Battle Royale

„Čo je zlé na zabíjaní? Každý má svoj dôvod.“ Šialené, haluz ako sa patrí. Tínedžeri sú banda nevycválaných chuligánov a nič lepšie, ako je brutálna, bolestivá a nechutná smrť, si ani nezaslúžia. No a teraz trocha vážnejšie. Mimoriadne drastická, šokujúca záležitosť. Aj keď to vyzerá jednoducho, chcelo veľkú fantáziu vymyslieť to. Obojok, ostrov, reality šou, Pán Múch, posledný úsmev, sušienky... (13.02.2006)

Nechcete si to někdo zkusit naživo? Kdyžtak vždy 29. února na Střelečáku. Vezmete-li sebou pořádné repráky, tak k tomu může být i ta geniální hudba. Kitano sice nedorazí, ale sehnat nějakého charismatického santuse, který by si pro krabicové víno koleno nechal vrat, není v okolí zase až takový problém. Nejbližší příležitost se naskytne děvětadvacátého února léta páně 2012. Těším se a lovu zdar! (10.07.2007)

Každoročně se v Japonsku narodí okolo 145-ti tisíc dětí (by vočko..), vláda nelení (spíš zelení) a prosadí v parlamentu reformu téměř Mao Ce-tungovského ražení. Odkrágluje ty nejvíc zvlčelý. Studenty! Za pár dní už si to frčí po dálnici napodobenina Student Agency směr: někam, kde nebude slyšet řev dětí a výstřely z kalašniků. Pak začínáme být svědky degradací mysli žáků a jejich vzájemného odsuzování se atd., ...a možná přijde i japonská Britney Spears.__ Nevím jestli se to co teď napíšu dá považovat ze nějaký klad gorilých rozměrů, ale když ono je těžký napsat něco o filmu jehož dějová linka je totálně divná, ale přesto hodně originální. Zkrátka Battle Royale pro mě byla třídní fotka. Lidi s nimiž jsem film viděl, pořád dokola hledali nějaké podobnosti s naší "real" třídou. "Taky vám ta Tanako připomíná tu **** z áčka? Hej, ale úplně....taky stejně na pěst. Pravda, je těžký neztotožňovat se. Obvzlášť, když se jede podle třídního výkazu (můj fanda byl student číslo 23 :D). A co na tom, že jste si nepamatovali jména děcek, prostě jste jim napařili jména česká, podle toho koho vám přípomínali. Film je blbost, ale už jen za tu originální myšlenku, nemůžu jít pod 3*. Super, jen tak dál... (24.01.2009)

"Musíš bojovat sám za sebe. Nikdo tě nezachrání. Ale o tom je život, že?" ________ 'Battle Royale' je bezpochyby jedním z nejoriginálnějších filmů z počátku nového tisíciletí, který definoval svůj samostatný subžánr, a dnes se již právoplatně řadí na piedestal japonských filmů s kultovním statusem – jó, a jen tak mimochodem, měl (nečekaně) zásadní vliv na tvorbu Quentina Tarantina...... 'Battle Royale' totiž koncepčně determinovalo jak filmový, tak primárně stejnojmenný herní žánr – tedy battle royale – moderní gladiátorské hry, jež jsou ve skutečnosti krvavou reality show, v nichž vítězem, přesněji řečeno přeživším, může být pouze jeden. Přitom nejde o kdovíjak prvoplánovou glorifikaci násilí – tahle filmová řežba o partě studentů kteří se snaží navzájem zabít, protože jim to nařídila vláda v rámci školní reformy, totiž vychytrale mísí adrenalinovou akci, gore horor, černohumornou sociální satiru, a orwellovsky laděnou vizi dystopického fikčního světa, kde se státní autority snaží získat zpět svou ztracenou reputaci – režisér Fukusaku zde taky v Kubrickovském stylu geniálně využívá klasické hudby, čímž perfektně umocňuje drastickou bizarnost celé synopse...... Oddělují se však v oné hře snad zrna od plev? Ne. Je to vlastně jen hra – a vyhraje v ní ten, kdo si vytáhl nejdelší stéblo. Ostatně, když během devadesátých let spisovatel Kóšun Takami napsal stejnojmennou knižní předlohu, reflektoval v ní tehdejší krizi japonské společnosti spjatou s prohloubením propasti mezi mladou a starou generací. Jenže v souvislosti s prasknutím ekonomické bubliny se rozplynula klasická linie životopisu "střední škola - univerzita - dobře placené zaměstnání - pozice jistá na celý život", a mládež se tak ocitla bez jistot, sebevědomí, a ideálů...... Což jsou zároveň důvody, proč se Fukusaku rozhodl knížku s tak společensko-kritickým rozměrem filmově zadaptovat. O to víc deprimující je, že se za těch třicet let v aktuálním globálním měřítku takřka nic nezměnilo, a generační příkopy i sociální nejistoty, na které snímek upozorňoval, eskalují neustále dál. Ale bylo by naivní si myslet, že nějaký film něco vyřeší. Sayonara, budoucnosti! (01.10.2021)

Co k tomuto filmu ještě napsat abych se neopakoval.. Tak určitě se jedná o vskutku netradiční a určitě i svým způsobem zajímavý zvrhlý námět-dobré pojetí-trocha toho poslání nikdy neuškodí-emotivnosti a melancholičnosti také nechybí-orchestrální hudba mistrů zde také celkem obstojně zapadla. Výsledek? Podle mého názoru dobrý film (až na ten trochu nelogický konec) o vzájemné vyvraždovačce o přežití mezi mladými japonskými studentíky. Důstojné rozloučení velkého mistra který si také zažil své, a možná proto tímto filmem tak trochu zavzpomínal na svá léta dospívání uprostřed druhé světové války. Milé překvapení film k zamyšlení... (07.09.2008)