Na Hromnice o den více

Až po letech mi došlo, o jak výjimečný duchovní film se jedná. A také, kolik toho má společného s Caprovým Život je krásný. Na samém začátku si hlavní hrdina nikoho a ničeho neváží - a vlastně ani nikam pořádně nepatří. Jen se ocitne v městečku Punxsutawney, kde se film odehrává, už by chtěl být jinde. Nevidí, co má před očima. Neslyší, co mu nabízí sluch. Nakonec ale přeci jen najde domov tady a teď. "Tady budeme žít," říká své milované v samém závěru a my tušíme, že tohle je něco, oč v životě běží především; naučit se žít z místa, s druhými, plně a radostně. Jinak řečeno, mít kořeny. (03.02.2021)

Kdysi jsem tuhle romanťárnu miloval a jsem rád, že i po letech stále funguje. Hodně těží ze sympaťáka Billa Murrayho, ale zároveň je tahle komedie opravdu, opravdu dobře natočená. I když je děj postavený ne repetici, tak se paradoxně film vůbec neopakuje a naopak přináší stále nové a svěží nápady. Z dnešního pohledu je film malinko sexistický, hlavní hrdinka je tam spíš jen na ozdobu, ale překvapilo mě, že jinak je snímek i poměrně chytrý. Všechno to opakování vlastně vede k poselství o tom, jak je důležitá práce na sobě a jak vztahy s lidmi zlepšují život. Jde o něco, co se obzvlášť dítěti může zdát samozřejmé, ale čím jste starší, snadno na tyto jednoduché pravdy zapomenete. Velice dobrá komedie, která funguje v komediální i vážnější rovině. Jen hlavní romance je přeci jen příliš jednoduchá. (8/10) (02.04.2022)

Když jsem viděl tuhle „nadpřirozenou“ komedii prvně, nijak zvlášť mě neoslovila a nechápal jsem, proč je tak vychvalovaná, když jde o ukázkový příklad nevyužitého potenciálu. Od té doby uběhlo spoustu let a když jsem jí teď viděl zhruba pošesté, musím obrátit. Originální námět je nejen nesmírně zajímavý a nutí diváka myslet na „Co bych dělal já?“, ale je opravdu využit a vymačkán do poslední kapky. Skvělý Murray v jedné z posledních rolí jeho „staré“ kariéry, než se vrátil na výsluní jako přemýšlivý postarší bohém, předvádí uvěřitelný přerod postavy z nafoukané primadony, přes zoufalou trosku až po napraveného dobráka. Andie McDowell hraje svou klasickou nevýraznou a rozhodně nijak femmefatalózní oduševnělou romantickou hrdinku alá Zelená karta. Naštěstí ačkoli je vztah těchto dvou hrdinů hlavní kostrou příběhu, nemá ve filmu moc prostoru. Mnohem zábavnější jsou eskapády člověka, kterému se stále dokola opakuje tentýž den, on zažívá stále stejné situace, ale trochu jinak a postupně ztrácí zábrany. Prostřední část filmu je jasně nejvtipnější, nicméně humor je zde spíše jen úsměvný než výbušný. 8/10 (07.01.2008)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jedna ze 140 nejlepších komedií - 140 Greatest Comedy Movies www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Komedie s časovou smyčkou a poutavými a nepředvídatelnými zápletkami, aneb kterak se egocentrický televizní rosničkář naučil užívat života a dělat i druhé šťastnými. Hromnice 2. února stokrát jinak, se zaslouženým bonusem na závěr. A nejlepší byl stejně ten pojišťovák. Trailer krátký český zde: http://www.sms.cz/film/na_hromnice_o_den_vice/ukazka a dlouhý anglický zde: http://www.youtube.com/watch?v=T_yDWQsrajA (11.10.2009)

Prý komedie? Houby s octem. Existenciální drama! A dost drsné, když si tam člověk představí sebe. Jistě, opakování stále téhož dne naskýtá spoustu lákavých možností, že? Můžu smilnit, chlastat nebo jako Phil ukrást sekuriťákům pytel pěněz a pak je rozfofrovat. Jenže: cokoli si koupím, druhý den zase nemám! A tak je to se vším. Navíc, i sebehezčí zážitek pozbývá smysl, když na něj pak člověk nemá s kým vzpomínat. A zasadit strom, postavit dům a vychovat syna, to se jaksi za jeden den stihnout nedá. Ostatně, Phil má problém i jen sbalit holku, do které je zamilovaný. A když už člověku z té časové smyčky hrabe, nastupuje deprese největší. Nejen, že veškeré zážitky (dokonce ani případně páchané zlo) nemají smysl a jsou promptně anulovány, ale i sebevražda je marnost nad marnost. Ano, vyzkoušel to mnohokrát. Od skoku pod náklaďák až po pád z kostelní věže (jestlipak se teď na mě dívá Bůh?) Ne, není úniku. Stejně se zase probudíš do toho samého blbého rána a celé to pachtění odnikud nikam začne nanovo. Brr... U jednoho geniálního způsobu, jak se zabít, ponořený ve vaně s toustovačem v rukou, jsem se sice řehtal jako kůň, ale přitom mě skutečně mrazilo hrůzou – velice nestandardní zážitek! Naštěstí to odlehčili tou červenou knihovnou v závěru, jinak by to byl film opravdu na mašli (na topinkovač :-)  P.S. Závidím všem šťastlivcům, kteří to chápali jako komedii. A mimochodem, ani ta blbá charita by nic neřešila. Ta ubíjející časová smyčka by totiž zrušila i veškeré dobro, co by jen člověk za jediný den stihl napáchat. (16.07.2013)