Dívka s perlou

Vermeer van Delft bol naozaj vynikajúcim holandským maliarom. Jeho zrkadlové efekty, hra so svetlom, optické experimenty ......Bola som nadšená, že nám filmoví tvorcovia priblížili jeho život a dielo. Keď som si prečítala, že ho hrá môj obľúbený Colin Firth jasala som, a nevedela som sa dočkať kedy to uvidím. Film ma nesklamal. Vynikajúca sonda do života umelca a do života pomerov, ktoré vládli v jeho dobe v Holandsku. Výborné herecké obsadenie, výkony Firtha, Johansson ale aj napr. Judy Parfitt boli na ozaj presvedčivé. Dokonalá výprava, kostýmy, kamera. Ďakujem. Vychutnala som si to. (19.09.2008)

Výjimečně film, kterému by oproti většině trocha narace prospěla. Režisér totiž na plátno není schopen přenést niterní pohnutky hlavní postavy oproti knize a Scarlett Johansson sice hraje skvěle, ale dost často působí "prázdné." 60% (30.12.2020)

Ilustrace předlohy. Obvyklá nevýhoda je zde velkou výhodou díky kameře, která si v ničem nezadá s díly starých mistrů. Oproti knize sice zamrzí vynechání popisu rutiny a zvyklostí běžného života tehdejší středostavovské rodiny, náboženských rozdílů stejně jako opomenutí dějové linie s bratrem a rodiči Griet. Naopak výrazně potěší potlačení "feelingu artové červené knihovny" a ignorace dovětku po letech. (26.12.2010)

Ona nejenže „Dívka s perlou“ nechce být životopisným snímkem s postavami a dějem, ale nejde jí ani o tu malbu z názvu a snad ani o nádherně komponované záběry jako takové. Jde o to, co je jakoby „za nimi“ a co má v sobě každá dobrá malba – dojem neuchopitelnosti a přesahu, to do čeho nelze proniknout a obsáhnout, co je sice tajemné a nehybné, ale má svůj vlastní prostor, v kterém malba žije a hýbá se nezávisle na okolním světě (ahoj, Harry Pottere). Oproti pojetí častém v životopisných filmech je v „Dívce“ umění nadřazeno skutečnosti tím způsobem, že malba tu není jen jejím odrazem, ale zachycuje to, co by se ve všedním světě buď neodehrálo, nebo zdaleka ne s takovou krásou a intenzitou; míšení umění a skutečnosti v podobě očekávaného milostného vztahu Vermeera a Griet by tedy bylo nežádoucí, neboť přílišným a osobním kontaktem by obraz zevšedněl, zšedl a zprostnul (jak je vidět na Vermeerově ženě). Ty ze záběrů, jež jako by kompozicí, hloubkou a propracovaností popředí a pozadí kopírovaly Vermeerovy obrazy, jsou dvojího druhu – buď v nich herci na dlouhé vteřiny strnou a vytvoří tak něco, co se i díky nasvícení od skutečné malby liší jen málo, nebo naopak pohybem uvnitř záběru vzniká dojem, že jsme pronikli do malovaného díla a jsme součástí jeho vnitřního rytmu. Tak jako tak, 2/3 záběrů bych si nechala z fleku namalovat a pověsit na stěnu. Zájemci ochotni se tomu věnovat nechť se mi směle hlásí. (15.08.2008)

Příběh jednoho obrazu. Loudavý, skromný, leč nesmírně působivý. Talentovaný pan Vermeer měl doma asi slušnej Saigon. Hysterická manželka, železná tchýně, rozmazlení fakani a slizký mecenáš. A mezi těmito mlýnskými kameny mistr a jeho bledá múza. […] Webber si skvostně pohrál s vizuálem a díky jeho citlivé režii s důrazem na detail, dokonalé kameře a vnímavým hercům vypadá výsledek, jakoby do něj kus sebe otiskli sami barokní velikáni. Už jen ta úvodní scéna krájení zeleniny. A navrch cizelovaný, tak trochu po „elfmanovsku“ poskládaný Desplatův soundtrack. Krása. Jako bych stál v galerii a zároveň vnímal pach delftského tržiště i každý sluneční paprsek dopadající skrze umyté okno na plátna v Janově ateliéru. Tam jistě vznikly hezčí kousky, žádný ale nemá tak zajímavě pohnutou historii jako „Operlená děvčica“. 80% (27.05.2013)