Otázka života a smrti

Nebe může počkat. Filmová nebesa a jeho úředníci se v historii kinematografie zmýlili už několikrát. Poprvé to bylo v 1943 v Lubitschově Heaven Can Wait, podruhé tady o několik let později v režii Emerica Pressburgera a Michaela Powella, a nejvtipněji a stejnojmenně s prvním znovu v 1978 v režii Warrena Beattyho. Nás na festivalu Visions of light tentokrát zaujal druhý případ, velmi silně spjatý s právě skončenou válkou. Netradiční kombinace technicoloru a černobílých pasáží, zcela vážně myšlených motivů a prvků nadpřirozena spolu obdivuhodně ladí, a ani závěrečné soudní rozuzlení, jakkoliv dlouhé a z pohledu celého snímku nudné, je plně akceptovatelné. Visions of light 2011, 9. listopadu (10.11.2011)

Příjemný a pozitivní film, s několika typicky britskými dialogy, a se závěrečnou - americkou - soudní pří. Snímek se hrozně moc snaží najít pozitiva ve vztazích Američanů a Britů, a tak nějak je sblížit za pomoci v podstatě jednoduché historky o lásce. V některých pasážích je film již zbytečně natahovaný, také soudní proces mohl být kratší. Nebýt zde skvělé herecké výkony, asi bych hodnotil hůře, spíše jako červenou knihovnu. (22.04.2013)

Takové filmy se už dneska netočí - filmy s tak výrazným konceptem a svérázným námětem. Doba se jaksi uklidnila a ustálila, filmaři si míň "dovolují" a takovéhle hříčky chybí. Tím neříkám, že Otázka života a smrti je automaticky vynikající - na to mi to místy přišlo moc strojené a teatrálně provedené (i na rok 46). Ale rozhodně oceňuju tak výrazný film, který tak nezvykle pracuje se svým potenciálem válečného filmu, fantasy i morality. 3 a 1/2 (20.07.2017)

Fajny film, akysi vylet do sveta mladeho cloveka, ktory leti na lietadle len s jednym motorom, padak je v hajzlu, posadka tiez v hajzlu, ... no a vhodne sa prelina svet fantazijny so svetom realny, o Davidovi Nivenovi som vedel, lebo hral v znamom filme Murder by Death 1976. Kim Hunter /Paneta Opic 1968/ bola fakt skvela : 70 % (03.11.2018)

S vizuálom sa Powell s Presburgerom tentokrát obzvlášť pohrali. Síce je to obvykle ich zvykom, ale teraz museli proste vymyslieť nebo a výsledok je úchvatný. Ani nie tým, že to vyzerá úžasne, ale že sú v tom nápady. Ešte lepšie sú mŕtvolky v reálnom svete, podobnú situáciu sme videli ešte 20 rokov predtým v Paríž spí. Príbeh je chytľavý, má spád a ani nevadí jeho naivita. Vo vesmíre možno vládne právo, ale na zemi láska. Som rád, že mi to nejaký film znova pripomenul. (28.10.2015)