Šmírák

Sugestívny úvod je za plných 10: hneď na začiatku špinavé ulice Londýna a vražda prostitútky, prototyp incela ako vrah a všadeprítomná slizká lacná erotika podpultového porna. Chápem, že to urazilo tých, čo odišli po 20 minútach a požadovali koniec kariéry Michaela Powella. Mohli trochu počkať, kým sa z toho vykľuje swinging 60s nuda s topornými zvratmi a Powell si mohol nakrútiť ďalší Čierny narcis alebo Červené črievičky. (08.10.2023)

Peeping Tom by ideálně mohl nabýt tvaru dobrého Hitchcocka, pro mne je však spíše takovým slabším De Palmou. Film mi vůbec nesedl, bezprostřední dojem, kterého jsem po zhlédnutí nabyl, by se dal shrnout do slov "nesympatická, nepříjemná blbost". Snad žádná postava se nechová jako člověk a já nejsem ochoten to akceptovat, ani když přihlédnu ke stáří filmu. Mnoho podobně starých žánrových filmů na neprůstřelnou logiku příliš nehledí (určitě ne tolik jako se vyžaduje dnes), zde to ale přerostlo určitou mez, kterou jsem schopný tolerovat. Jen zauvažujte hned nad tou první návštěvou Helen u Marka - kdo by se proboha choval jako ona? Nikdo! Ne, tohle podle mne zkrátka není povedený film. (23.01.2011)

Zaujímavé, vizuálne dobre zvládnuté hororové divadlo, po čase ale bohužiaľ s trocha vytrácajúcim sa tempom. Avšak aj napriek tomu má film akú takú hĺbku a patrí k žánrovej klasike, dnes už patrične cenenej. Téma filmu o mužovi, ktorý je poznamenaný svojim detstvom, fascinuje ho strach a nadovšetko miluje svoju kameru, prostredníctvom ktorej desí a následne aj zabíja ženy a súčasne ich skon zaznamenáva na filmový pás, zaujala, ale jej výsledné spracovanie iba priemerne potešilo. (22.02.2007)

Peeping Tom je někdy nazýván jako "praotec slasheru", ale podle mě je rozhodně víc tzv. stalker thrillerem. Tahle sonda do hlubin vrahovy duše, v níž postupně odhalujeme hlavní příčiny a motivy jeho počinání, sice získala punc kultovnosti, ale velkou měrou se o to zasloužil Martin Scorsese. Právě díky němu tohle zvláštní dílko mohlo být znovu uvedeno v kinech, a to v roce 1979. Rozhodně to není špatný kousek, velkou zásluhu na tom má představitel hlavní role. Jenže hra s divákem, kterého film záměrně staví do role režiséra, mě zcela minula. (30.05.2011)

Jistě zajímavá, ale nepříliš zvládnutá studie nebo spíš sonda do duše vraha posedlého zachycováním strachu. Základním kamenem úrazu je už hlavní postava. Ta spíš než strach vzbuzuje soucit (k čemuž směřuje i důraz na to, jak ke své „nemoci“ přišel), ale budiž, to by vlastně ani tolik nevadilo, alespoň má divák komu fandit. Horší je to ovšem s Markovým titulním představitelem, který skoro pořád zběsile mění výrazy v obličeji a jeho (ne) nápadné, silně chaotické chování místy vyvolává až nechtěný smích. Podobně pak divák reaguje na obdivuhodně domýšlejícího se vyšetřovatele. Jinačí už je to s matkou, jediným alespoň trochu strašidelným prvkem ve filmu (čekání ve tmě), ta (spolu se stylovou vražednou zbraní) je ale na můj vkus trochu málo, takže i přes to, že jsem se nenudil, nemůžu dát více než lepší 3*. (09.09.2015)