Nebeští jezdci

Další z vrcholů filmové vlny šedesátých let si všímá zapovězeného tématu - západní armády a její nejvýraznější jednotky - letců. Ve své době šlo o průlomový čin a o prolomení mnohaletého tabu. Skutečnost, že šlo i o jiná hrdinství než o ta ze Svobodovy plakátové knihy Z BUZULUKU DO PRAHY, byla tehdy pro společnost objevná. Další konstatovaný rys - věcnost a střízlivost líčení bojového i specifického civilního života našich letců během druhé světové války - zapůsobila jako další novum knihy. Po poúnorové záplavě patetických propagandistických děl sovětského střihu se objevilo dílo, jdoucí téměř programově opačným směrem ze zcela odlišných východisek. Tehdy to znamenalo mnoho. Prakticky vše. Pokud bychom měli hledat pro JEZDCE v naší kinematografii ústrojná srovnání, platí, že je rozhodně jen obtížně lze srovnávat se svěrákovským TMAVOMDRÝM SVĚTEM. Mnohem víc společných rysů najdeme např. s filmy jako SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, rovněž usilujícími záměrně o odpatetizovaný pohled a spravedlivé vyrovnání s nesnadnou érou německé nacistické okupace. Tváře Pražského jara byly různorodě rozmanité. Rozhodně ne vnitrokomunistické. Převážně občanské. A otevíraly dveře a okna. Do všech stran. Aby tu znovu proudil volný a čerstvý vzduch. Volný a čerstvý "frišný" vzduch vane jak z díla tehdy 45letého Richarda Husmanna (občanského jméno scénáristy Filipa Jánského), tak z odkazu, který po sobě zanechali nejen tito naši národní hrdinové. (23.09.2007)

U Nebezských jezdců jsem měl pocit, že s klukama zkrátka sedím v kantýně a čekám na odlet. Úžasný film, který i přeze všechna omezení dokázal o letcích z Československa ne jenom "něco vypovědět" ale skutečně vtisknout do obrazu skutečnosti (už jenom mezinárodním obsazením) a dát jim "medaily" za věčnou tázaní sama sebe: "Vrátím se?" Skvostně obsazený a neuvěřitelně zahraný - Hrzán s Bednářem a Kaplickým jsou moji oblíbenci... Nádherný, smutný film o pár klucích... PS: "Bye, bye. Jede se prcat..." (22.09.2006)

O existenci tohoto filmu jsem dlouhá léta neměla ani tušení, což byla škoda. Jsem ráda, že jsem Nebeské jezdce mohla zhlédnout, určitě je to jeden z nejlepších českých válečných filmů, ne-li úplně ten nejlepší. Působí hodně světácky, jako by ani nebyl z naší produkce. Je syrový, realistický, na nic si nehraje a poukazuje na krutost války i zničené životy všech, kteří museli bojovat. Možná to není film tak atraktivní jako modernější Tmavomodrý svět, je přece jenom civilnější, odtažitější a chybí mu milostná linka, která by hrála větší roli (tohle je totiž vždy lákadlo pro diváka, zvláště divačky), ale je potřeba jej ocenit. (10.07.2013)

Hodně silné válečné drama. Nechybí mu nic; sympatičtí hrdinové, kterým divák začne hned fandit (Pavel a Prcek), napětí, zvraty, emoce, láska (btw, až po zhlédnutí filmu jsem si všiml, že krásná představitelka Patricie není Britka, jakože byla ve své roli velmi přesvědčivá), humor (zvláště při střetu češtiny a angličtiny) a sice smutný, leč dobře udělaný konec (který navíc vyznívá jako jeden velký paradox). Tmavomodrý svět měl v době svého vzniku k dispozici lepší filmové technologie, takže těžko ho s Nebeskými jezdci srovnávat, v každém případě oba 2 jsou to 5* filmy, kterými se může česká kinematografie opravdu pyšnit. (06.04.2010)

Kam se hrabe Tmavomodrý svět...Další důkaz toho, že film nepotřebuje hollywoodské megarozpočty, aby za něco stál. Nepotřebuje ohromující speciální efekty. Stačí silný příběh a výborný scénář. U některých scén (letec si odhalí roušku, Němec se začne modlit ve člunu) mi naskakovala husí kůže. Mistrovské dílo! A dobře zahrané (Hrzán v roli Prcka - skvělý výkon) (07.05.2005)