Ma vie en rose
Môj ružový život
My Life in Pink
Režie:
Alain BerlinerKamera:
Yves CapeHudba:
Dominique DalcanHrají:
Georges Du Fresne, Michèle Laroque, Jean-Philippe Écoffey, Hélène Vincent, Laurence Bibot, Marie Bunel, Anne Coesens, Jean-François Gallotte (více)Obsahy(1)
Sedemročný Ludovico žije v kruhu milujúcej rodiny. Ale len do chvíle, keď okoliu začne byť podozrivá jeho záľuba v obliekaní si dievčenských šiat. Ludovic je totiž dievčatko uväznené v tele chlapca. Verí, že keď raz dospeje, premení sa na na skutočnú ženu. Jeho rodičia dlho považujú prezliekanie, túžbu po dlhých vlasoch a hru s bábikami za detský rozmar. Tlak susedov a školy však začína byť neznesiteľný. V malej predmestskej komunite sa klebety rýchlo šíria. Situácia sa vyhrocuje, keď Ludovica kvôli inakosti vylúčia zo školy a jeho otec stratí prácu. Sedenia u psychológa nenapredujú tak, ako by si Ludovicovi rodičia predstavovali a nakoniec strácajú trpezlivosť i rozvahu. Film sa venuje problematike transexuality a intolerancie prostredníctvom bežných aspektov každodenného života. Zachytáva reakcie rodiny, nevraživosť komunity i detský svet, ktorý sa voči nevraživosti nevie brániť a dianie okolo reflektuje citlivým pohľadom. Film získal Zlatý glóbus za najlepší zahraničný film, Európsku filmovú cenu za najlepší scenár, Kryštálový glóbus na MFF Karlovy Vary a množstvo iných ocenení. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (29)
O silne presadzovanom predsudku voči odlišnosti, spôsobiacemu trápenie celej rodine. Nie je to v obdobných prípadoch vždy tak? Za väčšinu ľudských trápení sú zodpovedné názory okolia na inakosť voči fádneho priemeru, ktorý predstavuje práve toto okolie. Začína to postrannými pohľadmi, pokračuje čím ďalej, tým viac odsudzujúcimi a nenávistnými poznámkami, vyhýbaním sa a nepozývaním a končí vyhostením z komunity uniformných, konvencie ctiacich občiankov. Režisér citlivo vyhmatol najdôležitejšie tézy a pospájal ich do príbehu chlapca, ktorému sa páčilo byť dievčatkom. Naviac sa mu podarilo pre titulnú úlohu zohnať veľmi presvedčivého herca a vytvoriť tak výborný film (s trošku prestreleným záverom). ()
Jemně a citlivě nám předložil Alain Berliner příběh malého Ludovica, který má trochu odlišný pohled na svůj svět, než by si představovali jeho rodiče. Ono se o tom jednoduše píše a odsuzuje se pokrytectví dospělých, ale setkal se s tím někdo z vás ve skutečnosti? Já ano. Na maturitním plese u našeho stolu seděla dívka, která se cítila být klukem. Za sebe mohu říct, že je to opravdu zvláštní pocit, mluvit s takovým člověkem. A i když jsem se snažila být přirozená, tak někde uvnitř se ozýval ten hlas, který stejně říká, že je to přece nenormální a divné. Toho pocitu jsem se nezbavila, ani když se nechala operativně a s hormonální léčbou změnit v kluka. Být skutečně tolerantní a mít empatiti je někdy nesmírně obtížné a to nemluvím o rodičích, kde jsem s nimi silně soucítila a svým způsobem i chápala. Po herecké stránce byl Ludovico úžasnou volbou, takže nešlo nesoucítit s dítětem, který sám neví, co se s ním vlastně děje. ()
Můj růžový život není dokonalý film, je na něm znát, že vznikal s určitým osvětovým, či spíše výchovným záměrem. Určitě by se podobné téma dalo stvárnit rafinovaněji nebo emotivněji. Na druhou stranu je to film poctivý, který věrně zobrazuje předsudky a maloměšťáctví okolí, stejně jako rodičovskou nejistotu v podobných případech. Herecké výkony jsou slušné a snímek patří k tomu výrazně lepšímu z evropské produkce. Celkový dojem: 80 % ()
Pravdou je, že mi tie dobre mienené fantazijné vsuvky s poletujúcou ružovou barbinou moc nesadli. Ale okrem toho výborná práca, oceňujem hlavne toho chlapca, ktorý svoju postavu transgender dieťaťa zvládol priam fantasticky, určite má leví podiel na úspechu tohto filmu. Ale ani ostatné stránky filmu nesklamali. Citlivo a realisticky natočené a so všetkými možnými charakterovými aspektami, ktoré k tejto téme patria. Hlavne to pokrytectvo okolo chlapca bolo smutné. Na druhú stranu sa mi ale zdalo charakterové rozvrstvenie jednotlivých členov rodiny a najbližších susedov chlapca až moc okato nalinajkované. Celkovo však veľká spokojnosť, slušný nadpriemer. 80/100 ()
Tak hloupě jásavé uchopení vcelku vážného tématu, že jsem pro jistotu zacouvala na úvodní titulky, jestli si nějakým hrozným omylem nepouštím Strašidla ze Spessartu. Přes veškerou snahu nemělo trápení girlboye Ludovica šanci mě zasáhnout a svou odlehčující složkou bohužel ani pobavit... nadhled a ironii zastoupila bezradná, nepoctivostí zavánějící stylizace a řada nepravděpodobných situací mě jen utvrdila v přesvědčení, že bez srdce to bylo natočené, ne zhlédnuté. ()
Reklama