Poslední souboj

Rytíř Jean Ješitný ze Chovigny a panoš Le Gris z Misogyn v duelu o velikost svého ega a zahoření spanilé lady.. Středověká soap opera, ve které Scott obklopen zkušeným štábem prodává svůj rukopis z historických spektáklů (návrat ke kořenům The Duellists, arény gladiátorů či gravitaci šálící sněhové vločky) a způsobem vyprávění nechá diváka, aby se i prostřednictvím měnících se detailů popasoval s hledáním pravdy. První prisma Damona ostříhaného střepem působí trochu nesourodě a větší prostor dostávají spíš komparz s výpravou než postavy, nicméně v průběhu druhého si to začne sedat. Poslední hledisko s nenápadným razítkem „truth“ možná až příliš tlačí na pilu paralel ze současností, ale není to nic, co by při pranýřování patriarchátu a pokrytectví nešlo spolknout. Obzvláště, když závěrečné zběsilé mlácení do plechů udělá z Maximových aktivit v cirku jen nevinné kočkování.. Překvapil mě Affleck. Toho medieval Bruce Waynea bez zdrženlivosti a morálky dává s gustem a jistotou.. (06.12.2021)

29. prosince 1386 před 635 lety se utkal Jean de Carrouges s Jacquesem le Grisem a Ridley Scott o tom natočil výborné drsně středověké drama pomocí tři pravd. A to Jeana de Carrougese (Matt Damon), Jacquea Le Gris (Adam Driver) a Marguerity de Carrouges(Jodie Comer). Poslední pravda je brána jako pravda nejdůležitější. Toho dne valná část diváků souboje božím soudem fandila Le Grisovi. Část dám pro jeho krásu a šarm, Pierre II d'Alençon (Ben Affleck) mu fandil protože byl lepším leníkem a určitá část davu chtěla kromě rytířského duelu vidět ještě upálení.  Bez abych prozrazoval dohledatelný výsledek střetu, tak bych chtěl napsat, že Pierre II d'Alençon měl mimo jiných potomků Pierre bastarda d'Alençon, pána Aunou - takové pěkného panství - vesnice. Jean de Carrouges měl také více potomků. (29.12.2021)

Ridley Scott dáva aj po osemdesiatke. Fantastická, vynikajúco vyskladaná (tri pohľady na tie isté udalosti, ktoré sa líšia v kľúčových detailoch) historická dráma s výbornou stredovekou atmosférou, prvotriednym castingom (Adam Driver je ako vždy skvelý, ale taký Ben Affleck si tu strihol skvostného zhýralca a Matt Damon je na nepoznanie ako drsný bojovník) a nervydrásajúcim záverečným súbojom. (10.11.2021)

Opojně opulentní velkospektákl, nechtěně přitažlivý zejména pro diváky z našich lůzrů a hnojů, neboť věrně pojednává o tom, co by se asi tak společensky dělo, kdyby ve 14. století Pavel Liška vyprcal Jágrovi starou, když Jarda zrovna nebyl doma, protože někde kasíroval monarchu a uzurpátora za reklamu na Dyžonské kuře. A jak už to chodí, Jarda, prohlašující se za chitrého, cytlyvého a něšného romatyckého mylovňýka, to chce vyřešit na hřišti, Pavel, prohlašující se za neodolatelného donchujána, kterému se figurantky samy chtivě napichují na kůl, jen tak s mongoloidním výrazem čumí, no a pyjem dotčená pydlooká Margaryta #Onataky, která by měla držet piču u plotny, kojit fakany a starat se, aby nebyl bordel v hradním obýváku, prohlašuje, že jsou oba zkurvení šovinisti a už je akorát tak nejvyšší čas, aby ji nějaký ten zasraný seksuální predátor pasoval na rytířku. Až na to kňučení nad hřadovacími právy tady do kontextu díla hladce zapadá velmi kulantní a originální scénář, protože jeho autory jsou dva snad největší obrněnci současného filmového průmyslu, kteří neváhali nechat se i rovnou obsadit. No chudák Rydly! Naštěstí je to totální frajer. Nejen, že ve třiaosmdesáti rutinérsky zvládl ukočírovat velkovýpravnou historickou fresku, ale DOKONCE!!! i přinutil, snad poprvé v jeho „herecké“ kariéře, jakž takž hrát i doposud zcela prkenného Démona. Eflek naštěstí neměl moc času, asi měl už předtím sjednáno nějaké to neodkladné opíchávání botoxem, tudíž jeho menší role ochrnutého tymolínového slizáka filmu příliš neuškodila a dědu Rydlyho určitě tolik nesral. Docela úsměvně zajímavý je i historický podklad. Ať už to kdokoliv zromantizoval a zesvižnil, jak chtěl, padesátiletý Karůž si tenkrát nabrnknul třicetiletou pannu, což byla na středověk, kdy dodnes obvyklý, klérem dicktovaný společenský vkus běžně velel prcat hlavně třináctky i mladší, už pěkně plesnivá makrela (dnešní analogie zatuchlé šedesátky), o kterou by neopřel kopí snad ani ten nejzoufalejší či nejnasranější sok, protože by se mu pak kluci v šenku smáli. Vlastní souboj, mimochodem opravdu fantasticky udělaný a ani trochu nepřipomínající onu obvyklou skupinu hysterického šermu Bukanýři z Vizovic, se pak fuckticky odehrál mezi šestapadesátiletými geronty, zakovanými do padesáti kil železa. No, já bych řek, že to tehdy až tak svižně asi moc nevypadalo a že by frajeři pošli vyčerpáním nebo na kornatění už při klanění se „dívce“ svých polucí či při uvažování nad tím, kolik tak asi váží válečná sekera. Každopádně se jedná o další úžasný a vynikající Rydlyho historický velkofilm a scénografické orgie, a mně nezbývá, než si závěrem opět stařecky konzervativně a decentně povzdechnout, jaká je to, kurva, věčná škoda a degenerace, že se místo do takových hodnotných, zábavných a poučných děl dneska raději majoritně vrážejí prachy do furtdokolových dementních pičočalamád se svištícími Superbukvami pro dyslektické potraty uklízeček a řidičů hovnocuců. (29.10.2021)

Film, který chce být zároveň feministický, protože to je cool a in, a zároveň historický a o intrikách u dvora, protože to táhne, a zároveň se věnovat problému subjektivní pravdy a fenoménu interpretace a sebeklamu, protože to je dostatečně intelektuální, a zároveň chce být o přátelství a o vazalství atd. atp., a při všech těch liniích, kterým se tak či onak věnuje, je vlastně obsahově rozpadlý a působí jalově, a navíc poněkud arogantně opomíjí fakt, že ve všech zvolených kategoriích už má kinematografie svoje opusy, takže takovéhle spojení by u slavného režiséra mohlo fungovat, jen pokud by všechna ta pole ovládl, jedinečně skloubil, aby se navzájem posilovala v nějakém uhrančivém, nesmlouvavě platném a originálním nasvícení našeho vztahu ke skutečnosti. To ale nebylo Scottovou ambicí, stačil mu divácky poutavý, ale vlastně nenáročný, nehluboký a ve všem průměrný počin, který potáhnou slavná jména a jistá kinosálová výpravnost. Nabízí sice zdánlivě celou řadu témat k zamyšlení, ale sám s nimi nijak objevně nepracuje. Je to vlastně nenáročný kýč. Tři různé perspektivy nejsou nijak do hloubky propracované, jejich odlišnosti pochopitelné jsou, to v čem se shodují, se naopak někdy opakuje zbytečně, nadbytečně, nebo dokonce bezmyšlenkovitě a lze rychle pochopit, že se nad tím nemá uvažovat příliš do hloubky, stejně jako nad těmi rozdíly - jejich součet netvoří ústrojný celek s vlastním významem, mají se interpretovat jen ad hoc, jednotlivě, odtržitě. Ostatně oslabující pro vyznění (zato méně autorsky náročné) je i to, že právě prožitky jednotlivých protagonistů nejsou natočené z osobní perspektivy, jejich očima, takže se pro diváka objektivně stírá, co režisér zamýšlel zdůraznit jako rozdíl, v čem měla být shoda, byť by to třeba do prožívání postavy zapadalo jinak, a co ho jen dostatečně nezajímalo, aby o tom uvažoval. Snímku chybí hloubka, kompaktnost, integrita a přesah. A humor, mimo jiné se tenhle film bere zbytečně vážně, na to, jak je vlastně povrchní. Musím bohužel konstatovat, že zatímco se s gustem dychtivě a po kdovíkolikáté vrátím ke Zneuctění, , které při vší vtipnosti na totéž téma zároveň dokáže i zastavit srdce a zazábst do morku kostí, než abych věnovala ještě další zlomek myšlenky tomuhle produktu, který se chce hlavně zavděčit širému mainstreamu. *~ (26.12.2021)