Píseň za chudého chlapce

Filmov s totožným obsahom som videl už niekoľko, preto som sa snažil nájsť odlišnosti. Vnímal som ho dosť čiernobielo, tí dobrí sú príliš dobrí a zlí naopak príliš zlí. Nepopletie to nikto. Prekvapiť však môže, že chovanci sa ako delikventi nesprávajú a z cirkvou spravovanej polepšovne je zakrátko Hviezdoslavov Kubín. To už zaváňa Makarenkom. Sadista a aj ten pedofil sú zasa takí odporní, že ich určite po premiére prestali susedia zdraviť. A hoci sa nerád starám o technické detaily, myslím si, že umlátiť chlapca remeňom na smrť nebude také jednoduché, ani pre renomovaného sadistu. (02.08.2009)

Ďalší film z novovytvorenej kategórie "nasieracích" :). Kvalitatívne ho možno porovnať s Padlými ženami (2002), aj keď tie sa mi páčili o niečo viac. Prostredie je tu skoro rovnaké, len sú vymenené pohlavia a tento raz trpia chlapci, ako inak vo "vrelom, vrúcnom a všetko milujúcom cirkevnom objatí". Scénka za scénkou si tu svojim pomalším tempom napredujú k výraznému, emotívnemu finále. Podobné filmy by som povinne premietal vo Vatikáne, aspoň tri krát denne, miesto raňajok, obedov a večere. Jeden veľký hnus keď si človek pomyslí, že niečo také ešte stále existuje a problém týrania zverených detí ani zďaleka nevymizol. 75/100 (10.12.2014)

Jak se zdá, měla Římská církev v Irsku, díky svým velkým zásluhám při národním obrození, dlouhá léta pozici nezpochybnitelné a nekritizovatelné ideologické vůdčí složky. Byly-li pak všechny námitky proti některé praxi církevních škol a ústavů odmítány, a ti, kteří s nimi přišli, znevěrohodnováni a někdy dokonce postihováni, bylo to jen otázka času, kdy bude tato výsadní pozice zneužita. On ten film nakonec vypadá, že končí jaksi smírně, navzdory tomu, že jeden chlapec je mrtev, mnoho jiných si nese do dalšího života trauma a pachatelé jsou vcelku nepotrestáni, leč není tomu zcela tak, ono zde dochází k dvojímu nabourání toho výsadního církevního postavení. Jednak film ukázal to, že když je ústav církevní, neznamená, že je automaticky lepší a jeho vychovatelé automaticky mravnější, a pak zde paradoxně učitel - španělský interbrigadista (tedy socialista, anarchista či dokonce komunista), koná práci, kterou by měli dělat kněží, totiž probouzí v chovancích duši. (20.12.2014)

Píseň za chudého chlapce se mi nesmazatelně vryla do paměti a do srdce. Strhující, mrazivé a bolestné. Pocítila jsem při něm hanbu za to, co se tam dělo. A nejen v tomto zařízení. Všude, kde mohou tito lidé jednoduše využívat svého postavení a moci k ničení křehké dětské duše. Prožila jsem hluboké ponoření a ztotožnění s dějem a postavami. Film, při kterém jsem nenáviděla, milovala, plakala a přála si, abych se mohla přenést do děje a jakkoli jim pomoci. Třeba jen obejmout či pohladit. Těm klučíkům, kteří na tom temném místě, mezi chladnými zdmi mají jen jednoho přítele, kterým se stane Aidan Quinn. Člověk, který je snad jediným, který je bere jako lidské bytosti, a ne jako čísla v pořadníku. Učitel se díky svému přátelskému a lidskému přístupu stane trnem v oku určitým lidem. Nevidí v nich a nevnímá je jen jako problémové hochy a ztracence, ale chytré hochy, kteří jen nedostali šanci být lepšími. Ukáže jim, že i oni se jimi mohou stát. Hlavní zásada Bratra Johna a Maca je totiž zcela opačná. Ke svěřeným (podle vlastních Johnových slov) stvůrám, je třeba přistupovat s nejtvrdší možnou kázní. Hlavní vychovatelé v podání Iaina Glena a Marca Warrena (zde jsem si jeho výrazné tváře prvně všimla a zároveň tím objevila další britský talent) možná ke svým svěřencům i mají citový vztah, svou péči a starost však každý z nich projevuje svými vlastními, často drsnými a zvrácenými způsoby. V dětských hlavních rolích Liama Merciera a Patricka Delaneyho excelují mladí charizmatičtí herci, kteří své postavy ztvárnili neuvěřitelně vyspěle. Ukazují nám mladé klučičí tváře, příliš brzy však postupně poznamenávané krutostí a strachem, které tak přecházejí až do dospělých rysů. Už ani nedokáží být veselými a bezstarostnými. Jejich dětství skončilo dříve, než vůbec mohlo začít, díky pasti, do níž se dostali. Vzala jim jejich dětské sny, odvahu a nevinnost. Závěrečné scény filmu jsou smutným a ničivým završením celého příběhu. Autentická hudba Richarda Blackforda ještě více dodává snímku hluboké pocity, které jsem při její melodii zažila. Intenzivní slzivé chvíle, jejichž vrchol nastal na konci a při závěrečných titulcích. A vážím si jich. Filmů, které by mne takto a tolikrát donutily k slzám, mnoho není. O tom také tento film je. Ne, o šťastném, bezstarostném dětství s prozářenými dny. Ale o slzách, bolesti a naději. O tom, co s člověkem udělá svět a lidé v něm, kteří nás můžou svými činy připravit o vše, díky čemuž už nikdy nebudeme stejní jako předtím. Stále to budeme my, ale nějaká naše část bude pořád ztracena někde v dáli, daleko od nás, lapena na místě, odkud se nikdy nedostane... (27.08.2009)

Není pochyb, že to děti v katolických nápravných školách měli těžké, jenže tento film dává slovu těžké nový význam. O to víc, že je příběh podle skutečné události a toto týraní a zneužívání ze strany katolických kněží se opravdu stalo. Ani si nejspíše nedokážeme představit, jaký mohli mít tyto děti život. Silný film podle skutečných událostí. (25.04.2013)