Meč a čaroděj

S dospělými fantasy je to těžké. Vzniká jich asi tolik, kolik prstů má zasloužilý dřevorubec a když už se zrodí nějaké drsné fantasy, tak je většinou hrozně laciné a špatné. Takže jak k nim přistupovat? Přivřít hledí své helmy a být rád, že se nedívám na další naivní pohádku? Možná, pokud by za kamerou nebyl "umělec" formátu Alberta Pyuna. Takže jaký Meč a čaroděj vlastně je? V první řadě hrozně laciný (nečekaně). Pyun se tento fakt snaží maskovat vším možným: velice úzkými záběry, minimálním osvětlením - to vše má jediný úkol, kterým je maskovat lacinou výpravu. Navíc Pyun používá brutální filmové zkratky, které jsou často velice zmatečné. Ono i s tím označením ,,dospělé fantasy" to není zase tak divoké. Jistě, prakticky každá herečka zde ukáže prsa, sem tam je to dost brutální, nebo strašidelné, ale příběh je jak vystřižený z obyčejné pohádky a občas tady probleskuje klasická naivita dětských pohádek, takže je to takový zvrhlý mix obou variant, jak je možné fantasy film podávat. Přesto se zde objeví pár atmosférických scén, herci jsou celkem sympatičtí, takže to ve finále na tři hvězdy stačí. (19.07.2011)

Některé starší filmy se po letech zdají být mnohem lepší snad proto, že dnes vzniká tolik mizerných snímků, vedle nichž jsou tyhle vykopávky malými skvosty. Klasický příběh o pomstě v pěkném dobovém barvotiskovém vizuálu, jehož hlavní hrdina je udatný bojovník. Tedy, Conan to není, protože ten by před žádným bojovníkem neutíkal. Navíc v souboji s dědkem Cromwellem by musel vyhrát během pár vteřin.  Úvodní pekelný rituál je povedený, Xusia má slušivou masku, mlha, krvelačné krysy, hadi, obnažené prsatky, krev, ukřižování. Většina soubojů sice není masakrální, ale občas vystříknou rudé fontány, dojde na rozpolcenou lebku v přímém záběru i na hezkou čarodějovu mutaci. Epická hudba se kromě všech možných fantasy inspirovala i ve Star Wars a Indianovi Jonesovi, ale mně k tomu sedla příjemně. Richardu Lynchovi ti padouši šli jako víno! A několik scén jakoby sem vpadlo z Excaliburu, včetně nevěsty, což beru jako poctu. (20.05.2022)

První kousek nepoučitelného béčkaře (na začátek) a žumpáka (později) Alberta Pyuna je levnou fantasy skládačkou, která bere všude možně (vztahy vám připomenou HVĚZDNÉ VÁLKY, mystika EXCALIBUR, názvosloví Tolkienův svět, hrdina Conana), ale až na nostalgicky rukodělný punc nenabízí nic moc v nádavku. Jednoduchý děj se křečovitě vyhýbá masovějším scénám a explicitnímu násilí (na dvě výjimky - vyrvané srdce a rozťatou hlavu), dialogy a herecké výkony jsou na hranici ochotnických norem a souboje postrádají cokoliv, co by se dalo nazvat choreografií. Diváka může pobavit tříhrotý meč (krajní hroty navíc s vystřelovací funkcí) a třeba scénka v harému, kdo se ale nebude na film dívat v značně nostalgické optice, spokojen nebude. V mém případě sehrál pro film plusovou výhodu ještě pěkně vyvedený plakát a příjemně hrdinsky zkomponovaný hudební doprovod. II Scénář: Tom Karnowski, John V. Stuckmeyer, Albert Pyun. Hudba: David Whitaker. 55% (29.09.2010)

Pyun je prostě guru, ta syrová béčkovost kape z každého záběru a aby to měl posychrovaný přidal jakýsi vystřelovací trojdílný meč od kterého se odráží modré jiskry. Hlavní nadsamec v jakési kožešině je taky docela komik, zvlášť, když mě přišlo, že všichni ostatní byly oblečený jako do 30 stupňů. Nicméně, ta ženská byla fakt kus a zrození mága bylo nečekaně luxusní (škoda že víc takových scén se nekonalo). Celkově prostě neuvěřitelně dementní, ale dosti zábavné. (22.08.2009)

Albert Pyun si pro svůj první film vybral žánr sword and sorcery. S názvem si příliš hlavu nelámal a tak vznikl The Sword and The Sorcerer - neambiciózní béčko které mělo to štěstí, že šlo do kina pár měsíců před Barbarem Conanem. Svět uhranul Arnold Schwarzenegger a epické tóny Poledourisova soundtracku, takže diváci horečnatě hledali cokoliv podobného. Pyun trefil jackpot a vydělal desetinásobek rozpočtu, přestože kvalitou jeho film za Conanem výrazně zaostává. Příběh je zmatený a hlavní hrdina nemá ani herecké schopnosti, ani charisma, ani pořádné barbarské svaly. Fantasy svět není vůbec vtahující a bez dunivé hudby se pocit epiky vůbec nedostavil. (19.01.2022)