Můj růžový život

Velké filmové zamyšlení nad tím, co je to odlišnost a jak se k ní stavět a reflektovat ji. Příběh malého chlapce, který se rád obléká jako holčička a jehož ideálním světem je svět růžového reklamního bilboardu plný růžových dívčích šatiček, je tak bolestný a neodvratně spěje ke katastrofě, neboť okolí není schopno akceptovat odlišné chování a oblékání, že slouží jako dokonalý symbol slepé a zákeřné konzervativní malosti maloměšťáckého světa... Jak tupé hejno černých vran uklove tu nevině růžovou... Podobné filmy: Kluci nepláčou, Transamerika, Konec dětství (26.04.2007)

Drama o nesnášenlivém světě dospělých se především v závěru nevyhne sentimentálním scénám. Ovšem jinak je ve filmu krásně zpracováno pokrytectví, které za maskou přátelského úsměvu, touží nejen po smrti sousedovic kozy. A co nejhůř, jak sami sebe začínáme vidět optikou svého okolí a přestáváme být sami sebou. Vždyť právě v odlišnosti je krása světa, kdybychom všichni vypadali stejně, pohybovali se stejně a dělali to stejné, vystačil by si na světě jeden exemplář. A já bych tady fakt nerada zbyla sama. (05.05.2014)

Tak ja neviem. Takmer všetci, okrem hlavného hrdinu, respektíve hlavnej hrdinky sú tak hysterickí, že všetko to, o čom tento film bol, prešlo okolo mňa. Domnievam sa, že pri takto citlivej téme by to chcelo trochu lepšie napísané postavy a aj lepšiu filmovú reč. Všetko sa ženie do extrému, až to prestáva pôsobiť autenticky, pričom cítiť, že viac by sa mohlo dosiahnuť citlivejším prístupom. No ak je váš syn inakší, tak pochopiteľne to vedie k problémom na úplne všetkých úrovniach, od rodinnej krízy, cez školu, susedské vzťahy až po zamestnanie. To pochopíte veľmi rýchlo a nie som si tak úplne istý, že každý Francúz musí hneď reagovať na inakosť ako dement. Ale možno má Berliner iné skúsenosti. (09.03.2017)

Jemně a citlivě nám předložil Alain Berliner příběh malého Ludovica, který má trochu odlišný pohled na svůj svět, než by si představovali jeho rodiče. Ono se o tom jednoduše píše a odsuzuje se pokrytectví dospělých, ale setkal se s tím někdo z vás ve skutečnosti? Já ano. Na maturitním plese u našeho stolu seděla dívka, která se cítila být klukem. Za sebe mohu říct, že je to opravdu zvláštní pocit, mluvit s takovým člověkem. A i když jsem se snažila být přirozená, tak někde uvnitř se ozýval ten hlas, který stejně říká, že je to přece nenormální a divné. Toho pocitu jsem se nezbavila, ani když se nechala operativně a s hormonální léčbou změnit v kluka. Být skutečně tolerantní a mít empatiti je někdy nesmírně obtížné a to nemluvím o rodičích, kde jsem s nimi silně soucítila a svým způsobem i chápala. Po herecké stránce byl Ludovico úžasnou volbou, takže nešlo nesoucítit s dítětem, který sám neví, co se s ním vlastně děje. (06.08.2014)

O silne presadzovanom predsudku voči odlišnosti, spôsobiacemu trápenie celej rodine. Nie je to v obdobných prípadoch vždy tak? Za väčšinu ľudských trápení sú zodpovedné názory okolia na inakosť voči fádneho priemeru, ktorý predstavuje práve toto okolie. Začína to postrannými pohľadmi, pokračuje čím ďalej, tým viac odsudzujúcimi a nenávistnými poznámkami, vyhýbaním sa a nepozývaním a končí vyhostením z komunity uniformných, konvencie ctiacich občiankov. Režisér citlivo vyhmatol najdôležitejšie tézy a pospájal ich do príbehu chlapca, ktorému sa páčilo byť dievčatkom. Naviac sa mu podarilo pre titulnú úlohu zohnať veľmi presvedčivého herca a vytvoriť tak výborný film (s trošku prestreleným záverom). (13.01.2005)