Špatná výchova

4* Filmy Pedra Almodóvara jsou tak specifické, že mnozí o nich dokáží mluvit hodiny. I já si ho oblíbil, ale k jeho přehnaným obdivovatelům se nehlásím, i když mají jeho díla svébytnou atmosféru, vytříbený styl a netradiční příběhy. V tomto filmu otevřel stavidla své blízké gay a trans tématice a tak nebude sedět každému. Já sem si tento mix dramatu s trochou krimi zápletky užil i na podruhé a tak své čtyři hvězdičky můžu nechat. Proto můžu bez obav doporučit dalším divákům s podobným naladěním. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (06.12.2020)

Trochu zklamání, moje očekávání nebyla naplněna. Myslel jsem si, že film bude hlavně o postupném odhalování tajemství ohledně zneužívání dětí/dítěte chlípným církevním příslušníkem a dopadu tohoto jednání na oběť a její život. Čehož se mi však dostalo v docela malé míře, protože místo toho zde řešil příběh homosexuálů/transvestitů, a gradace či nějaká silnější odezva se nekonala žádná (navíc, onen zneužívaný nešťastník byl "jinak" zaměřený bez zásahu církevního činitele). A když si člověk odmyslí právě tuto nevyužitou a vpravdě ani pořádně nerozvedenou "krimi" zápletku, zbude mu vlastně jen docela tuctový (a místy lehce nudný) příběh o několika gayích a vztazích mezi nimi. A ani herci a jejich velmi dobré výkony už tento film z průměru nevyzvednou. (20.08.2012)

Přepsáno v dubnu 2020. Špatná výchova je otevřeným výjevem traumatu vnitřního světa, psychoanalýzou, hodnou jména Freud a terapií úzkostí prostřednictvím umělecké tvorby. Pedro Almodóvar zhodnocuje osobní a profesní zkušenosti, city, touhy, představy a tajnosti, výstřednost je zde potřebou i posláním, morální ironie je výstřelem intimního strachu. Tápání v hledání vlastní identity jako důsledek katolické výchovy, přehnaná ctižádost a přizpůsobivost vztahům reality v zájmu úsilí překračuje hranice, sebezničení je odvrácenou stranou chtíče a trestem rodičovské neúcty se stává zločin. Svět filmu se stává procesem úspěšné seberealizace a niterného osvobození. Pestrobarevná rutina těží ze stavů vyhrocených emocí a extrémistické morální katarze. V samém středu událostí je Ángel Andrade alias Juan alias filmová Zahara (pozoruhodný Gael García Bernal), herec velmi intimní zpovědi. Úzkost vnitřního světa podává obžalobu morálního pokrytectví, přesto je hlavní motivací osobní prospěch, byť zneužívání bývá oboustranné a v danou chvíli pro obě strany uspokojivé. Důležitou postavou je Enrique Goded (zajímavý Fele Martínez), filmový režisér, spojený velmi intimní nostalgií k Zahaře. Vědomé využívání má pocit převahy, experimentální choutky a překvapivé procitnutí. Významnou postavou je otec Manolo (velmi zajímavý Daniel Giménez Cacho), ředitel katolické internátní školy ve filmové terapii. Stvoření niterného traumatu je tady obžalobou morálního pokrytectví. Výraznou postavou je také Manuel Berenguer (dobrý Lluís Homar), skutečný stvořitel Zahary. Jeho posedlost andělskou krásou, ve které vnímá lásku, ho žene do vědomé zkázy, přesto ze svých cílů nemíní slevit. K těm výraznějším postavám patří také Ignacio Rodríguez (zajímavý Francisco Boira), starší Juanův bratr a živoucí předloha Zahary. Hluboké jizvy vnitřního světa mají negativní dopady na sociálně rodinné vztahy, cesta k vlastní identitě je zkreslená niternou úzkostí. K výraznějším postavám filmu patří též malý Ignacio (příjemný Nacho Pérez), filmová ozvěna Ignaciova dětského traumatu. Prokletí dětského andělského hlasu v nadržených prackách katolického celibátu. Z dalších rolí: ve filmu nejbližší kamarád Zahary Paquito (Javier Cámara), dospělý filmový herec Enrique Serrano (Alberto Ferreiro), produkční asistent a bývalý režisérův milenec Martín (Juan Fernández), filmový odraz dětství samotného režiséra Enrique (Raúl García Forneiro), filmový sadista a otec z katolické internátní školy José (Francisco Maestre), či životem a vlastními dětmi trápená matka Ignacia a Juana (Petra Martínez). Špatná výchova je psychoanalytickým rozborem úzkosti vnitřního světa, zároveň je i její terapií a živočišným temperamentem jižního větru v zářivé barvě. Jen ta výstřednost se stala spíše velmi zručnou rutinou a uměleckou značkou. (01.03.2010)

Ďalší Almodóvarov skvelý filmový kúsok. Pekne premiešané časové roviny, až som sa spočiatku v tom akosi strácal a trošku mi trvalo kým som sa vôbec zorientoval čo z toho bola realita a čo bol len vymyslený príbeh z poviedky. Celé to však napokon vytvorilo skvelé dielo, v ktorom sa hneď v úvode formuje záver a začiatok - a potom následne prichádza na scénu dramatický most, ktorý prepojil tieto dve časové roviny. Aj keď jeden most bol len poviedkovým dielom, no počas neho sa odkryje aj skutočný reálny príbeh spájajúci začiatok a koniec. Všetko skvelé, až na tie homosexuálne a transsexuálne zvrátenosti - tie už mi dokázali dostatočne znechutiť aj Todo sobre mi madre. Ale aj tak výborné, jeden z tých lepších Almodóvarových filmov (aj keď TOP pre mňa zostáva Hable con ella a La piel que habito). (13.06.2013)

Kvalitní evropský film, na jaký můžeme být právem pyšní. Ano, nestrhne masy, ale člověka si získá a není to prostě nic komerčního, ale naopak nezávislý film, který oceňuje i kritika. Almodóvar patří bezpochyby k evropské režisérské špičce, má svůj osobitý styl. Viděla jsem Volver a Mluv s ní a oba filmy se mi líbily. Špatná výchova není výjimkou. Film, který poukazuje na praktiky v církvi, problémy ale řeší a ukazuje velice citlivě, zároveň šokuje, nenechá vás chladným. Film, který vás prostě zasáhne. Hudba a herci perfektní. Další podařené evropské dílko Pana režiséra. (18.06.2013)