Chicago

Kde jen jsou, a kde jsem já/ proč není tu Žoržík, ta má kikina/ to si mám rajtovat na vlastním malíku?/ Ti prevíti jsou na sletu buzíků!// Vítej na srazu buzíķů/ oh Mamma mia, já taky jdu/ zahrajou mi asi pěknou muziku/ na tom srazu buziků.// Kde je ten sál, ten synemárt/ tam schází dnes se naše parta part/ budeme si lízat vodku z pupíka/ jak sluší se na buzíka// Dej sem klysma, já musím srát/ a místečko tak pro hochy udělat/ pak pobryndají mě svým egem po triku/ ti čistí i ti co frčí na piku... Političtí korektoři nechť si písmeno zet zamění s déčkem. A já si jdu heterosexuálně zachlastat, zakrkat a zasmrdět při sledování těch fotbalových budíků na mistrovství světa v pomádování, když už jsem si včera získal odpustek od stařeny společným sledováním této velice žhavé hitovky. Mejk piss, not vár. (14.06.2018)

"Dá se říct, že jsme se rozešli kvůli uměleckýmu nesouladu. On se viděl naživu. Já ho vyvedla z omylu." Muzikály moc nemusím, ale kdyby všechny měly tak nabušená hudebně-taneční čísla, tak bych do divadla patrně občas zabloudil. Chicago pro mě zkrátka mělo šmrnc a sarkastické komentáře vražedkyň o svých činech mne skutečně pobavily. (30.11.2016)

Takže jednoduchá krimi/soudní drama se dá vyprávět i tak, že na příběh naroubujete úplně jiný žánr, jejichž kombinace jinak vyvolává žaludeční křeče (muzikál), ozdobíte okvětními lístky (vězení, soud atd.), přidáte dvě tyčinky (Catherine + Renée) a jednoho pestíka (Richard). Já vím, že ta pohlaví jsou opačně, ale češtinářsky mi toto přirovnání sedí více. A tyto pohlavní orgány slouží k produkci pylu (hudby a tanečních čísel). Co na tom, že morálně jsou snad všichni "čistí" jako kanalizační přípojka pod Chicagem? Co na tom, že jediná kladná postava je vylíčena jako kastrovaný samec kozy nádavkem obohacený o mozek, v němž je tlak plynu mnohem nižší než při běžném atmosférickém tlaku (vakuum)? Co na tom, že svět je vylíčen jako podium absurdní komedie? Co na tom, že k pozlátku slávy i bohatství se dá dospět díky provinění v souladu s § 140 trestního zákoníku? Co na tom, že téměř nulová schopnost sebereflexe hlavní hrdinky vede k potlačení svědomí a lítosti a že jiné city krom nenávisti jsou tabu? Co na tom, že se produkty limbických center (žádostivost) zaměřují jen na "úspěch"? Co na tom, že se z vražedkyně dělá obětní celebrita? Co na tom, že celý film je vlastně rub morálních kvalit bez líce? Co na tom? Nic, protože tahle věc má šmrnc, díky němuž vše výše uvedené (pro tento případ a jen pro něj) odpouštím. (12.10.2012)

Po dlhej dobe zase poctivý muzikál, ktorý dokončil víťazné ťaženie v kinách. Podobne iste dopadol aj v domácej zábave. Tento film ma ohromil, nič také som nečakal - prakticky všetko bolo dokonalé, hlavne záverečná hudobná scéna Roxie a Velmy. Podobne ako u Ewana McGregora a Nicole Kidman v Moulin Rouge ma prekvapila všestrannosť talentu Renée Zellweger a Catherine Zeta-Jones. Ale pozor! - Iba ak ste fanúšikmi muzikálov. Inak ruky preč. (10.12.2012)

Soundtrack Danny Elfman: 1. Overture/And All That Jazz [6:04] ,2. Funny Honey [3:39] ,3. When You're Good To Mama [3:19] ,4. Cell Block Tango [7:22] ,5. All I Care About [3:48] ,6. We Both Reached For The Gun [3:59] ,7. Roxie [3:22] ,8. I Can't Do It Alone [3:51] ,9. Mister Cellophane [3:57] ,10. Razzle Dazzle [3:47] ,11. Class [2:54] ,12. Nowadays [2:14] ,13. Nowadays/Hot Honey Rag [3:28] ,14. I Move On [3:28] ,15. After Midnight [4:00] ,16. Roxie's Suite [3:24] ,17. Cell Block Tango (He Had It Comin') [3:58] ,18. Love is a Crime [3:40], (27.05.2011)