Cyborg

Líbí se mi tu atmosféra postapokalypsy, někdy je to opravdu před zhroucením, hutný a skutečně to vypadá dost zničeně a nemorálně. Záporák je tak zápornej, že víc už to asi nejde, měl jsem z jeho modrých očí nepříjemnej pocit i v dospělosti. Jenže příběh mi nikdy nešel na rozum a to už vůbec ne jako malýmu dítěti. Mátla mě podobnost Van Dammeovy lásky, kterou Tremolo zabil a toho kyborga, takže jsem myslel, že je to tatáž osoba. Dnes mi ten příběh přijde trošku moc jednoduchej, nepříliš propracovaný dialogy a vlastně jich je i málo. Ale jak už jsem řekl, tyhle nedostatky mi nahrazuje Van Damme v plné síle,výtečná atmosféra rozkladu a zmaru a nejlepší filmový záporák. A svým způsobem to vlastně až taková pitomost není, protože to minimálně zabaví. (23.01.2006)

Kyborg sliboval, že bude další straight-to-action film. Bohužel, většinu času dělá Van Damme smutné psí oči a flešbekuje do doby, když měl ještě nesmyslně dlouhý háro. Když už náhodou vletí do akce, tak se jeho čtyřpuška zasekne a čepel v botě mu ulomí. Schopněji si počíná jeho sidekick, která kope piráty do koulí. Van Damme se k ní stejně chová hnusně, odmítá jí brát s sebou a souložit s ní a radši emařsky čumí. Potom tu hraje jeho nevlastní dcera, která mu naopak vůbec nepomůže, a kyborgyně, která má místo mozku flešdisk s lékem proti nákaze. Nejlepší je ovšem záporák, který nosí obří sluneční brýle. Vrstva prachu a písku kolem těchto skel upomíná, jak valí stopáž. K tomu má osmipušku a kroužkový brnění, ale na boss-fight si všechno sundá a jenom řve a řve a pak vstane z mrtvých! (22.05.2016)

Prvý krát som belgického majstra bojových umení Jeana-Claude Van Dammeho zaregistroval niekedy koncom osemdesiatých rokov vo filme "Karate Tiger". I keď tam nehral hlavnú postavu, upútal moju pozornosť skvelým stvárnením charizmatického ruského záporáka Ivana Kraschinskyho. Druhým filmom, kde som ho potom videl bol "Cyborg". Tam už sa ocitol v hlavnej úlohe. Je to béčkový postapokaliptický sci-fi thriller. Po rokoch som si tento titul pozrel znova a musím uznať, že to nie je žiaden klenot, ale vďaka nostalgii mu tie tri hviezdičky dám. *** (07.06.2016)

Jean-Claude Van Damme v najlepšej forme, ale ešte zatiaľ prakticky neznámy spojil svoje sily s asi najbrakovejším režisérom, akého poznám, Albertom Pyunom a podľa toho to aj dopadlo. Postapokalyptické filmy a kľudne aj tie béčkovejšie z osemdesiatych rokov mám rád, ale Cyborg pôsobí skutočne až moc brakovo. Už zápletka neznie práve najatraktívnejšie, pričom by to veľmi potrebovalo lepšie vykresliť motivácie postáv, tu dve postavy, ktoré spolu nemajú nič spoločné spoja svoje sily, aby zachránili opäť len neznámeho cyborga v zajatí skupiny brutálnych vrahov a aj napriek tomu, že hlavný hrdina sa s týmito zabijakmi pozná už z minulosti, tak tento potenciálny motív pomsty je tu absolútne nevyužitý, akoby mu bolo jedno, že mu tak ublížili a už si rieši len súčasný problém. A ten dej už skutočne ani priamočiarejší byť nemohol, je to až zúfalo nenápadité a tak to musia zachraňovať aspoň flashbacky, ktoré inak v takomto množstve nemusím, ale tu ma bavili a celkovo to osviežia, lebo inak by to dejovo nestálo absolútne za nič. A aj tak je to hlavne v prvej polovici celkom nuda, až potom sa to trochu rozbehne. Moc tomu nepomôžu ani postavy, Van Damme je sympaťák, ktorý v akcii má čo ponúknuť, ale inak ma táto jeho postava zase tak moc nebavila, jeho spoločníčka nestojí za nič, rovnako ako samotný cyborg a záporáci by nemuseli byť zlí, keby stále nevydávali také trápne zvuky a grimasy. Ale aj tak ten hlavný je celkom démonický a po jeho boku je už známejší len Ralf Moeller. A teraz už k samotnej akcii, ktorá je bezpochyby hlavným kladom filmu. Van Damme má samozrejme na svojom konte aj lepšie súboje a akčné scény, ale ani toto vôbec nie je zlé. Tých klasických dlhých súbojov tu zase tak moc nie je, väčšinou sú o zneškodnení skupiny protivníkov a na to sa tu pozerá viac, než dobre. Karate tu vyzerá efektne, rovnako ako vo všetkých jeho starších filmoch, ale tu je akcia navyše aj dostatočne drsná, často sa používajú nože, občas poteší aj nejaká tá zlomenina a Van Damme tu zabije takmer každého protivníka, na ktorého narazí a toto vždy poteší. Najlepšia je asi záchrana ženy v polorozpadnutej budove, akcia v továrni a spomenúť musím aj štýlovú smrť spomínaného Ralfa Moellera. Režijne je to očakáane bieda, Albert Pyun je skutočne jedným z najhorších režisérov, akých poznám, nezvláda takmer nič a to isté sa dá povedať aj o technickej stránke, apokalyptická doba je tu zobrazená len hroznými kostýmami a všadeprítomnými rozpadnutými budovami, takže tu nie je o čo stáť. A aj tá výrazná hudba skôr ruší. Takže Cyborg je film, ktorý po väčšine stránok za moc nestojí, či už dej, väčšina hereckého obsadenia, ale aj réžia a technická stránka, ale na ten priemer ho povyšuje Jean-Claude Van Damme v skvelej forme a množstvo akcie v jeho podaní. Takže tento film ako celok ma vôbec nezaujíma, ale kvôli tým slušným likvidačným akciám, ktorých našťastie vôbec nie je málo si ho rád občas pozriem. Takže len vďaka Van Dammovi Pyun natočil svoj najlepší film. 58% (04.04.2007)

Současných 48% je hodně krutých. Cyborg rozhodně nepatří k těm horším vandammovkám, byť jej silně poznamenaly cenzurní zásahy a necenzurovaná verze by mohla být i pecka. Neměl jsem tu čest, ale je jasné, kde nemilosrdná ruka cenzorova zasáhla. Třeba konec obrovského Ralfa Moellera, mimochodem i tak velmi pěkná scéna, nebo masakr ve vesnici. Po choreografické stránce to má pak béčkař Pyun taky zvládnutý dobře a pochmurná atmosféra  postapokalyptického světa rozhodně neurazí. Příběh je slabší a zrovna ženský kyborg je vůbec nejslabším článkem a působí vlastně zcela nadbytečně a jeho úkol nakonec vyšumí do ztracena, ale zcela nezapomenutelné je pak i uřvané a choreograficky naopak naprosto příšerné finále s hlavním záporákem Fenderem. To je zase guilty pleasure jako kráva. Osobně  tu velmi rád lehce nadhodnotím a jdu do čtyř. (23.02.2024)