Amityville 1992

„Amityville 1992“, ač byl natočen podle knihy, tak bych ani neměl zájem tuto knihu číst, protože si nemyslím, že by mohla být až tak zajímavá a zábavná. Nebo děsivá. On zde potenciál nějakých scén je, ale celkově mi to přišlo slabé. Ty hodiny jako děsivý prvek jsou směšné, protože takhle by se prostě mohlo postupovat celým obývákem a jednotlivé díly by mohly být založeny na tom, že děs způsobuje jiný kus. Série pokračuje ve své slabé linii. (29.01.2015)

O desivých udalostiach, ktoré sa odohrali v sedemdesiatých rokoch minulého storočia v koloniálnom dome v new yorkskej rezidenčnej štvrti Amityville na Long Islande sa natočilo mnoho snímkov. Niektoré sú fakt strašidelné horrory, iné za moc nestoja. Film "Amityville 1992: It´s About Time" patrí do tej druhej kategórie. Zlo z Amityville sa ukrylo do starožitných hodín a odcestovalo na druhý konec spojených štátov amerických. Snaha béčkových filmových tvorcov vytrieskať doláre z tohto klasického horrorového námetu je bezhraničná. ** (13.05.2016)

Tony Randel je dobrý remeselník, ale nič viac. Kameňom úrazu Amityville 1992 je scenár, ktorý je stručne povedané shit. Opäť sa stretávame s artefaktom z prekliateho domu, ktorý šíri zlo. Budiš. Problém ale je, že to, čo sa deje, nedáva žiaden zmysel. Je to len sled pozliepaných snových absurdít, ktoré spája spomalená kamera a zábery na točiace sa hodiny, buď dopredu alebo dozadu. Vrcholom je komický záver s rádoby drsnou hláškou, ktorá dáva filmu podtitul. (18.05.2013)

Randel sa s fúzatým námetom popasoval so cťou, aj keď úrovne Hellraisera 2, Kliešťat alebo Detí noci(chcelo by to nejaký slušný release) ani náhodou nedosahuje. Hlavný "hrdina" je nesympatický, psychiater nechcene zábavný, zvyšok typická 90s rodina. Randel sem tam prihodí snovu atmosféru, obzvláštni kladický dej nejakou tou odbočkou naviac, predovsetkým záver je aj keď tradičný, tak aj pomerne kreatívny. Masky solídne a poctivé. Celkovo dobrá 90s VHS "skoro klasika". (22.01.2021)

"Dav čumilů civí, těší se, až ta barabizna zmizí, někdo se diví, že tu mohla takhle dlouho stát"...Vzpomínka na Barák na vodstřel od Aleše Brichty, která přesně vystihuje vývoj série Amityville. V pořadí už šestý film opět není ničím výjimečným, ale jen tuctovým a levným hororovým béčkem, kterých bylo v devadesátých letech spousta. V rámci zachování již tradiční nekontinuity se tady dozvídáme, že dům v Amityville byl pro změnu zbourán kvůli nové výstavbě a zařízení z něj bylo rozprodáno v dražbě a světe div se zlo se nám tentokrát nastěhovalo do starožitných hodin ( minule uteklo po vymítání v lampě, zřejmě se z nostalgie vrátilo dříve než byl domek již po druhé za svou existenci zdemolován). Hodiny se ocitnou na krbu nic netušící rodinky a taneční hodina může začít. Je to opět strašlivá blbost s nescénářem, s neherci a nenapětím, ale dvě věci mě potěšily: 1) Mám rád sex devadesátých let - velká prsa se vždy pohupují na koni, což tady nechybělo, pohříchu však jen jedna kratší scéna, ale díky za ni. 2) Latexové triky s roztékáním tkání apod. - zejména scéna s chlapcem vtékajícím do kanálu se povedla. Konec byl zcela ve smyslu devadesátkových béček zcela bez smyslu. Ovšem za ty malé radosti dávám za dvě. (30.12.2013)