Meč a čaroděj

S dospělými fantasy je to těžké. Vzniká jich asi tolik, kolik prstů má zasloužilý dřevorubec a když už se zrodí nějaké drsné fantasy, tak je většinou hrozně laciné a špatné. Takže jak k nim přistupovat? Přivřít hledí své helmy a být rád, že se nedívám na další naivní pohádku? Možná, pokud by za kamerou nebyl "umělec" formátu Alberta Pyuna. Takže jaký Meč a čaroděj vlastně je? V první řadě hrozně laciný (nečekaně). Pyun se tento fakt snaží maskovat vším možným: velice úzkými záběry, minimálním osvětlením - to vše má jediný úkol, kterým je maskovat lacinou výpravu. Navíc Pyun používá brutální filmové zkratky, které jsou často velice zmatečné. Ono i s tím označením ,,dospělé fantasy" to není zase tak divoké. Jistě, prakticky každá herečka zde ukáže prsa, sem tam je to dost brutální, nebo strašidelné, ale příběh je jak vystřižený z obyčejné pohádky a občas tady probleskuje klasická naivita dětských pohádek, takže je to takový zvrhlý mix obou variant, jak je možné fantasy film podávat. Přesto se zde objeví pár atmosférických scén, herci jsou celkem sympatičtí, takže to ve finále na tři hvězdy stačí. (19.07.2011)

Pyun umí vykouzlit zábavný béčka to jako jo, ale tohle potřebovalo trošku jinej styl, sice to neni vyloženě špatný fantasy conanovskýho stylu, ale chybí tomu drsná atmosféra, necenzurovaný zabíjení, krev, trošku rozvinutější příběh, hlavně co se týká hlavní postavy a naproti tomu přebývá zbytečný zesměšňování nepřátel hlavním hrdinou, kterej se navíc v prvních 2/3 filmu snad bojí někoho rozpárat, tak je radši všechny bije pěstí a meče zahazuje. Bohužel to je fakt jen průměr, ale dostat to do ruky někdo schopnější, tak to mohlo dopadnout o mnoho líp, protože brak to neni ani omylem (30.07.2009)

Snímok má v názve MEČ A ČARODEJ. Tých mečov je tam habadej, ale toho čarovania veľmi nie. A aj preto film neporovnávam s BARBAROM CONANOM. Toto je skôr kombinácia EXCALIBURU a ROBINA HOODA. A keďže sme na prelome 70. a 80. rokov, v dobe rozkvetu moderného popcornového filmu, tak napr. taká hudba nám to občas pripomenie tým, ako vykráda Williamsove fanfáry z HVIEZDNYCH VOJEN, či DOBYVATEĽOV STRATENEJ ARCHY. Medzi úžasným, temným 10 minútovým rozjazdom a záverečným finále, kde sa dočkáme aj výborného ´´vyzliekania´´ z kože, je prázdnota, nič čo by stálo za reč. A je to veľká škoda, pretože snímok sa neberie veľmi vážne a tým pádom sa tu mohlo toho kľudne natrepať ešte oveľa, oveľa viac. (07.03.2011)

5/10 The Sword and the Sorcerer nie je ani rozprávka pre deti, ani exploatačná zbesilosť ako od Cormana či Talianov. Zároveň nenadväzuje na Conana, ale skôr na klasické príbehy o rytieroch a princeznách. Nič prevratné, ale má to fajn masky, obstojnú atmosféru, pár skvelých wtf momentov (strieľajúci trojitý meč), na Pyuna je to prekvapivo solídne nakrútené a je tu aj trochu násilia a nahoty, suma summarum v osemdesiatych rokoch sa točili aj horšie fantasy. (19.05.2020)

První kousek nepoučitelného béčkaře (na začátek) a žumpáka (později) Alberta Pyuna je levnou fantasy skládačkou, která bere všude možně (vztahy vám připomenou HVĚZDNÉ VÁLKY, mystika EXCALIBUR, názvosloví Tolkienův svět, hrdina Conana), ale až na nostalgicky rukodělný punc nenabízí nic moc v nádavku. Jednoduchý děj se křečovitě vyhýbá masovějším scénám a explicitnímu násilí (na dvě výjimky - vyrvané srdce a rozťatou hlavu), dialogy a herecké výkony jsou na hranici ochotnických norem a souboje postrádají cokoliv, co by se dalo nazvat choreografií. Diváka může pobavit tříhrotý meč (krajní hroty navíc s vystřelovací funkcí) a třeba scénka v harému, kdo se ale nebude na film dívat v značně nostalgické optice, spokojen nebude. V mém případě sehrál pro film plusovou výhodu ještě pěkně vyvedený plakát a příjemně hrdinsky zkomponovaný hudební doprovod. II Scénář: Tom Karnowski, John V. Stuckmeyer, Albert Pyun. Hudba: David Whitaker. 55% (29.09.2010)