Špatná výchova

Almodóvar je vážně mistrem v popisování zvláštních příběhů. Hodně syrový film, bez jakýchkoliv přetvářek nebo klišé. Spousta zásadních zvratů, které jsou nakonec logické a zapadají do sebe. Krásná hudba a zpěv tu ponurost a beznaděj jen podtrhují. Celou dobu mi běhal po zádech mráz a napětí ve mně zůstalo do samého konce. No a G.G.Bernal je skvostný. (22.06.2010)

Ideální zářez do setlistu kinovečera pro Sbor amerických patriotů, případně Árijskou stranu za národní svědomí. Nicméně konečně můžu u svého čtvrtého Almodovara říct, že moje nelibost k jeho tvorbě není způsobena jen subjektivně jeho výběrem témat, který se pořád opakujou a pravůbec mě nezajímaj. On je náš Pedro i dost neschopný režisér, víme? Třeba jeho schopnosti střihu odpovídají mým dílům ze základní školy na poli háčkování na hodinách pracovní výchovy, tedy jde vidět, že chce strašně, aby se mu to povedlo alespoň na trojku, ale nedá se svítit, je to dřevo. A kamera se zase snaží. Tuhle třeba vykouzlí mizanscénou působivý záběr a nechá ho tak dlouho před očima, aby si všichni uvědomili, jak se s tim kameraman sral. Nicméně v narativním hledisku to nemá jakýkoli význam. Takový akvárko bez rybičky. A onen dobrý scénář? Jakože na konci přijde satan ex machina a ve dvacetiminutovém dialogu nám to Clarissa vysvětlí? Viděli jste v poslední době třeba Ramba? (20.01.2013)

Špatná výchova opouští typický Almodóvarův svět ženských hrdinek (který si zcela vynahradí v následujícím filmu Volver) a představuje komplikovaný příběh režiséra Enriqua a jeho kamaráda a lásky z dětství Ignacia. Almodóvar rozehrál výbornou partii filmu ve filmu, s autobiografickým pozadím a vrstvami filmové iluze. (23.05.2006)

Tak som sa rozhodol aj ja zabrusit do vod filmoveho umenia, filozofickych pojmov a transcedentnych hlbin naruseneho povedomia nejednej miestnej prechytralej tlchuby. Metafory a podobenstva vypisovat nejdem, to praktizujem zasadne len pri podrobnom studiu svojej rannej stolice. Takze asi takto : Almodovar vygeneroval silne rigidne paradigma majuce abilitu sa etablovat ako bazalny archetyp nudnej a pometenej kraviny. Svojim konfuznym spracovanim uz aj tak dostatocne perplexneho a repulsivneho patogenu evidentne sposobil tunajsim miestnym prechytralym tlchubam freneticku fascikulaciu a obsesivnu tuzbu objektivizovat svoj vrodeny egokokotizmus /nerad pouzivam vulgarne vyrazy, ale tu sa inak neda/ tym, ze ukaze aj ostatnym mentalom, ze aj v totalne nezmyselnej chujovine dokaze najst nejaku tu dignitivne periskopicku kvintesenciu / co to je sice netusim, ale podla mna to znie strasne mudro a kul/. Potom tuto dignitivne periskopicku kvintesenciu musi interpretovat dostatocne povysene a za pouzitia signifikantne dostatocneho mnozstva cudzich termitov, za co si u rovnako postihnutych kolegov vysluzi uznanie v podobe hlasneho : Hmmmmmmmmm a u 741 -ky tak akurat salvy huronskeho rehotu a otazku : Co to zase melies za hovna, chuyu?. No takze tak. 5 % (25.03.2015)

Almodóvar nás ve své osobní zpovědi provází bizarním barevným homosexuálním světem, kde jsou církevní prohřešky vyobrazeny s takovou samozřejmostí, jako že slunce zapadá na západě, Režisér záměrně neuhýbá kamerou při erotických scénách, naopak provokuje. Přes pestrost barev a explicitní scény se jedná o příběh (mozaiku příběhů) chladný jako kamenné sklepení, příběh, kde jsou prakticky všechny postavy svým způsobem záporné a příběh, kde je sex a není láska. (25.11.2012)