Dům na konci města

Ještě, že je Petr Kostka výborný herec, který při svém dobráckém obličeji dokáže zahrát i opilce a násilníka. Celá zápletka se totiž točí okolo toho, že muž by raději ženu v domácnosti, ale ona si chce zase plnit své studijní plány. Ovšem také má k tomu značně pochybné důvody. Vše to tak míří k jedinému, postupnému a konečnému rozpadu jejich manželství, v kterém evidentně již není žádné lásky a zbyla jen praktičnost. Jenže s despotou se žít nedá. Oba jsou tak trochu na vině, mě se chtělo chvílemi souhlasit s jednou stranou, chvílemi s druhou, přestože mužovo chování je neodpustitelné. Bohužel si oba berou děti jako rukojmí a nejvíce lituji těch. Nikdo s nimi nemluvil, nechránil je. Jenže film je tak nějak nedohraný. (28.11.2022)

Jako dítě jsem se u tohoto filmu hodně bála, Petr Kostka byl úžasný šmírák. Prožívala jsem každý nádech strachu společně s dětmi Tomanovými, které si zintezivňovaly pocit strachu pobytem ve sklepě. V dospělosti mě přešel strach, ale dusivá atmosféra ně mě stále dýchá. Klobouk dolů před režisérem Němcem, s minimalistickými televizními prostředky natočil něco, co má úroveň minimálně filmovou. Četné náznaky posunují pouhou televizní inscenace na úroveň filmu, režisér dokázal využít nevýhody televizního zpracování a udělat z nich klad. (21.05.2011)

Pokus o rodinné drama zůstal pokusem. Ve studivém prostředí se strach z domu stojícího na samotě nepodařilo navodit. Příběh udržuje napětí jen množstvím náznaků, vztahy a příčiny jsou upozaděny. Herecky nevyrovnané - chvílemi nabíhá mráz, chvílemi to vypadá, že herci sami nepropracovanému scénáři nevěří. Příběh nemá hrdiny; oba manželé jsou poražení a dětí se musí divákovi zželet... Krátká minutáž inscenami škodí, takovéto téma zasloužilo delší rozvedení. Tvůrci dílu Jiná láska ze série Soukromé pasti se ale z chyb nepoučili a za tímto snímkem spíš zaostali; podobně použili motiv zvířete, kterým otec vydírá děti. (21.04.2010)

Je faktem, že tahle televizní hra v obsahu i formou předčí většinu tehdejší (normalizační) tv i filmové tvorby, o té současné (dnes umělecky svobodné, že...) bohužel (?) ani nemluvě... Petr Kostka v roli žárlivého zakomplexovaného hajzla je opravdu skvělý a ne příliš známá Jaroslava Tvrzníková mu rovnocenně sekunduje. A tak k pěti hvězdičkám (v rámci ryze televizní tvorby) chybí jen ta špetka větší umělecké svobody, která by umožnila ději přece jen trošku větší spád a inscenace by se přitom i vyhnula nějakým těm (dobově nutným) >televizním< klišé, byť nejednoznačný konec nakonec zaslouží opravdu pochvalu... - - - P.S. Opravdu smutné je pak srovnání téhle téměř 30 let staré věci s dnešními čudláckými televizáčtinami s bez šťávy a talentu přehrávajícími celebřiťkami. (30.10.2006)

Zdařilé psychologické drama s tísnivou atmosférou, vyobrazení toho, co s manželstvím udělá žárlivost, lhaní, nedůvěra, alkohol, je mimořádně dobré.. Petr Kostka v nepříliš lichotivé roli opět výborný a Jaroslava Tvrzníková zajímavá i působivá.. Otevřený závěr nad uvařenou kávou pro dva mi padl do noty.. (16.06.2023)