Laura

Žánr film-noir mám rád, i když nemohu říct, že bych ho zrovna vyhledával. Lauru jsem si sehnal čistě jen kvůli Vincentu Priceovi ve vedlejší roli. Snímek je to slušný a narozdíl od nedávného Smrtelného hřichu se mi taky velmi líbil a bavil mě. Tím nechci říct, že by Leave her to Heaven bylo nějak špatné, ale nesedlo mi to tak, jako tento snímek. Nedokázal jsem správně otipovat vraha a herecký koncert všech zúčastněných byl obdivuhodný. Ocenit lze také skvělou oscarovou kameru, zejména na konci filmu v přítmí a se střídáním světel. Vskutku se mi tenhle počin líbil, jen tak dál. (10.01.2012)

„Jedna baba ze mě jednou vytřískala liščí kožich“ Bravurně napsaná detektivka pro tři muže, dva vypravěče a jednu ženu (kterou jsou všichni posedlí). Preminger má po celou dobu pod kontrolou naše podezření, kdo by mohl být vrahem... a jisté pochyby přitom zastírají také kategorii oběti. Hra s očekáváními (kdo je hlavní a kdo vedlejší postavou), využívání konvencí proti zvyklosti (co se tváří jako sen, snem vždy být nemusí), svádění na falešnou stopu (že by za vším byla žena?) nebo proměna vyprávějícího (a tedy pravděpodobně nevinného) v toho, na něhož se vyprávění soustředí (a kdo by tedy viníkem být mohl), to jsou některé z důmyslně uplatněných fint, jimiž nás tvůrci po celý film matou. Svižné tempo, černý humor a skvělí herci jsou pak důvodem, proč mne baví se k Lauře opakovaně vracet a snažit se její navenek tak jednoduchou, ve skutečnosti nesmírně komplexní vyprávěcí strukturu důsledněji rozkrýt. 85% (29.10.2007)

Pokud mě něco tady zaujalo nějak víc nápadně, tak to bylo Premingerovo pojetí ženy fatale, Laury, který vlastně neni vůbec tradiční femme fatale. Pozor, možnej spoiler!!!! Pořád od ní čekáme podraz, nějakou osudovou kličku na detektiva, ale ona je čisťounká, bezelstná, nevinná. To je dobrý! Jinak skvělej film, kterej je tak nějak noir ne noir, prostě má trochu jinou atmosféru než třeby Pojistka smrti, Maltézský sokol nebo Killers, možná nějakým způsobem "evropskou"? Říkám možná! (21.07.2008)

Dobrý herci (představitel Walda mi trochu připomínal Petera Cushinga, Dana Andrews je sympaťák a Vincent Price hrál toho slizskýho playboye taky skvěle, jenom škoda, že neměl víc prostoru), dobrý dialogy, ale poměrně nezajímavý příběh. Tak nějak mi bylo úplně jedno, kdo jí zabil a to rozuzlení přišlo fakt poměrně rychle. No a místama jsem se celkem nudil. (10.12.2009)

Vlajková loď temně stylizovaného žánru noir. Tahle černá detektivka (pozitivně laděný název - ženské jméno, přímo kontrastuje s atmosférou filmu) působí jinak než klasické adaptace Chandlerovek, ale detektiv Mark McPherson je stejný cynický typově vyhraněný macho jako filmové postavy ikony filmů noir Humphrey Bogarta... Najdeme tu všechny úhelné kameny vymezující tenhle žánr - věčné příšeří, temno, expresivní, skoro expresionistická, práce se světlem (což ještě více umocňuje černobílý filmový materiál), dobře promyšlenou mizanscénu, temnou náladu (točící se obvykle kolem zločinu...v Lauře se však nesetkáme přímo s příznakovým prohnilým světem plným korupce a bezcharakternosti - uvnitř policie i politiky...), tomu odpovídající počasí percipované jako objektivizovaný psychický stav hrdinů (obvykle tedy prší a je noc či doba někdy nad ránem, počasí které bolí a drásá...), vyhraněně mužský svět, zásadní dějové zvraty (ten v Lauře je tedy skutečně překvapivý a přijde již asi v polovině filmu...), panoptikum postav v různé fázi propletení s vyšetřovaným případem, s čistým štítem však obvykle nevychází nikdo (detektiv Mark McPherson zůstává ale překvapivě racionální a jeho hnací silou je cit k ženě...která je ale předmětem vyšetřování vraždy:-)), doslova posedlost až obsese prací a vyšetřováním, které zcela pohlcuje a zatlačuje do pozadí civilní život, náklonnost k tvrdému alkoholu, redukující se obvykle jen na whiskey, cynismus, drsný humor, ústřední ženská hrdinka coby femme fatale, vše příznakově zahaleno do nikotinového oparu a neodmyslitelná cigareta, která ještě tehdy nebyla politicky nekorektní... To vše pozorný divák objeví a pochopí, že tohle jsou kořeny žánrového stromu, na jehož větvích evoluce nechala vyrašit temné filmové květy, mezi nimiž můžeme hledat kupříkladu i takové kultovní dílo, jako Sedm Davida Finchera...ano, nyní jsme u kořenů... (27.10.2007)