Hra bez pravidel

Hra bez pravidel učebnicově ztvárňuje drouhou polovinu šedesátých filmových let minulého století, československé tvorby. Do popředí se dostávají v té době silnější příběhy a talentovaní režiséři, kteří dokáží zvýšit tempo svého vyprávění. Ale na druhou stranu jsou pořád pod tíhou dosti amatérského filmového ztvárnění a často i špatnou volbou hereckých osobností. Stejně tomu je i v tomto případě. Detektivka je vyprávěna dobrou formou. Její nejsilnější stránkou je samotný děj. Není v žádném případě průhledný a jaksi nezapadá svým pojetím do zvyklostí a zaběhlé vyhraněnosti. Našel jsem ve filmu dosti překvapivých obratů, jak v ději tak v chování sledovaných postav. Největší překvapení mě udělal pingl, kterého hrál Menšík. Jeho zachování ke konci příběhu jasně dokazuje pravidlo tichá voda břehy mele. Vůbec prokreslení postav a jejich charakterů je na moc dobré úrovni a jejich nejasné chování přineslo kvalitní zážitek. Stejné klady se nedají připsat realizaci a některým hercům. Co naplat, že scénář nabízí akční scény či chvíle napětí. Ty nejsou schopny kameramani tehdější produkce dostatečně vykreslit. Socialistická doba je všude cítit a hatí snahu všech zůčastněných. Hodně zachraňuje dobrá doprovodná hudba, která vždy měla u nás velkou sílu. Na rozdíl od ndnešních počinů. Nacházím ji prakticky v každé scéně, přesně tak jak to má býti. Nerealistickou postavou a dosti rušivou je kamarád kriminalisty, motocyklový závodník. Jeho výkon je dosti špatný a jeho postava, na to co v příběhu vykoná nedostává žádný prostor. Volba herce Matyáše do hlavní postavy kriminalisty nebyla dobrá a filmu tak chybí prostě silná postava, která by příběh více táhla. Takže příběhem a doprovodnou hudbou se film dostává vysoko nad ostatní snímky, které československá kinematografie vyrobila. A klasickým neduhem zpracováním a nedostatečným hereckým výběrem je kvalita zase velmi srážena někam dolů. Průměrné tři hvězdy jsou tedy dosti objektivní. (20.03.2010)

Tohle je tvrdá gangsterka po "socialisticku". Loupež klenotů, které si sice člověk mohl tenkrát schovat na půdu, jelikož by je nikde neprodal, ale dobře vymyšlená, dotažená, jen drobná chybička se vloudí, ale tu policista naštěstí udělá taky. Dojde ke smrti chyceného pachatele, ztrátě důležitého svědka a policajt ztratí práci. Jde ale o čest, a tak se po letech na vlastní pěst pustí do šetření znovu. A my diváci nevíme, jestli mu nakonec taky třeba nejde jen o ty prachy. Přijde střílení, vraždění, loupení a honičky v autě. Vše samozřejmě v možnostech tehdejší Prahy a vzkvétajícího národního hospodářství. 80% (15.09.2013)

Malé české Zabíjení. Oproti Stanleymu samozřejmě s nedokonalostmi v technické stránce a dokázal bych si představit i změny ve scénáři směrem k jednoduchosti, nicméně na naše poměry velmi dobrý heist s následnými úniky toxické chamtivosti při dělení kořisti (překvapivě bez socialistických výparů). Asi v tom oboru nemá moc konkurence, ale v kutálení aut ze srázu je u nás Jindřich Polák jednička.. (24.06.2022)

Výbornej film. A velmi drsnej. Minulost nikdy nespí, zvlášť jsou-li ve hře ukradené diamanty. Za pozornost stojí kromě hereckých výkonů Svatopluka Matyáše, Jiřího Adamíry a Zdeňka Kryzánka i perfektní (stylová) hudba Wiliama Bukového. Dost možná jeden z nejlepších českých krimi filmů, bohužel neprávem opomíjený. (09.02.2017)

Kriminálky a detektivky jóo, ty jsme uměli. To byl taky jeden z důvodů, proč mě tenhle film hned ze začátku zaujal. Začátek je totiž naprosto skvělý a ta loupež nemá chybu. Je to snad dokonce i jedna z nejlépe natočených loupeží, co jsem u české kriminálky kdy viděl. Bez soucitu, bez emocí. Ty se začínají rodit až v průběhu filmu a film už upadá do takového toho pohodového stereotypu. A jelikož je délkou normální, dá se to přežít. Závěr za to rozhodně stojí. (03.10.2012)