Takoví jsme byli

Sledoval jsem..hm..romantický příběh, ovšem vážnější a životnější než jakákoliv romantika s Hugh Grantem, navíc s politickými dobovými přesahy. Něco trochu zestárlo a dvě hodiny jsou až moc, ale Streisandová a Redford k sobě pasujou a oscarový hudební motiv Martina Hamlishe je výtečný. Streisandová dovede být opravdová, emotivní a část filmu dokonce svůdná, a to přes to, že jsem musel překousnout její plakáty sovětských soudruhů na zdi. Nikdy jsem si neuvědomil, jak moc je Brad Pitt podobný mladému Redfordovi...Viděna dabovaná verze (Stašová, Soukup), bez kritických připomínek. Slabší čtyři. (21.04.2011)

You never give up, do you? / Only when I'm absolutely forced to. But I'm a very good loser...  Takoví jsme byli, vzácný případ nečekaných účinků filmařské alchymie. Dva nic moc herci (především Streisandová svou Katie často překračuje hranici zapáleného aktivismu a odpudivé hysterie), podmanivě zvláštní zpěvačka, fešák a autor hudby k Woodyho Banánům vykouzlí romanticky inteligentní a zároveň devastační romanci, která funguje nikoliv v univerzu romantického solipsismu à deux, nýbrž v souřadnicích dějinných událostí - zkrátka neuráží hloupostí. Příběh vztahu levicové intelektuálky a hříšně nadaného fešáka cílí opakovaně přesně do černého a spíš než trochu upachtěnou Katie tak reprezentuje Hubbella, geniálního fešáka, kterému jde všechno až moc snadno. Kdybyste snad chtěli tváří v tvář Pollackově filmu zůstat cool a neplakat jako židovská adolescentka, ztýraná osudovou láskou k okouzlujícímu gójovi (která neváhá sáhnout k čemusi na způsob znásilnění), opečovávaný cynismus pohoří na ústředním Hamlischově oplodňováku, jehož hyper-potenci neruší ani bezskrupulózní zneužití ve sprchové scéně s Frankem Drebinem. (26.01.2023)

Nečekala jsem, že mě tenhle film bude tak bavit. Nakonec jsem se od něj nemohla odtrhnout. Důvodem byl dobrý náhled na ženu s mesiášským komplexem, která chce spasit svět, ale v reálu jí vaděj lidi. Možné spoilery. Necítí se dobře ve společnosti, ze které hledá úniky. Důvod si vždycky najde. Všechno dobré si naprojektuje do jednoho chlapa, kterého pak miluje příliš. Ten je však nohama na zemi a společnost má rád, pár je tedy dost nevyrovnaný. Osobně jsem nečekala, že s Katie vydrží Hubbell tak dlouho, a že se k ní přes odhodlání k ukončení vztahu vrátí. Stačil k tomu jeden telefonát, a to tedy byla scéna na jedničku. Monolog manipulující ženy se vším všudy, kdy Hubbella přesvědčila, aby se k ní vrátil. Odhadnutelný konec byl nevyhnutelný. (21.11.2020)

„People are more important than their principles.“ - „People ARE their principles..“ Emocionální oheň a pragmatický led nevynakládají dostatek úsilí k odstraňování překážek, které i přes vzájemnou přitažlivost brání jejich soužití. Bylo by to proti ideálům, které jim formuje turbulentní doba a hlavně jejich naturelu. Je to přirozené, ale zároveň smutné, protože na rozdíl od spousty jiných tu šanci překonat vnější vlivy dostali.. I když je vydatné přepisovaní scénáře znatelné, Pollackův instinkt odklonit se od plánovaného politického „trumbovatění“ směrem k milostnému příběhu byl správný a soustředění na postavy neschopné definovat kompromis přineslo pocit opravdovosti. Po tomto definitivně podezírám Brada Pitta, že si udělal „playbook“ Redfordových výrazů, podle kterých se pak snažil hrát (viz. třeba pojetí role v Meet Joe Black s ještě extrémnější pasivitou). (05.12.2023)

Výborně natočený snímek zobrazující vztahy, ideály a představy o životě lidí jakéhokoliv věku jakékoliv doby. Do jaké míry můžeme bojovat za své ideály? Kdy je to boj za 'dobro', za změnu a kdy jenom otravování lidí? Dokážeme naslouchat ostatním? A stejně tak vztahy, vidíme, jak uboze a trapně působí snaha být s někým, kdo si s námi hraje. A naopak, jakou hloupost děláme, když zůstáváme s někým jenom proto, že nás má rád. Takových myšlenek a témat, která nás v normálním životě provázejí neustále, najdeme ve filmu spousty, Sydney Pollack je navíc podává takovým způsobem, že nás film baví a nesnaží se nám vnutit nějaké životní 'pravdy'. Jen nás povzbuzuje k přemýšlení, k prožívání příběhu spolu s postavami. A jak to všechno končí? Asi tak, jako na začátku... Vlastně, jako v běžném životě.. (12.10.2010)