podrazu byl perfektní. Teď ho beru pro jeho uměřené herectví a myslím, že v tomhle filmu byl právě takový, jak se mi teď na stará kolena líbí. Velmi civilní, uměřený a trochu smutný. Pokud jde o film samotný, nebyl, aspoň pro mě, dost dobrý na to, aby "přebil" tu moji averzi ke Streisandové, abych se do něj ponořila a řekla si: tak to je teda velký příběh! To musím vidět znovu! Neřekla jsem si to před x lety v kině a teď už vůbec ne. (21.10.2010)