Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Někdejší asistent Hanse Richtera (Sny na prodej) a zejména Roberta Bressona (Deník venkovského faráře, K smrti odsouzený uprchl) Serge Roullet je dnes, stejně jako před lety, mimo Francii téměř neznámý. Pro svůj první hraný film si vybral Sartrovu novelu, společně napsali scénář a výsledkem se stal film, s nímž byl sám Sartre jakožto s jediným zpracováním své předlohy bezvýhradně spokojen. Navzdory oproštěnosti předlohy (prožitek téměř jediné noci v cele smrti) uviděl Roullet v Sartrově novele z roku 1937 především filmové prostředky a ovlivněn Bressonem natočil dílo dramaticky intenzivní a zároveň zcela ponořené do autorovy filosofie. Příběh mladíka, bez vysvětlení zatčeného během španělské občanské války, se koncentruje do záběrů poškrábaných stěn vězeňské kobky, zamřížovaného okna, do zvuků ticha, které šeptá, mluví, duní, sténá. Hrdina z rodu Cizincova medituje nad svým krátkým životem, jeho peripetiemi i absurditou. Neherec Michael del Castillo neměl díky svému životnímu příběhu žádné problémy vžít se do své postavy, jeho zajímavá tvář snadno propůjčila rysy osudu Sartrova Pabla Ibbiety. I tento k smrti odsouzený svým způsobem uprchl. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (7)

Rob Roy 

všechny recenze uživatele

Toleruji názor Vitexe, ale mně film neřekl vůbec nic. Čekal jsem, že se na diváka pokusí přenést pocity odsouzeného k smrti, ale to se nepovedlo ani náhodou. Postavy sedí v cele, mají upřený pohled, je vidět, že o něčem přemýšlí, ale diváka ( nebo alespoň mě ) to nechalo absolutně chladným, jednoduše postava koukající do blba. Pro dotvoření "pocitu" ještě byla použita zvláštní "hudba" ( hučivé zvuky ). Hoďte do cely pár lidí, pusťe do toho hučení a nechte je sem tam pronést pseudofilozofickou větu - a máte film Zeď. ()

oli.G 

všechny recenze uživatele

Film o posledných hodinách ľudského života by mal v prvom rade na diváka preniesť pocity a myšlienky postavy odsúdenej k blížiacej sa smrti. ZEĎ sa o to možno snaží, každopádne mňa len nudila, a to rozhodne nemám problém s minimalistickými, pomalými a pocitovými filmami. Tento nie je pocitový, je iba minimalistický a pomalý, čo sa v tomto prípade rovná nudnému. Pred jednou hviezdičkou ho v mojich očiach zachraňuje len slušná pointa. Ak sa však na tento film chystáte, nechcem vás v žiadnom prípade odrádzať, je tu totiž šanca, že na vás zapôsobí ako tuto na Vitexa... ()

Vitex 

všechny recenze uživatele

Jeden z mála "nadfilmů". U mě se řadí do kategorie Bergmanovy Persony, Schormova Návratu ztraceného syna nebo Tarkovckého Zrcadla. Nejde tady o děj nebo dokonce o zábavu, ale o sdělení pocitu - a to se povedlo dokonale (lépe než v literární předloze - a to uznal i sám J-P Sartre) a to by, myslím, ani nešlo žádným jiným způsobem, než minutami ticha oddělovanými tichými ale údernými větamy, kreré mají přesně promyšlený význam pro další vývoj emoce diváka. Minimalismus - na plátně není nic (stěna a muž s pokerovým výrazem) a v divákově hlavě je přeplněno. Tady film přestává být literaturou v obrazech a stává se "filmem". - - - - - - - - 21. 7. 2013: Po osmi letech jsem se k filmu konečně dostal znovu, bohužel na DVDčku bez titulků. S mými chabými znalostmi francouzštiny to tedy nebylo úplně ono, mrkl jsem se zatím jen tak zběžně na první půlku (chtěl jsem se podívat jen na začátek, ale nemohl jsem od toho odtrhnout oči..!), i tak ale můžu říct, že tohle je vedle filmů Chantal Akermanové a Sergeje Paradžanova (respektive Dona Askariana) jediné dílo, o kterém se dá říct, že otvírá cestu k úplně nové kinematografii (Bressona a Tarkovského nepočítám, jsem na jejich filmy už moc zvyklý). Roullet je Bressonem samozřejmě velmi ovlivněn, ale jde ještě o něco dál, hlavně v modelování toku času, který je zde naprosto ojedinělým způsobem významotvorný. Hudební složka tohoto filmu předběhla dobu asi tak o 20 let. Film, který jsem kdysi náhodou viděl na LFŠ, celý ho postupně zapomněl, a teď si uvědomuju, že můj pohled na kinematografii poznamenal jako asi žádný jiný. (Takže doporučuju.) ()

kikuka 

všechny recenze uživatele

..podľa mňa veľmi silný film zaujímavý najmä spôsobom záberovania a fotenia: polocelky a polodetaily, dlhé zábery prevažne statické alebo len veľmi pomalý pohyb kamery..jednotlivé zábery sú tak vlastne výborné fotografie.. ..hoci nemám príliš napozeraného bressona (presne v tejto chvíli je to jeden film), pokojne konštatujem, že v le mur je veľmi zreteľný bressonov vplyv - preferencia PC a PD, rezané postavy (jedna postava v zábere celá, resp.jej horná polovica, druhá postava má v zábere len nohy, alebo ich časť)..minimálne, pomaly deklamované, dialógy..statickosť záberov.. ..problém je, že práve tieto atribúty zužujú okruh nadšených divákov.. ()

darm 

všechny recenze uživatele

Ale rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi. Podle mě to vůbec není špatný film, depresivní atmosféra místy docela funguje, ale přece jen těch slov bylo občas až moc málo a film tím místy zklouzával i do nudy. Závěr to ale vytáhl, pointa je výborná. 70%. ()

Reklama

Reklama