Němý svědek (S06E04)

Další báječná, lehce duchařská detektivka, Poirot s Hastingsem jsou hosty v domě bohaté starší dámy, která má cvičeného foxteriéra Boba a právě ten se stane svědkem vraždy. Nutno dodat, že tentokrát je vrah opravdu houževnatý a hlavně nečekaný (míněno pro mě), ten psí kousek s míčkem na schodech roztomilý. (29.07.2022)

Uhlazený detektiv dostává poněkud neučesaného neposedného uštěkaného pana Roberta Arandela za svého konsultanta v detektivním pátrání. Ten mu svými psími kusy poodhaluje roušku vražd v Malém zeleném domě. Dokud však sám Bob není označen za vraha hlasem zemřelé oběti. Poirot musí vrátit Bobovi jeho čest! Nezviklá(?) jej ani volání ze záhrobí: „Mesieur, volá paní Arandelová.“ „ Ale ta je mrtvá!“ „To si musíte vyřídit s ní!“… Němý svědek nakonec promluví a za asistence malých šedých buněk spolu s duší zelenou vylétnuvší z oběti nebohé vraha usvědčí…*** „Tak vy máte pejska pro radost?“ „Ducha pro radost! Zemřel před třemi roky“, usmějí se blaženě staré dámy. *** Pozor na záhrobní návštěvy u šálku čaje! Haf! (17.05.2014)

Seriály zpravidla nesleduji, ale občas se rád podívám na nějaký uzavřený příběh. A případy H. Poirota jsou tím pravým, při čem si člověk odpočine. Včera mi opět nešly některé kanály, a tak jsem na Poirota zabrousil náhodou a příběh mě mile pobavil, přestože úloha foxteriéra vlastně spočívala jen ve dvou počinech - chytání míčku a dívání do zrcadla. Jinak to ale byla klasika se spoustou podezřelých, ale vlastně i překvapivých obětí, a se závěrečným analyticko-syntetickým posezením všech podezřelých, přičemž Poirot jasně vysvětlí, jak a kdo vraždil. Tentokrát je překvapení obrovské, ale tak to u Christieové bývá. (11.01.2017)

IMHO slabší, význam psa, který dokonce dal dílu název, je docela legračně přeceněn, jeho „svědectví“ stejně neprozradilo nic víc, než že nehoda na schodech nebyla nehodou, což bylo po vraždě stejně docela jasné a k odhalení totožnosti vraha bylo rozhodně zapotřebí i dalších a významnějších důkazů (možná, že logika utrpěla při převodu do filmové podoby, popřípadě jsem něco dost špatně pochopil). ¶        Zazie: Tak nad tím vrtím hlavou, co sleduji Poirota, ale pokud vím (četl jsem Agathy minimum), tak to překladem není - buď to má být ukázka Herculova snobství, nebo byla autorka vymýšlením zápletek tak intelektuálně vyčerpaná, že to nedomyslela... (04.01.2008)

Scény se dvěma bláznivými sestrami jsem si užívala. Dokonce dokázaly na malý moment Pouirota dostat a on jim to pak galantně vrátil. Mám ráda, když se těchto příbězích objebvuje něco mystického nebo něco, co si pohrává s duchařinou. Hned to dává příběhu jiný rozměr, ale zároveň to rozptyluje divákovu pozornost, nebo mojí alespoň ano. Myslela jsem si, že jsem se musela přeslechnout, když Poirot o Bobovi mluvil jako o plemenu Foxteror. Ale nebylo tomu tak. On to tak opravdu vyslovoval. (12.11.2012)